Hlody páteční aneb miluji naše média


Děkuji našívaší české televizi, že mi umožnila oslavit VŘSR. Pamatuji se, že za bolševika v předvečer tohoto svátku (který vznikl tak, že ožralí námořníci vystřelili z Aurory a pak z toho udělali revoluci) chodily dětičky na lampionový průvod.




Ovšem naševaše v předvečer  pozvala na besedu mladou soudružku, která od 21 let sedí za komanče v parlamentu a ta nám provedla osvětu. Malá odbočka. Jak to, že tohle rudý tele nikdo nehoní jako to dělají třeba Bendovi, Haškovi a Sobotkovi, kteří taky vklouzli rovnou ze škamen tvořit zákony, mi uniká.. Konec odbočky. Naštěstí jsem nakoukl jenom v pauze tenisu a poté co se mi navalilo, jsem se vrátil k tenisu. Ale z diskuze na FB jsem pochopil, že další vystoupení zasloužilé poslankyně bylo skvělou oslavou VŘSR. Tak to se našívaší povedlo. K tomu se dost hodí jeden citát. Národ, který zapomněl vlastní minulost je odsouzen prožít ji znovu. (Santajána). Tato hluboká moudrost mne napadá při sledování množství bolševických vystoupení v ČT a jejich postupné přitvrzování. Jakoby všichni zapomněli, proč jsme v listopadu 89 zvonili klíči. Napadá mne to v den, kdy ruští bolševici svrhli prozatímní vládu Alexandra Kerenského a nastolili vládu sovětů. Jsme 10 dní přede dnem, kdy jsme tento režim poslali na smetiště dějin. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Havlovo přitroublé heslo: nejsme jako oni, se nám vrací jako bumerang a možná brzy uvidíme, že oni nebudou jako my. Tragické je, že jim k návratu pomáhají dědicové těch, které kdysi anektovali  a ti co se nedali, skončili v lepším případě na smetišti dějin, v horším na šibenici.
Nikdo ať mi neříká, že současní komunisté jsou nějací jiní, takoví noví. Stačí se podívat na jejích stránky, stačí nahlédnout do jejich bobkového listu Haló noviny. Stačí se podívat na stránky "zakázaného" KSM. Stačí sledovat rétoriku diskutérů jako Kott či Rozsíval. Tito komsomolci i staří bolšáni čekají znovu, jak nám zakroutit krkem. Vzpomínám na bonmot nebožtíka táty. Jsou dva druhy bolševiků. Dobří a špatní. Ale je jenom jeden druh zacházení s nimi. Dobrému urvat nohu a toho špatného s ní umlátit. Je to krutý vtip. Ale vystihuje podstatu problému. A bojím se, že je jenom otázkou času, kdy se  s pomocí oranžových hochů podaří bolševikům nám tím krkem zakroutit, jak se to jezdil do Moskvy učit syfilitik Kléma. A proto úvod končím, jak jsem začal: Národ, který který zapomněl vlastní minulost je odsouzen prožít ji znovu. A pojďme na titulky.

A zprávy o počasí: Teplo bude už jen dva dny, pak se přihlásí zima a na horách zasněží. O víkendu se ochladí, teplotní a frontální houpačka pomalu směřuje do zimy. Pavouk se mne ptá, co je to sníh. Přinesl jsem mu trochu z ledničky a čuměl na to jak přejetá myš. Proto jsem ho poučil, že Innuité mají 54 výrazů pro různé kvality sněhu. Přidal jsem i jedno z inuitských mouder o sněhu, které zní: Nikdy nejez žlutý sníh.
                                                                                                                                  
A z mého života:  Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na euthanazii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal :´Lásko, nechci abys mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny, co mě drží naživu. Ona vstala, vypnula televizi,  počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu. No není blbá ?

A na Fejsbůku napsali :

A na konec něco veselého od aTea:
StarDance Plus. První dáma se pohoršeně ptá, kam se poděla úcta k hlavě státu. Inu, přesně tam, kam ji tato hlava pomazaná brutálně zašlapala.

A to je dneska všecko.


Vloženo: 8. 11. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)