Shodou šíleně nešťastných náhod se zrovna na stejné období trefily dvě podivné události. Uzavírá se proces se žháři z Vítkova a v mém skoro domovském městě byl těžce zmlácen a skoro zabit mladý muž před nočním podnikem.

 Proč to pletu dohromady? Proč tyto dvě události srovnávám?

Aféra z Vítkova je stará skoro rok nebo kdy se ten nešťastný útok odehrál. Tragedie z Břeclavi je stará týden. Obě jsou však de facto totožné, jenom se vyměnili aktéři. A také se změnilo ještě něco jiného. Přístup novinářů, veřejnosti, policie a politiků je úplně jiný. Ano nic nehořelo, nic nebouchalo a dítě v tom také nebylo. Byl v tom mladý kluk, co stál před nočním klubem a asi na něco čekal. Dnes bojuje o život a nikdo neví, jestli vůbec přežije.

V čem je problém? Přizabití mladého bílého muže nejspíš není tak atraktivní. Každý den několik takových umře při nehodách v autech a při úrazech. Tak se tím nebudeme tak zajímat, protože nás diváky to moc nezaujme, nedojme a moc nás to  neuchvátí. Není potřeba pořádat sbírky hraček, oblečení a charita a aktivisté nemusí hledat a uklízet nový dům. Rodiče mladého muže přece bydlení mají pořád. Prostě se stalo. Alespoň tak se to uzavřelo v několika mini článečcích v novinách.

Ano stalo. Bohužel. Cikánská sebranka si vybíjela zlost. Prostě se stalo. A co?

Ale tak to není. To není obyčejné napadení, stejně tak jako není obyčejné a normální zapálit barák. Nic, co ublíží jiným není normální, správné, omluvitelné, ospravedlnitelné. Je to zvěrstvo a jako takové musí být potrestáno. Musí být potrestáno spravedlivě, podle zákona, bez předsudků a bez všemožných zájmových tlaků. Je také potřeba definovat, co je to rasisticky motivovaný útok.

Zapálení cikánského příbytku je větší zločin než zmlácení mladého muže. Cikán je víc než běloch, protože bělochů je víc a nemají se tak špatně jako cikáni. Je málo Markusů Pape pro většinovou většinu. Je nemálo aktivistů, co řinčí zbraněmi a křičí cosi o nefér většině. Ale je málo těch, co mluví o poškozování většiny. A to proto, že většina je větší a ubrání se sama a nepotřebuje aktivisty jako je Makus Pape a ještě toho počeštělého Inda, co nevím, jak se jmenuje. Tak to vidím já. Obyčejný člověk, který žije v této zemi a pracuje. Je to špatný pohled? V čem je nesprávný? Co je nepřesné? Je špatně, že to takto vidím?

Takové mudrování nebude zajímat rodiče toho zbité mladíka. Ti málem přišli o syna! A chtějí stejně jako chtějí rodiče Natálie potrestání těch, co ublížili jejich dítěti. Potrestáni nepochybně budou. Jenže ne stejně, ne spravedlivě... budou potrestáni každý jinak a každý za úplně jiné atmosféry a společenského klimatu. Nebo se pletu? Ne. Myslím, že nepletu.

Pro mě osobně bylo hrozivé u dnešního soudu slyšet od zmocněnců poškozené rodiny z Vítkova, že žádají doživotní tresty. Že žádají stejné utrpení pro pachatele jako si muselo prožít jejich dítě. Něco jako zub za zub, oko za oko. Nic o tomto neskutečném, diskriminujícím, urážlivém a nebezpečném požadavku se ve zpravodajské demagogii nedočteme. Víme však, že jeden z obžalovaných je schopný říct v jedné větě 5 x slovo vo-e, 4 x slovo pi-a a 3 x slovo ku-va. To je podstatné, aby jsi, drahá veřejnosti, věděla. Ale to, že za - ano hrozné - napadení dítěte žádá kdosi doživotní trest a ještě přidává přání stejného utrpení, o tom se taktně mlčí. Přitom je to tak zásadní. Tak moc.

Přemýšlím jaký trest stihne ty břeclavské cikány? Budou u soudu ti dva pomatení křiklouni Pape a Uhl? Budou žádat u nás nejvyšší možný trest? Když tam nebudou, tak proč? Protože by se muselo řešit, zda toto je také rasisticky motivovaný útok? Protože by se prokázala řada dalších zločinů? Spravedlnost má zavázané oči, ale nesmí být slepá!

Mám pocit nebezpečí z toho, že stačí mít jinou barvu pleti a jsem znevýhodněn. Je krásné, že žijeme v demokratické společnosti, že máme všichni nárok na stejná práva. Ale jaká je praxe? Jaká je realita? Je tomu opravdu tak, že každý stojí před Spravedlností tak, jak s narodil? Bez předsudků, diskriminace a znevýhodnění?

Chci zároveň věřit, že v této zemi žijí lidé sobě rovni a ne sobě rovnější. Chci vědět, že společnost i ta menšinová žádá spravedlnost pro všechny stejnou. A hlavně chci věřit, že elita tohoto národa tuto rovnost před Spravedlností umožní. Bohužel dneska tomu nic nenasvědčuje. Bohužel, vůbec nic. Kdysi byla diskriminována menšina, dnes je znevýhodňována většina. To si bojovníci proti té první nespravedlnosti jistě nepřáli.

Přeji tomu mladému klukovi z Břeclavi i Natálii z Vítkova brzké uzdravení a co možná největší schopnost návratu do normálního života. Přeji těm, co jim způsobili utrpení spravedlivé tresty. A přeji nám všem, abychom se naučili, že člověk musí být souzen vždy a pouze podle svých skutků ne podle rasy, původu či vyznání. Jedině tak jsme schopni přežít.

http://marekbartos.blog.idnes.cz/c/158400/Cikan-a-Beloch.html