...prý budou zkoumat příčinu. Minfin totiž očekávalo, že že zvýšení DPH o 4% přinese nárůst výnosu o 15,5%. A ono houby s octem. A tak se ptám: co chcete sakra hoši zkoumat? Přece teorie která tvrdí, že od určitého momentu zvyšování daní přinese pokles výběru ba dokonce brzdí hospodářský růst je známá.

Od Keynese, Hayeka i ze života. Říká se té teorii Lafferova křivka. Podle ní nelze zvyšovat daně donekonečna.

A co že je ta Lafferova křivka?

Lafferova křivka ukazuje vztah průměrné míry zdanění  k celkovému objemu vybraných daní (k příjmům státního rozpočtu resp. veřejných rozpočtů). Z křivky je patrné, že celkový objem vybraných peněz roste pouze do určité kritické meze míry zdanění (cca 55 - 60 %) a při dále rostoucí míře zdanění objem vybraných daní klesá (ekonomické subjekty ztrácejí motivaci k práci a podnikání a raději preferují volný čas, bují šedá a černá ekonomika). Pojem daňová sazba zde můžeme ztotožnit s pojmy míra zdanění nebo daňová kvóta.

Říkáte že takové daně nemáme? Ale máme. Do daní totiž klidně můžeme připočíst i sociální a zdravotní pojištění, což je jenom eufemistický název pro daně jimž říkáme parafiskální. Členění příjmů na příjmy pro účely sociálního zabezpečení a na daně je totiž relativní. V obou případech se odpčerpává část finančních prostředků daňovým subjektům do státní kasy, přičem ž jejich deklaratorní určení je akorát potěmkinova vesnice. Systém sociálního zabezpečení titiž už několikátým rokem dosahuje deficit - vybere od subjektů ekonomiky méně peněz na sociálním pojištění než musí ze zákona vyplatit sociálních dávek a důchodů. Stejně tedy dotuje výplaty důchodů z jiných příjmů, tedy daní. V některých státech světa nerozlišují část příjmů rozpočtu určenou na sociální zabezpečení. Proto není důležitá deklarovaná daňová sazba ale daňová kvóta, to jest vše o co byl daňový subjekt obrán.V daňové kvótě jsou tedy zahrnuty i veškeré další odvody i když se formálně daněmi nepojmenovávají. Skutečnou měrou zdanění tudíž nejsou daně, ale daňová kvóta. 

A tak naši daňoví experti usoudili, že nejlepší bude zvýšit daně tam, kde člověk nemůže utéct, jako třeba pro PHM do ciziny. Zdražit zboží denní spotřeby, především potraviny se jim proto jevilo býti nejjednodušší. Z této komodity není úniku. Akorát tak trochu zapomněli, že zvýšením těchto nákladů odebrali domácnostem zdroje na nákup ostatních komodit. A tak se stalo, že nastoupila Lafferova křivka. Zde je.

Jako členu někdejšího týmu Vlasty Tlustého mi nedá nevzpomenout, jak to mělo být. Měly se razantně škrtnout všechny výjímky, daň z příjmu i DPH měla být jednotná - 15%. Co to plácám o výjimkách? V té době existovalo totož celkem 235 typů příjmů, které nejsou předmětem zdanění anebo jsou od daní osvobozeny, dále pět sazeb paušálních výdajů odlišných podle předmětu podnikání, dále čtyři režimy výpočtu daně z příjmů dosažených za více zdaňovacích období. Kromě toho zákony udávají 34 typů nákladů, které nelze daňově uznat, 10 typů položek snižujících základ daně, čtyři typy položek odečitatelných od základu daně, čtyři režimy odepisování a devět verzí výpočtu daňového základu. To ještě není všechno: následuje 34 zvláštních sazeb daně, 27 slev na daních, dvě varianty výpočtu minimální daně a osm dalších daňových předpisů. Jak je tomu dnes mi není známo, protože jsem odešel do důchodu nejen starobního, ale i politického. Není mi ovšem známo, že by k nějaké významné redukci došlo.

Tento guláš je výsledkem lobystické činnosti zájmových skupin. Kdyby se podařilo zjednodušit daňový základ, nemuseli bychom zvyšovat daňové sazby, ale naopak. Propočty ukázaly, že nízká rovná sazba by přinesla zvýšení výběru daní přesně podle Lafferovy křivky. Její odpůrci tvrdí, že je to jenom hypotéza. Existují však jasné důkazy o její platnosti. Ukázkou je třeba růst slovenské ekonomiky po zavedení právě oné rovné daně, která byla připravena.

A tak si myslím, že odborníci na MF nemusí průšvih s propadajícím se výběrem daní nijak dlouho zkoumat. Stačí jenom aplikovat ověřené. Ať už na Slovensku nebo u Margaret Thatcherové. Je-li ovšem tato vláda vskutku pravicová jak deklaruje.

Pokud ovšem vláda bere výběr vysokých daní jako zdroj sanace různých předražených státních zakázek, není třeba se páně Lafferovou křivkou vůbec zabývat. Stejně tak jako se nikdo nezabývá nějakým zřetelným snižováním mandatorních výdajů.

A tak se obávám, že vláda spíš než Lafferovou křivkou se řídí citátem Ronalda Reagana, který řekl o vládním pohledu na ekonomiku: "Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.“