Je večer a jedna rodina sedí v obýváku. Je puštěná televize a v ní běží zprávy. V těch zprávách se občas opakuje slovo, kterému malá „princezna“ nerozumí…  

„Tatínku, co je to ten islám?“

„Cože?“

„No, jak o tom pořád někde mluví. Co to je?“

„Islám, to je něco jako přesvědčení, něco, čemu někdo věří. Je to způsob života, který má svoje přísný pravidla a dost tvrdě se v něm trestá každej, kdo ty pravidla nechce dodržovat.“

„A my to tady máme?“

„Ne, zaplať pánu bohu ne. Ještě ne…“

„A kdy už to tady budeme mít?“

„Já doufám, že nikdy!“

„A proč?“

„No, jak bych ti to vysvětlil? Tak si třeba představ, že kdyby tady u nás byl islám, tak by bylo klidně možný, že by se už tak malý holčičky, jako jsi ty, mohly, a někdy i musely, vdávat.“

„A to by tady taky byli princové, jako byl ten, co si chtěl vzít v tý pohádce princeznu Jasmínu? To bych se taky vdala za nějakýho prince?“

„No, spíš za nějakého staršího chlápka.“

„A byl by starší než jsi ty?“

„Jo, možná jo.“

„Hmm…“

„Nelam si s tím hlavu, koťátko.“

„A to bych potom bydlela u něj, nebo pořád s tebou a s maminkou?“

„No jasně že u něj.“

„A to bych potom měla miminko? To by se mi líbilo, mohla bych mu dát ty oblečky po panence Aničce…“

„To bys mohla, ale už nikdy by ses nemohla jít podívat za Dominikem a hrát s ním Monopoly. Taky bys asi nemohla, jako veliká, řídit auto tak, jako ho řídí máma. To ženské tam, kde mají islám, většinou nemůžou. Nemohla by ses stát doktorkou, jak pořád chceš, a musela bys venku pořád chodit v takovým tom oblečení, co jsme v něm viděli ty ženské tehdy v Tunisu. Pamatuješ se na Tunis? Ty ženy měly na sobě to černý oblečení a ty ses jich tehdy bála. Taky bys nemohla tím pádem ukazovat nikde a nikdy venku, jak máš krásný, princeznovský vlasy…“

„…a mohla bych se stát alespoň zvěrolékařkou, když už bych nesměla léčit opravdový lidi…?

„Ne, to bys asi nemohla. Taky bys nemohla mít pejska, protože tam, kde je islám, tam nemají pejsky rádi.“

„Co to je za divnost, tati? Pejsky má přeci rád každej!“

„Ne, miláčku, tam, kde je islám se jich štítí.“

„Hmm…“

„A taky tam nemají rádi prasátka a nesmí se tam jíst jejich maso.“

„Ale já mám ráda prasátka a taky nechci jíst jejich maso, protože to by to prasátko muselo nejdřív umřít, že jo…?“

„A z čeho bys, ty hloupá, chtěla mít na Vánoce řízky?“

„Řízky mám ráda a Vánoce taky.“

„No vidíš a to si představ, že tam, kde je islám, tam vůbec neznají řízky a Vánoce tam vůbec neslaví. Taky tam nemůžou mít Betlémek, jako máme my pod stromečkem, protože se v islámský zemi nesmí malovat a vyrábět nic, co představuje nějakou lidskou postavu. Takže žádný malování obrázků, co jsme na nich všichni na výletě, jen samý kytičky a nic víc.“

„Tati, a co by se stalo, kdybych stejně chodila tajně za Dómou hrát s ním Monopoly?“

„Tak to by byl průšvih. To by tě taky mohli popravit.“

„Cože? Za to, že hraju s kamarádem Monopoly?!“

„No, kdybys byla vdaná za nějakého toho pána, a chodila se bavit s cizíma chlapama, tak by tě fakt mohli popravit.“

„Ale Dóma přeci není cizí…? Šeherezádu chtěli taky v tý pohádce popravit, že jo? A to by mně usekli hlavu, jako Jiříkovi ve Zlatovlásce?“

„Ježišimarija, ty máš ale otázky. No, asi jo.“

Jak vysvětlit malé „princezně“, že by ji taky mohli zahrabat po pás do země a házet na ni kameny, dokud by ji některý netrefil tak „dobře“, aby ji konečně zabil? Jak vysvětlit dítěti, že by mohla být ubičována, nebo by mohl být její obličej poleptaný kyselinou…?

„Ale pani učitelka říkala, že musíme bejt tolerantní a nepřekážet nikomu, kdo nechce, aby jsme mu překáželi.“

„Ne, miláčku, naopak. My nemusíme nic. Tedy nic v tomhle směru. Obzvláště nemusíme nic vůči někomu, kdo nechce být tolerantní vůči nám a myslí si, že my, kteří jsme tady u nás v Česku doma, mu musíme uhýbat a dovolit, aby nám říkal, co smíme, co nesmíme a hlavně - co musíme!“

„No jo, ale kdyby nás někdo nutil dělat takový ty věci, co jsi o nich říkal, tak už by to tady bylo potom úplně všechno jiný, než to máme teď, kdyby tady byl teda ten islám, že jo?

„Jo, asi jo…“

„Hmm, tatínku, víš že já vlastně vůbec nechci, aby tady ten islám byl…?

„Já taky ne, holčičko. Já taky ne…!“

http://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/c/155215/Tatinku-co-je-to-ten-islam.html