Podle některých  celosvětová síť manipulátorů, kteří chtějí „ovlivňovat bez odpovědnosti“. Dle jiných "světová vláda". Co jsem k tomu našel:

Jen pro pořádek, ve Spojených státech je účast na takové schůzce podle Loganova zákona ze strany příslušníků státní administrativy zcela nelegální!

Dle iDNES: Letošní setkání elitistické skupiny finančníků, monarchů a politiků Bilderberg Group se koná 5. - 8. června v Chantilly ve Virginii na Washingtonském předměstí. Podle seznamu hostů se této akce účastní i český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Ten je též členem tzv. Trilaterální komise, což je elitistický klub pro koordinaci americké, evropské a asijské politiky, založený právě Bilderbergem. Český účastník (Žantovský) byl na Bilderbergu naposledy na setkání v Izraeli. V České republice o účasti ministra nikdo nic neví a kdo ví, tak raději tají. Ministr odjel utajeně a nikoho o své podezřelé aktivitě neinformoval.

Kdo vládne světu!

Chobotnice se stala symbolem, který v každém člověku vzbuzuje přinejmenším respekt. I když si v lepší restauraci dopřejete například grilovanou chobotničku, zažíváte kromě jisté noblesy i pocit určitého vítězství. Je to moment, kdy můžete pozřít molocha, který za jiných okolností může sežrat vás.

Turecko, Istanbul, 21. květen 2007. K hotelu Ritz Carlton přijíždějí černé limuzíny s tmavými skly. Téměř sto třicet hostů s pozvánkou v ruce se schází k zahájení pětapadesátého shromáždění skupiny s názvem Bilderberg. Světová elita - nejvlivnější osobnosti z oblasti byznysu, médií a politiky - má údajně za cíl „vytvořit světovou vládu, která nevyvolá už nikdy žádné války a zaručí mír a prosperitu veškerého lidstva“. Tento plán zformuloval už v roce 1991 někdejší předseda skupiny Bilderberg a stálý člen jejího řídícího výboru David Rockefeller. Pečlivě střežené prostory nejluxusnějšího istanbulského hotelu se uzavírají zevnitř. Hosté usedají k velké tabuli v abecedním pořadí a jednání světové vlády začíná. Neoficiálně a v utajení za zavřenými dveřmi.

Chobotnice je symbolem moci a na jejích chapadlech většinou číhá smrt. Není tomu tak jen v říši pod hladinou moře nebo ve „fiktivních“ příbězích o pirátech, komisařích a mafiánech. Náš „skutečný“ svět je totiž taky plný událostí, které by mohly poukazovat na existenci jistého tajemného mechanizmu, který všechno řídí. Tento úhel pohledu značně zkomplikoval život všem, kdo se kdy pokusili odpovědět na otázku „Kdo vládne světu?“. Je totiž možné, že skutečná moc, skutečné řidicí centrum není v žádném parlamentu, v žádné vládě ani v žádné instituci tohoto druhu, která je známá a relativně přístupná široké veřejnosti; fenomén, který řídí svět, se možná skrývá v tajemném příšeří. Pod rouškou manévrů, které nás mají oblbovat a odvádět naši pozornost, ovlivňuje vše ve svůj prospěch. Nikdo, kdo se kdy pokusil této všemocné síle vzepřít nebo ji vylákat z hlubin a přivést na světlo boží, nevyvázl se zdravou kůží - většinou nevyvázl vůbec. Proto se této temné vládě říká chobotnice. Jestliže na chvíli uvěříme v její existenci, můžeme se dostat k jednomu z životně důležitých orgánů tohoto krakena, který nese známý, ale neoficiální název Bilderberg.

Sdružení neboli skupinu Bilderberg tvoří světová elita nejbohatších a nejmocnějších lidí našeho světa a je ponořena do tajemné temnoty od hlavy až k patě. Proto se tedy jenom předpokládá, že byla založena v roce 1954. Nese název jistého nizozemského hotelu v Oosterbeeku, kde se konalo první shromáždění. Skupina se schází docela pravidelně, každý rok někdy na přelomu jara a léta a pokaždé v jiné zemi. Místem shromáždění je samozřejmě vždy ten nejluxusnější hotel nebo vila. Účast každého člena nebo hosta je podmíněna pozváním. Přesto, že na některá zasedání je umožněn přístup pečlivě vybranému novináři nebo jinému zástupci médií, veřejnost se o těchto jednáních dozvídá vždy ex post a každá zpráva podléhá nejpřísnější cenzuře. Každý účastník konference je totiž vázán přísnou mlčenlivostí a hlavouni tohoto shromáždění přesně určí, co z probíraných témat se smí dostat na veřejnost, a co ne. Lze předpokládat, že výběr novinářů a zpravodajů je pečlivě připraven a zaměřuje se jenom na ty kandidáty, kterých poslušnost je zaručená. I kdyby se náhodu někdo z nich pokusil vypustit do éteru jiné než „povolené“ informace, zaručeně by neměl v dalším postupu žádné šance a pravděpodobně by vypustil „jenom“ duši.

Přesto, že pozvánky na bilderberské schůzky většinou končí na stolech těch nejvýznamnějších protagonistů světové politické scény, účast každého jednoho z nich je pokaždé neoficiální. Na různých seznamech se objevují osobnosti, jako je například lord Peter Carrington, bývalý generální tajemník NATO, který je předsedou Bilderbergu od roku 1991, nizozemská královna Beatrix, jejíž otec princ Bernard se vzdal předsednictví tohoto elitního klubu v roce 1976, kdy se zapletl do aféry Lockheed, dále šéf Fiatu Giovanni Angelli, italský politik Giulio Andreotti a schůzky ve skotském hotelu Gleneagles se zúčastnil také princ Charles. Stálicí, neměnnou a věčnou konstantou na všech listinách hostů, zůstávají ovšem jména dvou světových eminencí: Henry Kissinger a David Rockefeller. Oba pánové patří údajně k malému řídícímu výboru skupiny. Otázkou ale zůstává, v čem spočívá ona „malost“.

Termín „za zavřenými dveřmi“ v sobě ukrývá mnohem víc než jenom zevnitř zamčené dveře. Každý z luxusních hotelů, který si skupina zvolí za svoji rezidenci na pár dnů, je samozřejmě uzavřen pro jakékoliv jiné hosty a oblast široko daleko kolem se stane přísně zakázanou a téměř militantní zónou. Každé z těchto divadel je provázeno tichem smrti. Například 35. kongres Bilderbergu se konal u italského Lago di Como v luxusní vile d'Este. Už několik dní před začátkem akce dostali obyvatelé obce Cernobbio, rybáři a majitelé půjčoven lodí písemný zákaz přiblížit se k pobřeží vily na méně než tři sta metrů, a to pod pohrůžkou pokuty. Na mrtvolně prázdném jezeře tak zůstaly jenom tři hlídkující policejní čluny.

Ve vodách jezera pátrali potápěči po bombách. Samotná obec koncentrací vojáků a policajtů připomínala okupované území. Vilu hermeticky uzavřelo 1200 policajtů, karabiniérů a příslušníků finanční stráže a celé okolí čtyřiadvacet hodin denně hlídali ostřelovači z okolních domů. Jedinou zvukovou kulisou celého tyátru byl mrazivý zvuk vojenského vrtulníku, který hlídal vzdušný prostor. Podobně to vypadalo i v roce 2002, kdy se kongres skupiny konal v hotelu Westfields Marriott poblíž Washingtonu. Organizátoři se obávali útoků teroristů z Blízkého východu, a tak byly na obou washingtonských letištích zavedeny ty nejextrémnější bezpečnostní standardy. Jediná příjezdová cesta k hotelu byla uzavřena a pro pozvané hosty byly připravené vrtulníky, které je měly přepravit z letiště přímo k místu setkání. Podivuhodné je, že většina světové elity dala přednost černým limuzínám s tmavými skly, které je k hotelu dovážely za doprovodu policejní eskorty.

Kongresy skupiny Bilderberg jsou tedy schůzky nejmocnějších lidí světa. Už jenom samotný fakt, že jejich průběh i obsah podléhají nejpřísnějším utajením, musí vzbudit naši zvědavost.

S postupem času se neustále vyjasňuje vliv této skupiny a její minulosti na světové veřejné dění. Výsledky konferencí nejsou určeny veřejnosti, přesto ovlivňují rozhodování prezidentů těch nejbohatších, a tím pádem nejvlivnějších světových firem, jako jsou například IBM, SAAB, Fiat nebo Unilever. Není tedy pochyb o tom, že během těchto schůzek se formují důležitá rozhodnutí, která určují celosvětové dění. To by ovšem znamenalo, že veškeré procesy a tendence, které se halí praporem demokracie a lidské svobody, jsou opět jenom dalším divadlem, svoboda člověka jenom pohádkou na dobrou noc a člověk jako takový je jenom loutkou. Jejím vodičem ovšem není osud, bůh nebo nějaký vyšší princip, nýbrž chobotnice, tvořená lidmi s patřičnými znalostmi a značným kapitálem. Hrůzostrašnou všemocnost skupiny Bilderberg může zesílit i okolnost, že toto sdružení je jistým tichým a neoficiálním společným jmenovatelem dvou organizací, které jsou známé pod zkratkami CFR a ERT. Tyto organizace mají svá sídla na americkém a evropském kontinentě a disponují všemi prostředky, aby mohly tiše, ale doopravdy vládnout. Americká CFR - Council on Foreign Relations, tedy Rada pro zahraniční vztahy, byla založena v roce 1922 a její zrod neiniciovalo nic menšího než klan rodiny Rockefellerů. Založení této Rady bylo hlavním cílem monopolistického usilování celé rodiny. Starý Rockefeller totiž dobře věděl, že si svoje ekonomické postavení udrží jenom tehdy, když podchytí i politickou scénu. Nikdy mu nebyly cizí gangsterské zásady. Bez problémů podplácel senátory a na správná místa dosazoval své přisluhovače a přikazoval jim, co je kde třeba udělat, aby i nadále vzkvétala například jeho společnost Standard Oil. Hlavním cílem Rady je dnes především nastolení celosvětové vlády, která nebude řízena nezávislými, případně demokraticky volenými politiky. Bude kontrolována supervelmocemi a především Rockefellerovým impériem. Jinak řečeno, Rada má podle všeho prsty v tom, čemu se dnes s takovou oblibou říká globalizace.

Jestli je to pravda, pak veškeré antiglobalizační demonstrace jsou jenom komedií a mládež zahalená šátky a kuklami může do policajtů házet klidně granáty, nic jí to nepomůže. CFR má totiž poctivě vypracovaný systém a v rukou zbraně mnohem těžšího kalibru. Za zmínku stojí, že členem této rady byl i otec atomové bomby J. R. Oppenheimer, z něhož se postupem času a získáváním nových poznatků stal odpůrce jaderné energie. Jakmile projevil svoje nové přesvědčení a odmítl se angažovat v dalším využívání atomu a nukleární technologie, v politice jako vládní poradce k otázkám atomové energie si víc neškrtl. Podle všeho může být rád, že neskončil na dně řeky nebo připoután k nějaké testovací bombě. Rada na něj během dvanácti let vyvíjela ovšem takový tlak, že poslední roky svého života trávil ponořen v alkoholu a zemřel na rakovinu hrtanu.