Slovenskému občanu jménem Harman hráblo. Popadl samopal vzor 58, s blíže neurčenými úpravami, a blíže neurčené další dvě zbraně, a postřílel své sousedy. Ti se vůči Harmanovi patrně provinili blíže neurčenou šikanou a tento samotářsky založený muž už to podle všeho neunesl.

Harmanovi bývalí sousedé se živili blíže neurčenými aktivitami, někteří z nich prý dokonce pracovali. Byli údajně bezproblémoví, jen občas hluční, občas měli blíže neurčené konflikty, které se řešily za účasti úřadů blíže neurčeným způsobem, nejspíš nijak. Občas se společně veselili, jak se kulantně vyjádřil slovenský policejní šéf, "rodina také často přijímala návštěvy a žila společenským životem." Harman byl blázen a zbraně jsou špatné áno, zejména kulovnice CZ858 Tactical, ta je úplně nejhorší, protože zabíjí hodné, veselé a společenské lidi.
Zdá se vám můj popis celé události nekonkrétní a závěr nekonzistentní? Ani se nedivím. Sestavil jsem ho jako výběr ze zpráv na idnes.cz. Jedinou konkrétnější pasáž, kterou jsem nalezl, najdete zde. Stojí v ní, že úřady o situaci od roku 2005 věděly a nekonaly, část odpovědnosti za celou událost padá proto na místní orgány.

Celá "mindfuckingová sada" tak, jak jsem jí nyní po návratu z dovolené vstřebal, obsahuje dokonce několik tragikomických momentů. Policie České republiky se rozhodla poučit policii slovenskou, jak správně zneškodnit ozbrojeného vraha. Škoda, že toto jedinečné know-how čeští policisté neuvyžili, když byli přivoláni manželi Malhockými, viz zde. Dál jsme se také dozvěděli, že jakýsi slovenský občan, cosi mezi Šakalem a Jamesem Bondem, chtěl šíleného střelce zastavit, ale nakonec se mu to nějak nepovedlo. Tak takhle né, soudruzi od novin. Řekli jsme si přece na té poradě u vašeho šéfa, že zbraně jsou špatné áno, a ne že budete veřejnosti podsouvat pravdivou, ale skrz naskrz závadnou myšlenku, že vycvičený civilista je schopen zastavit šíleného střelce. To by pak mohl vzniknout dojem, že zbraně nejsou až tak špatné áno, a to by bylo skutečně nežádoucí! Zajímavostí zpravodajského mindfucking paketu je nejen to, co v něm je, ale také to, co v něm není. Nikde jsem nenarazil na to, jak se o osobě a motivech šíleného střelce vyjadřují jeho přátelé, blízcí nebo příbuzní. Patrně se rozhodli mlčet, aby ještě více nepřilili oleje do ohně. Také se nikdo z komentátorů nepozastavil nad faktem, že pachatel toho činu musel vést léta spořádaný život (jinak by nezískal svoje zbraně legálně), což je silný námět k zamyšlení. Proč se nikdo v oficiálních médiích neptá, co přesně přinutí bezúhonného občana udělat něco, co by i otrlému recidivistovi připadalo příliš? Také mi v celé mediální konstrukci chybí jeden klíčový bod. Podobné události se vztahují k určitému bodu, který je spouštěčem. Je to hezky zachyceno v několika filmech. William "D-FENS" Foster uvízl v dopravní zácpě, učitelka v Obecné škole musela dostat zásah kalamářem, aby jí hráblo. Finského školního střelce Saariho začala buzerovat policie a Harris s Kleboldem, studenti Colombine High, se nepohodli s členy sportovního klubu. Pravdu se ale asi nedozvíme a pokud ano, tak to nebude oficiálně.

Nechme tedy orgány činné v trestním řízení konat a média "pravdivě informovat".  Z celé události plyne jedno velké poučení.

Člověk zpravidla vydrží stašlivé rány osudu, pokud se odehrají jako jednotlivá událost. Lidé ustojí ztrátu blízkých, vážné nemoci, strašlivé úrazy, události, které jim převrátí život naruby. Podle všeho naleznou vždy motivaci v tom, že "to jednou skončí" a bude zase líp nebo aspoň stejně. Jsou to každodenní nenápadné akty bezpráví, co vás nakonec dostane. U takových konce nelze dohledat, nikdy to "neskončí" a pokud ano, tak ne dobře.

Například někde bydlíte, chcete spát, abyste mohl druhý den jít do práce, ale ono to nejde, protože za stěnou bydlí polodementní cikánská rodina, která se rozhodla uspořádat si společenský večer. Oni nikam do práce nemusejí a tak se mohou veselit do rána, a druhý den zase, a tak pořád. Můžete jim zkusit vynadat, což je víceméně ztráta času. Nebo se můžete obrátit na úřady, kde vám sdělí, že s tím nemohou nic dělat. Sice mají k dispozici městskou policii a tak dále, ale ta musí přednostně nasazovat botičky a na řešení těchto maličkostí nemá čas. Také se můžete obrátit na politiky, kteří vám sdělí, že a) tyto problémy řeší místní samospráva, do jejíž kompetence nemohou z pozice centrální moci zasahovat b) je třeba respektovat národnostní a menšinová specifika rómské komunity, zejména pokud jde o společenský a rodinný život.

Ani nemluvím o takových zoufalých činech, jako oslovit zmocněnce pro legální menšinové bezpráví Kocába nebo jinou podobnou trosku.

Jinými slovy, časem pochopíte, že jste v prdeli. To však není konec, to je teprve začátek.

Naši předkové měli svým způsobem jednoduchý život. Nemuseli řešit rozpor, který musíme překonávat my a který je vestavěn v "moderních" sociálních státech, které přijaly multikulturalismus nebo transkulturalismus jako státní náboženství. Naši dědkové a báby byli chudí a když neměli peníze, prostě pracovali tvrději. Když na něco nestačili, vzájemně si pomohli. Když měli s někým problém, šli si to s ním vyříkat. Když na to neslyšel, sehnali si pomoc. To už teď nejde.

V delším časovém horizontu nepomůže dokonce ani otupělost. Východiskem je rozložit zátěž (například vlastním společenským kontaktem s přáteli apod., jinak řečeno "mít si komu postěžovat"), dát se na chlast, drogy nebo antidepresiva (jejichž spotřeba je v EU tradičně vysoká, čili favorizované východisko) anebo odstranit problém. Harman odstranil problém násilím, protože už nebyl s to myslet racionálně. Jiná metoda pro něj nebyla dosažitelná (odstěhovat se) nebo akceptovatelná (prodat byt nějakému chudákovi, který by na tom po čase byl stejně jako on). Přátel moc neměl a drogy se mu asi brát nechtělo. Vlastně se zachoval zcela předvídatelně, pokud jde o způsob řešení. Co nebylo možné odhadnout, byl způsob vedení a doba útoku. Jisté je, že kdyby neměl střelné zbraně, opatřil by si něco jiného, protože se rozhodl pro volný pád a zbytek jsou jen rekvizity.

Sleduji nyní úpornou snahu systému se s tím nějak vypořádat a zamaskovat toto selhání. Ve své tuposti neomylně zaútočil nikoli na příčinu, ale na symptom celého problému. Odpůrci držení zbraní veřejností zase pozdvihli prapor (který už podezřele dlouho ležel) a se zarputilostí sobě vlastní se skutečně nechtějí ptát, proč ten člověk vlastně tu zbraň do ruky vzal.  Myslím, že se podobné incidenty jsou nutným vedlejším produktem prolínání socialistické a multikulturalistické doktríny. Tento myšlenkový směr je totiž vystaven na tom, že se většina "poněkud ohne", a kdo se nechce ohnout, ten má problém, se kterým mu žádný zmocněnec ovšem pomáhat nebude.

Není lehké žít v zemi, kde se právdoláskomilové zaklínají pomocí, podporou, jistotami, pozitivní diskriminací těch či oněch a nejradějí by i zdravému muži drželi při močení péro, aby čůral přesně podle jejich představ. Když však někdo pomoci skutečně potřebuje, celý tento aparát se zasekne a ustrne ve své nemohoucnosti a úředníci, politici a ozbrojená pěst aparátu přejdou jako na povel do pozice mrtvého brouka. Mají už dopředu nacvičené scénáře, co budou (ne)dělat a co říkat, aby svoji nečinnost odůvodnili. Tohle všechno má ten důsledek, že mezi námi pobíhá mnoho desítek potenciálních Harmanů, ze kterých stát v zájmu udržení vlastní společenské doktríny udělal nevolníky. Poté, co vyčerpají ostatní možnosti, také budou chtít nějakým způsobem "odstranit problém".

Ale jinak je multikulturalismus fajn a musíme se ho samozřejmě držet zuby nehty, s každým jeho selháním o to více.

http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2010090502