Další petice proti Landovi na webu. Přečtěte si Vášův seznam brněnské hanby. Na www.nevitam.cz si lze přečíst petici Petra Váši proti vystoupení Daniela Landy v Brně.

Tento text je jenom dalším xenofobním brněnským výplodem na toto téma. Legrační je, že řada petentů si zjevně dělá podpisem z autora srandu.

Zdeněk Plachý jako spoluautor k tomu poznamemnáváPokud již na tuto stránku zabrousíte, uvádím pouze na pravou míru několik výmyslů a významových manipulací:

-         jako spoluautor hry Tajemství Zlatého Draka (hru píše autorská trojice Plachý – Landa – Šimáček) sděluji, že tato inscenace není „zaměřená na výchovu mládeže a nevychází z tradice Sokola“. Jde o napínavý příběh ze současnosti , vycházející z podobných fabulačních principů, jako hra Deník Krále, která se hraje v Městském divadle, je to hra o hlavním tématu evropské kultury – o duchovní proměně. 

-         Váša mluví o Brně, jako o „mém městě“. Představa, že toto město je „Vášovým městem“ je poměrně legrační, avšak pro dikci jeho pamfletu příznačná.

-         Národní divadlo nepomáhá Landovi „naplňovat jeho ambice po vstupu do sféry „vyšší kultury““, jak píše Váša. Jednak sám pojem „vyšší kultury“ a „nižší kultury“ je nic neříkající floskulí. Národní divadlo hrálo v minulosti a hraje mnoho různých her, kde rozlišení na vyšší a nižší kulturu v zásadě nefunguje a neplatí. Umělecké ambice inscenace Tajemství Zlatého Draka jsou např. asi tak o dvě galaxie výše, než ambice takového Strakonického dudáka, kterého jsme sdědili po minulém vedení Národního divadla.

-         S Národním divadlem vstupuje do pracovně právních vztahů obrovské množství umělců, přičemž Národní divadlo nevybírá tyto smluvní partnery na základě jejich vyznání nebo jakýchkoliv ideologických kritérií.

-         Již samotný fakt, že Váša „prostestuje proto tomu, co pan Landa představuje“, je výmluvný. Nejde tedy o to, jaký kdo je, ale „co představuje“. A co tedy představuje? - Představuje nejspíš to, co se o něm říká v brněnských kavárnách? Nebo to, co o něm píše v Reflexu J.X. Doležal? Nebo co o něm říká Tomáš Halík nebo biskup Václav Malý? Nebo možná představuje to, co si asi myslel nejvyšší představitel Karmelitánů Vojtěch Kodet, když se vloni v létě rozhodl posvětit duchovní symbol Zlatého Draka spolu s karmelitánskými mnichy v klášteře v Kostelním Vydří?

-         Landa podle Váši představuje komerční nacionalismus, předstírání hloubky, parazitování na symbolech, parazitování na institucích a nežijících autorech. Dále to Váša upřesňuje – je totiž alergický na estetiku fašounství, ve spojení s JEHO MĚSTEM OBVZVLÁŠŤ. Váša tedy celou věc zakládá na vlastním vkusu, přičemž spoléhá na to, že ve věci vkusu je vždy a vše velmi subjektivní. Pokusím se k tomu něco říci, jako hudební skladatel, divadelní autor a režisér, který svou estetiku sice zjevně nezakládá na ničem, co by byl schopen Petr Váša pochopit, ale který poměrně zasvěceně může uvést Vášu jako umělce, jenž se stal pouhou parodií všech někdejších úžasných myšlenek hudební a výtvarné avantgardy, kterou sám v posledních dvaceti letech málo úspěšně a většinou i bez větší insvece rozmělňuje a napodobuje. Z této optiky - člověka, který v prostředí hudební avantgardy vyrostl, vnímám Vášovy úsudky o Landově tvorbě jako úsudky „zastydlého avantgardisty“, který nemá ani tušení, o čem vlastně v Landově případě mluví. - Pocit parazitování na symbolech, na institucích a nežijících autorech nebo předstírání hloubky jsem vždy velmi intenzívně pociťoval právě na Vášově tvorbě (zvláště po rozpadu jeho rockových skupin Skopce a Ošklid). Ve své petici tak Váša poměrně přesně vymezuje teritorium svého vlastního způsobu uvažování a nazírání na určité pojmy i vlastní frustrace z těchto pojmů. - Práce se symboly, odkazy a s dílem nežijících autorů je dnes přece něčím zcela obvyklým a pracuje s tím většina autorů. Podle Váši to ale Landa dělá tak, že „parazituje“, podle mě zase – jestli tu už někdo skutečně na něčem parazituje – tak je to Váša, a to na asi nejzavedenější a mezinárodně nejsnadněji dotovatelné instituci hudební avantgardy.   

-         Tato společnost se nekvalifikovanými odsudky Landovy tvorby nezbaví vlastních frustrací, které si do Landy promítá. Je úžasně snadné, když nalezneme dobře viditelný objekt, na němž si můžeme vyléčit své vlastní komplexy. A je navíc tak snadné se otřít o někoho, koho všichni znají a kdo zároveň nemá a nepoužívá vpodstatě žádný jiný nástroj obrany, než vlastní tvorbu. Proto považuji Vášův pamflet za duchovně pokleslý a zcela nedůstojný kontextu brněnské kultury, kterého se sám tolik dovolává. Jeho způsob argumentace povede nepochybně k další xenofobii, k dalšímu rozdělování osobností brněnské kultury a z mimobrněnské optiky se celá cenzorská kauza s Landovým účinkováním (viz nešťastná vyjádření některých brněnských politiků) v ND takto ještě amplifikuje. Takže si Brno před zbytkem národa utrží v této kauze ještě větší ostudu, než jakou do této chvíle má. Vášovi ujíždí vlak a tak naskočil na nejvíce konjunkturální vlnu – zviditelnit se tím, že si kopne do nejznámějšího českého morálního otloukánka. - Opravdu impozantní počin.

-         Daniela Landu znám osobně:
-         lidi určitě „nesoudí podle zevnějšku“. (Toho se naopak dopouští Váša, kterého nezajímá, jaký kdo je, ale „co představuje“..)
-         složité věci nezjednodušuje a neřeší je silou bez poctivého přemýšlení.. Landa neorganizuje petice proti komukoliv, nepoužívá tedy silových řešení..
-         duchovnost nepředstírá, ale po svém ji prožívá jako ostatně většina z nás. Jeho „zmatenost“ v duchovním světě, není o nic větší, než „zmatenost“ kohokoliv z nás. Duchovní svět je ostatně plný neznámých a tajemných sil. Jde o to, co z tohoto tajemného „zmateného“ světa kdo pro sebe dokáže vyvodit. Na rozdíl od dikce Vášovy petice, která svědčí o malé duchovní pokročilosti, projevuje se Landa v duchovním světě mnohem zdrženlivěji a aristokratičtěji. Takto ostré soudy, které zde např. pronáším na adresu Vášovy tvorby, by Landa k dílu jiného člověka nikdy nepoužil. 

-         pokud si člověk pořádně poslechne Landovy písně, napsané po roce 1992, je zjevné, že představují všechno možné, jenom ne „estetiku fašounství“ a „komerčního nacionalismu“. Váša se snaží podsunout Landovi, že jeho vlastenectví a komerční úspěch je vražednou kombinací. Avšak komerčního úspěchu Landa nedosahuje prostřednictvím nějakého laciného nacionalismu. Není Landovým problémem, že umí napsat silnou píseň se silným textem a že to je něco, co zde umí málokdo. Každý má možnost to zkusit a stát se komerčně stejně úspěšným autorem. Podsouvání termínu „nacionalismu“, s nímž si spojujeme vyhlazovací tábory a nenávist k jiným rasám               a jinému přesvědčení, je pak ve vztahu k Landově tvorbě po roce 92 skutečnou špinavostí nebo přinejmenším omezenou povýšeností, která si není schopná ověřit ani základní informační vstupy. 

Zdenek Plachý