Frustrovaní čeští socialisté vyčítají vládě, že nereagovala na jejich úterní televizní exhibici a že je bez mrknutí oka nechala se vykecat a dala tím volný průchod spíše než konstruktivní kritice, výlevům jejich emocí. Nechápu, čemu se kdo diví.
Diskuzí tříbit vlastní názor je užitečné a moudrý člověk ví, že mnohdy i více než potřebné, ne-li přímo nezbytně nutné. Nikdo nemá patent na rozum a nikdo nemůže rozumět všemu a vše znát.
Aby ovšem taková diskuze měla smysl, musí být splněny dva zásadní předpoklady. Obě strany musí, nebo se o to musí alespoň za každou cenu snažit, zůstat u věcných argumentů a obě strany musí být schopny přijmout řádně vyargumentovaný názor toho druhého, nebo jím alespoň korigovat názor svůj a dospět tak k nějakému kompromisu.
Opoziční poslanci, kteří se zcela evidentně ještě nesmířili se svojí rolí za situace, kdy vláda disponuje pohodlnou většinou, zřejmě čekali, že se vláda a zástupci stran tvořících koalici v úterý zapojí do jejich trapné parodie na věcnou diskuzi, kterou všichni víme, kdo a jak odstartoval.
Proč by to ale vláda dělala? Hlavní představitelé ČSSD dávali před hlasováním o důvěře dost jasně najevo, že vládu nepodpoří, stůj co stůj. Jakákoli diskuze se tak rázem stala zbytečnou a jakákoli vládní reakce na dlouhotrvající sebeprezentaci jednotlivých levicových poslanců by byla jenom házením hrachu na zeď.
Ne vše, co od levicových poslanců v jejich projevech zaznělo, byly hlouposti nebo útočné výpady, jak se nás některá média snaží přesvěčit, že tomu tak bylo. Tu a tam se skutečně objevil náznak čehosi konstruktivního, co by za normálních okolností bylo hodno reakce a tuto si zasloužilo.
Otázka ale zní, zda by řečníci, kteří otázky tohoto druhu vznesli, dokázali v následném hlasování zvednout ruku a dali vládě šanci, pokud by se jim dostalo uspokojivých odpovědí.
Pokud byla ovšem odpověď a priori jasná, tak proč ta komedie? Naopak bych ocenil, že si to vládní poslanci s pokorou odseděli a dál bych se v tom nerýpal. Normální totiž za takových okolností nebylo se do diskuze zapojit, normální bylo ze Sněmovny rovnou odejít.