Petr Paulczyňski: homepage

Radary II - time to strike back

V minulém díle jsme se seznámili s principy fungování některých prostředků, používaných policií a městskými policiemi při zjišťování a dokumentování některých dopravních předpisů. Dnes se podíváme na to, zda a jak můžeme těmto krabičkám jejich úlohu trochu zkomplikovat.

Naše snahy se budou ubírat třemi hlavními směry:

1. Zjištění přítomnosti měřícího zařízení
2. Znemožnění provedení měření rychlosti
3. Znemožnění dokumentace spáchaného přestupku


Základní požadavky na příslušné řešení by pak měly být tyto:
1. Účinnost řešení - krabička, která pípne v okamžiku měření, je na nic. Stejně jako krabička, která pípá na každém rohu, když zachytí signál z dálkového ovládání garážových dveří.
2. Praktická proveditelnost a použitelnost - například to, že radar je možno vyřadit jaderným výbuchem, ví snad každý, nicméně pro použití v silničním provozu není tato metoda právě nejvhodnější.
3. Minimální nápadnost - odmontovaná poznávací značka sice relativně spolehlivě zabrání identifikaci automobilu na fotografii, nicméně policisty na ulicích bude přitahovat jako magnet.
4. Jakékoli řešení nesmí ohrožovat svého uživatele - tj. musí být nenáročné na obsluhu, nesmí odvádět pozornost atd.
5. Bylo by vhodné porušovat co nejméně platných zákonů ;-) Pokud už k něčemu takovému dojde, je vhodné to nepřehánět, aby sankce za takové použití byla nižší, než sankce za dopravní přestupky, kterým se člověk díky použití protiopatření vyhne. Jinými slovy postřílet policejní hlídku, od které Vám hrozí pokuta do 5.000 korun a strávit kvůli tomu zbytek života na Mírově, není zrovna projevem vysoké inteligence.

Lasery
Laserové detektory je možno oklamat relativně snadno a na trhu je k disposici několik komerčních produktů, které slibují právě to. Protože detekce úzkého paprsku je poměrně obtížná a v podstatě možná až v okamžiku měření, je proti laseru nutno použít aktivní přístup. Základním principem laserové rušičky je to, že automobil se nespokojí s pouhým pasivním odražením měřícího paprsku. U primitivnějšího provedení je možno poslat detektoru vstříc vlastní paprsek o vyšší intensitě a doufat v zahlcení přijímacího prvku. Některé modernější detektory se s tímto umí vypořádat a dokážou svůj speciálně modulovaný měřící paprsek od případného rušícího docela dobře oddělit. Nové rušičky tedy posílají detektoru zpět jeho vlastní signál, náležitě upravený vlastními obvody. Vítaným vedlejším účinkem takové moderní rušičky je to, že měřící strážník nedostane na diplayi svého detektoru hlášení "JAMMED" (rušeno), ale spíše "NO LOCK", "N/A" a jiné, které typicky indikuje chybu obsluhy (například neudrží-li obsluha během měření měřící paprsek na měřeném objektu). Typická rušička pracuje pouze krátkou dobu po detekci měřícího paprsku. Idea je taková, že tato doba poskytne řidiči možnost zpomalení na předpisovou rychlost, načež při opakovaném měření policista rychlost bez problémů změří a nebude tedy mít důvod podezírat řidiče z použití rušičky. To pochopitelně může fungovat pouze při menším překročení rychlosti. Ze 150 na 50 před opakovaným měřením nejspíš nezabrzdí nikdo.

Vítaným prvkem české legislativy je to, že zakazuje rušit pouze prostředky, používané Policií a Vojenskou policií, přičemž laserové detektory rychlosti používají prozatím výhradně policie městské, jejichž zařízení si může každý rušit dle libosti. Vzhledem k charakteristice laserového paprsku nemůže městská policie použít ani ustanovení telekomunikačního zákona. A protože rušičky nejsou ani vyjmenovány v seznamu automobilového příslušenství, podléhajícího schválení, neměl by hrozit postih za instalaci neschváleného příslušenství (což neznamená, že se o to státní mašinerie nepokusí).

Radary a antiradary
S aktivním rušením radarů je to jednoduché - jde o slepou uličku. A to nejen proto, že v případě radarů PČR a VP je to zakázáno zákonem. Hlavní problém spočívá v tom, že sestrojit v provozu prakticky použitelnou (a zaplatitelnou) rušičku moderních rychlostních radarů je v současné době nemožné a to bez ohledu na to, že v teoretické rovině a vojenské praxi je metod k oklamání radaru známo hned několik. V případě radarů je tedy třeba spolehnout se na detektory, které umožní svému uživateli včas snížit rychlost. Detailním popisem detektorů se zde zabývat nebudu, stránek s touto tematikou je na internetu dost. V případě radarů stacionárních a offline zpracování přestupků pak může pomoci některá z níže popisovaných "antifotografických" metod.

Platná legislativa obsahuje dvě ustanovení obecnějšího rázu, která je při používání detektoru nutno brát v úvahu. Za prvé: radarový detektor nesmí vůbec omezovat výhed z místa řidiče. Nic nového pod Sluncem, toto omezení platí na libovolné předměty - jen se dá důvodně předpokládat, že v případě radarového detektoru budou policisté výrazně aktivnější než při zjištění navigačního přístroje na skle či voňavého stromečku pod zpětným zrcátkem. Stran homologace platí to samé, co pro rušičky laserů, s možnou výjimkou - přijímací prvek radarového detektoru je bezesporu anténou a ty podléhají schvalovací povinnosti. Pravděpodobnost toho, že něco takového ví silniční hlídka, je ale malá a stačí tedy poukazovat na to, že detektor schvalovací povinnosti nepodléhá.

Nespornou výhodou radarového detektoru je jeho plná legálnost a z ní vyplývající použitelnost i pro případy, kdy policie sbírá provinilce na místě. Nevýhodou je pak problematická úspěšnost varování na otevřených úsecích a falešné poplachy.

Co oko nevidí, to orgán nepotrestá
Nejsme-li schopni policejní radar rušit a nechceme-li se spokojit s detektorem, musíme učinit úkrok stranou, vlastní radar nechat radarem a podívat se na to, jak zabránit dokumentaci přestupku. Výhodou je, že tyto postupy je možno použít i k boji s pasivními úsekovými stacionáry. Připomínám, že česká legislativa vyžaduje pro uložení postihu zjištění totožnosti skutečného pachatele, budeme se tedy věnovat téměř výhradně ochraně přední polosféry. Pokud nedochází k okamžitému "odchytu", fotografii auta zezadu si orgán může maximálně tak nechat zarámovat.

Jako velmi schůdnou by se na první pohled mohla jevit varianta pozměnění registrační značky vozidla, bohužel se dá očekávat, že nám státní aparát situaci dost komplikuje. V některých zemích EU se už začalo s používáním speciálních písem, které byly navrženo tak, aby se maximálně ztížila vzájemná přeměna jednotlivých znaků. Zatímco u starších značek nebyl zásadní problém udělat z "P" třeba "R", z "L" pak "E" a tak dále, nové fonty toto výrazně komplikují. Některé záměny jsou zcela vyloučeny, jiné jsou sice stále teoreticky možné, ale nikoli bez použití bílé barvy pro zakrytí kresby znaku. A protože moderní značky používají vysoce odrazivý podklad, je každá taková záměna na fotografii snadno odhalitelná (pokud člověk nepoužije k zakrytí barvu či folii s vysokou odrazností, což ovšem není něco, co by se dalo koupit na každém rohu). Navíc i při pochybnostech o některých jednotlivých znacích nemusí být dohledání vozidla těžké. Kromě poznávací značky je z fotografie, pořízené radarem, téměř vždy jasný typ a často i barva vozidla. Dotaz ve smyslu SELECT * FROM vozidla WHERE rz LIKE 'A?K?4??' AND znacka = 'Tatra' AND typ = '613' jistě vrátí jediný záznam. Pro stříbrnou oktáfku fmetle a fkombajnu bude nejspíš vrácených záznamů více, ale ani tam ne řádově. Nejmodernější systémy pro kontrolu rychlosti, pracující s automatickým rozeznáváním textu (OCR) někdy používají napojení na databázi automaticky jako jeden z prostředků ke korekci možných chyb rozpoznávání, ale ani pro lidského operátora není dohledání v databázi velkým problémem.

Pokud se tedy vydáte cestou změny registrační značky, je třeba značku vyměnit celou - ideálně za nějakou zahraniční - třeba typu "I love New York", kterou je v NYC možno zakoupit v libovolném obchodu se suvenýry. Nemáte-li auto, které je v dané barvě jediné v ČR, šance na to, že policie ho z fotografie identifikuje, je poměrně mizivá. Na druhé straně je toto řešení spjato s mnoha risiky - "běžnou silniční kontrolou" či prolustrováním auta na státní hranici počínaje a odmítnutím plnění ze strany pojišťovny v případě nehody konče. Pochopitelně je možné registrační značku zcela odstranit. V takovém případě ovšem pravděpodobnost průšvihu a tučné sankce hraničí téměř s jistotou. Legální, byť velmi těžce realisovatelnou alternativou by byla registrace auta někde, kde přední poznávací značka není vůbec vyžadována, například v Pennsylvanii. Vzniklé problémy pak ale nejspíš nebudou vyváženy přínosy - v ČR takto registrované auto žádná pojišťovna nepojistí, bude nevítaným středem pozornosti každé policejní hlídky, vzniknou problémy s technickou kontrolou, vyloučena není ani pozornost celní správy atd. atd.

Nedávno se na trhu objevily zajímavé tabulky, určené k montáži přes poznávací značku. Za normálních okolností je tabulka průhledná, je ji ale možno elektronicky ztmavit (typicky se k tomu používají kapalné krystaly). Je tu ovšem stejný problém, jako v případě odstraněné značky - tabulka nejen chrání před vyfotografováním, ale zároveň je příliš nápadná a v případě setkání s policejní hlídkou v době, kdy je tabulka aktivní je průšvih víceméně jistý. Nicméně v některých situacích může být toto řešení použitelné - zejména na dálnicích, kdy je řidič připraven (a schopen) případné policejní hlídce ujet.

Asi nejméně risikovou variantou je "zasviněná poznávačka" - vhodnými materiály jsou třeba bahno a listí. I touto úpravou se člověk sice dopouští minimálně přestupku a riskuje nějaký postih, nicméně k výslednému efektu někdy může dojít i přirozenou cestou, státní orgán bude těžko prokazovat úmysl a v případě dostatčně zkroušeného vystupování má člověk solidní pravděpodobnost toho, že vyvázne s domluvou. Pochopitelně u zářivě nablýskaného auta bude takto zasviněná značka vypadat nepatřičně a risiko postihu bude výrazně vyšší.

Ideální by tedy bylo řešení, kdy značka je sice běžným okem viditelná, ale dokumentačními prostředky policejních radarů nezaznamenatelná. Existuje realisovatelný způsob, jak na to?

Běžné OCR systémy je možno oklamat například tím, že značka bude vibrovat, což způsobí to, že OCR není kvůli rozmazání hran schopen značku na obrázku identifikovat či správně přečíst. Podobného efektu je možno dosáhnout nakloněním značky, použitím nepředpisového rámečku, který část značky zakryje či změní její kraje apod. Praktickou využitelnost tohoto nápadu snižuje to, že počítač v takovém případě nejspíše snímek označí a tento je následně prohlédnut a vyhodnocen lidským uživatelem, kterému rozmazané okraje písmenek nevadí. Je tedy potřeba řešení, které učiní snímek nepoužitelným bez ohledu na to, kdo ho vyhodnocuje. V dalším pokračování se konečně podíváme, jak na to.

Převzato z http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2008010101
se souhlasem provozovatele webu.



zpět | tisk | poslat odkaz
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 1394x, známka: 2.8
Kategorie: Nalezeno na webu
online: 35
návštěv:

Locations of visitors to this page blog.idnes.cz
odkazy
Václav Klaus
eStat.cz
Město Brno
Moderní Brno
   ODS
   ODS Brno
   
   
   
   
odjinud aktuálně

TOPlist