Text jednoho z účastníků soutěže na sochu Spravedlnosti. To je ta o níž jsem psal a která místo spravedlnosti připomíná postavu zvedající cihlu. Stěžovatelé, kteří neuspěli v soutěži a pak si stěžují, nejsou mým šálkem kávy, tady se mi však zdá, že autor má pravdu.

Jaroslav Róna napsal:
Moc nemám rád, když lidé neumí přijmout prohru. Účastním se soutěží na tvorbu plastik do různých měst a na různá témata už dvacet let. Vyhrál jsem čtyřikrát, osmkrát prohrál.

Všechny prohry jsem bez reptání přijal, ani jednou jsem si nestěžoval, nebylo na co. Teď však je. To, co se stalo v Brně, mi doslova vyrazilo dech a ohromilo mě arogancí ze strany vyhlašovatele. Město Brno vyhlásilo soutěž na vytvoření sochy Spravedlnosti před budovu Nejvyššího správního soudu na Moravském náměstí. V podmínkách bylo, aby autor vytvořil sochu Spravedlnosti s vodním prvkem, tedy fontánu. Figurální řešení nebylo podmínkou, ale použití atributů spravedlnosti – tedy meče, vah, knihy či svazku prutů – ano.

Zpracovat v dnešní době se ctí toto téma není nic snadného. Vyučuji tento obor na Akademii výtvarných umění v Praze a mám tuto problematiku doslova v popisu práce. Minula doba alegorických soch. Je to jako rovnice, v níž jsou všechny vztahy a požadavky obsaženy a musí se nalézt neznámá.

Když je v této rovnici požadavek na použití čitelných atributů spravedlnosti, je pro poctivého autora výběr možností velmi zúžen. Každý sochař si samozřejmě přeje, aby mohl do sochy dát co nejvíce ze své vnitřní osobní poetiky, a často právě požadavek takovýchto čitelných atributů někomu účast v soutěži doslova znemožní (tedy pokud chce být sám k sobě poctivý).

Sochu Spravedlnosti jsem nakonec vytvořil a odevzdal. Má meč i váhy, také zavázané oči. Umístil jsem se na „skvělém“ 29. místě ze 39 účastníků a kreativitou hodnocenou 0 z možných 80 bodů!

Ještě než mi přišel oficiální dopis, doputovala ke mně fotka vítězného návrhu, stylizovaná figura zvedající kvádr a vysvětlení poroty – cituji: „Figura zvedající kvádr nadlehčovaný proudem vody, zpracovaná do výrazně oproštěných tvarů, je zamyšlením především nad tíhou a zápasem o spravedlnost, která udržuje ve společnosti rovnováhu.“ Stěží jsem mohl potlačit hořký smích! Vzpomněl jsem si na soutěž o vytvoření pomníku Franze Kafky v Praze na Starém Městě. Tam bylo ztvárnění postavy nebo tváře spisovatele podmínkou. Kdybych ho tam nedal, byl bych ze soutěže vyloučen. Nikoliv tak asi v Brně! Kdyby někdo vyrobil pouze kvádr, jistě by ho porota vybrala se zdůvodněním, že spisovatel jde na maškarní ples převlečený za ledničku. Věřím, že intelektuální porotu brněnské soutěže by to jistě více uspokojilo než obvyklé klišé lidské postavy s již otravnýma rukama a nohama a navrch ještě s hlavou.

Ať si Brňané na své náměstí postaví cokoliv, dal bych jim dobrou radu: Nejprve se poraďte mezi sebou, co na své náměstí chcete, a pak podle toho vytvořte soutěžní podmínky. Vyhnete se tak podezřením z předem prodané soutěže a také nebudete muset ex post vycucávat z prstu nějaké přijatelné ideové zdůvodnění návrhu, jenž neodpovídá zadaným podmínkám.

Vím, že pro leckoho pouhý jeden protestující hlas, navíc ještě odmítnutého autora, nebude směrodatný. Kolik významných odborníků bylo v komisi! Věřte však, že já se v té věci považuji také za odborníka, alespoň natolik, abych sdělil, že už naštěstí minula doba, kdy se za hodnotné sochy považovaly pouze více či méně ohlodané kvádry, válce a koule. Ten čas naštěstí zmizel s posledními modernistickými matadory. Dnes by se do veřejného prostoru měly dostat také díla s fantazií, hrou, humorem a absurditou.

To si však budeme muset počkat, až v Brně vyjde z módy až na kost vyvařený modernismus. Pardon, až na rouru.

Lidové noviny - Brno
BRNĚNSKÝ ÚHEL POHLEDU

http://www.lidovky.cz/spravedlnost-po-brnensku-0y7-/ln_noviny.asp?c=A080523_000068_ln_noviny_sko&klic=225578&mes=080523_0