Od nástupu nového ředitele ND v Brně se pořád něco děje. Změny považuji za pozitivní. Daly by se vyjádřit Donutilovským: jojo, pořád se něco děje.

Zdá se však, že pohyb začíná vadit jak těm uvnitř, tak těm venku. Snad půjde o bouři ve sklenici vody.
 
Ti vevnitř si budou muset zvyknout, že se začne dělat. Že někdo začal kontrolovat letité zvyky včetně toků peněz. Odboráři se začnou starat, jestli jsou uklizené šatny namísto toho co se bude hrát a kolik zpěváčků bude ve sboru. Kvalitu personálu a obsazení do inscenací bude posuzovat vedení, nikoliv odbory. Komu se to nebude líbit, půjde jinam, pokud ho tam budou chtít.
Ti venku si budou muset zvyknout, že o tom co bude na repertoáru bude rozhodovat ředitel se svými hochy. Zastupitelé pak budou hodnotit ředitele podle toho, jak se mu daří redukovat protékání peněz cedníkem které v tomto stánku bylo zvykem a nebudou mu "camrat" do toho co a s kým má hrát.

A pokud tomu tak bude, budeme v Brně na standardní cestě vpřed, nikoliv zpět.

Zaplať pánbůh, zdá se, že někteří novináři smýšlejí stejně, jako například pan Jiří Smetana z MFD, který  napsal:

O zákazu divadla nezpíval ani Orlík

Nevím, jestli je Daniel Landa ještě pořád nácek, nebo už jen zarytý vlastenec. Nikdy jsem jeho drsňáckému zpěvu a vlastenecké struně nepřišel na chuť, a tak si ho nevšímám. Chápu rozčilení některých politiků, kterým jeho jméno na plakátech Národního divadla vadí. To je ale vše, co by s tím měli dělat. Pokoušet se ze svého přesvědčení dosáhnout zákazu divadelního představení totiž připomíná totalitní režim víc než Landova holá hlava a šumící kazeta s texty Orlíku.

„Spojování se skinheads není fér“ Říká o Danielu Landovi šéf činohry a spoluautor hry Zdeněk Plachý

Národní divadlo plánuje v listopadu uvést „hudební manifest“ Tajemství Zlatého draka, volně inspirovaný hermetismem a dílem filozofa Junga. Spoluautorem je Daniel Landa. Některým politikům se to nelíbí. Poukazují hlavně na Landovu minulost, spojovanou s rasistickými texty skupiny Orlík.

„Ve hře není vůbec nic kontroverzního,“ oponuje šéf činohry Mahenova divadla a zároveň spoluautor hry Zdeněk Plachý.

* Už je jisté, že Mahenovo divadlo hru uvede?

Všechno je domluvené, máme hru v dramaturgickém plánu. Kromě mě a Daniela Landy je autorem ještě Jiří Šimáček.

* Co říkáte na protesty, které se mezi politiky objevily kvůli jménu Daniela Landy?

Divím se, protože Daniel Landa se od hnutí skinheads, se kterým kdysi sympatizoval, úplně distancoval. A od té doby vytvořil pozoruhodná díla, která nemají s těmi excesy z mládí nic společného. A nemá s nimi nic společného ani osobně. Neustálé spojování jeho jména s hnutím skinheads není fér. Dokládá to třeba i složení publika na jeho koncertech. Nejsou to hooligans ani nic podobného, ale vysokoškoláci a kultivovaní lidé. A když jsme u toho, kriminální živly se občas objeví i v divadle. Landa dělá popovou hudbu s hlubokým obsahem. Vyjadřuje se k závažným otázkám. Nemá to s fašismem nic společného.

* Patří pop do Národního divadla?

Mluvíme o vážném popu. Písničky jsou součástí velmi silného příběhu bez jakýchkoliv politických spojitostí. Obsahuje průniky do jungovského světa, má silný mystický náboj. Písně jsou textově hodnotné a jen umocní příběh.

* Politici se moc nechtějí míchat do umělecké tvorby, ale vidí to jako problém.

Oceňuji, že nechtějí zasahovat. Ostatně Daniel Landa už uvedl své písně ve hře Deník krále v Městském divadle. Ohlasy byly dobré. A myslím, že i řadě politiků se jeho hudba líbí.

* Obsahuje hra něco kontroverzního, co by mohlo lidem vadit?

Není vůbec kontroverzní. Je to jen silný příběh o duchovní obměně člověka. O tom, že se člověk může změnit a hledat duchovní hodnoty. Ale záleží na tom, co a pro koho znamená termín kontroverzní.

* Co divadlo od uvedení očekává?

Budeme rádi, když vznikne pozoruhodné umělecké dílo. Navíc se domníváme, že publikum, které přijde, by za normálních okolností nepřišlo. Už proto, že letos budeme hrát převážně velké klasické tituly.

* Trochu odjinud. Byl jste s Danielem Landou v řádu Ordo Lumen Templi?

Nebyl to řád. Sice se tak jmenoval, ale bylo to volné sdružení lidí, kteří debatovali o různých otázkách veřejného života, ale i duchovního a společenského života. Několika schůzek jsem se zúčastnil, bylo to příjemné povykládání za účasti hlavního představitele karmelitánské církve Vojtěcha Kodeta a biskupa Václava Malého. Mluvili jsme o tom, jaké má dnes církev postavení a nakolik je schopna prosazovat hodnoty.

***

„ Je to jen silný příběh o duchovní obměně člověka.“ Zdeněk Plachý

http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=080&r=mfjiznimorava&c=947212