Světem hýbe případ rozsudku smrti ukamenováním Íránky Sakín Aštíaníové za nevěru. Pokrytečtí světoví politici se teď chtějí blýsknout a přehlížejí fakt, že tam je takové zacházení s lidmi na denním pořádku.

Za poslední roky jsem přečetl všechny základní dokumenty Evropské unie, završené Lisabonskou smlouvou. Přidal jsem, mimo jiné, Listy federalistů, Bibli, Main Kampf, Marxův Kapitál, ale například i Korán (v překladu pana Ivana Hrbka). Veškeré myšlenky v nich obsažené jsem se pak snažil porovnat s historickou praxí těch, kteří si z těchto knih udělali jízdní řád nejen svůj, ale především jízdní řád životů desítek a stovek milionů ostatních lidí na Zemi. Nejsem akademik a moji čtenáři už dávno ví, že spíše než akademické půdy (přeji ji ostatním), plné převzaté teorie, si vážím lidí s obyčejným selským rozumem. Lidí, kteří mají odžito v praxi a tvrdé realitě. Nejen proto se dnes nebudu zabývat složitými analýzami přínosu islámu jako zdroje obohacení lidstva. Po tom všem, co jsem totiž na toto téma četl, slyšel a viděl, jsem došel k nezvratnému přesvědčení, že na islámu není pro lidstvo obohacující vůbec nic. Islám považuji za barbarské náboženství a jeho rozmach ve světě je podle mě přesně odpovídající úrovni intelektu, znalostem, obecnému rozhledu, morálním hodnotám a míře chudoby lidí na různých místech světa, za kterou si mohou převážně sami.

Případ Sakín Aštíaníové je vrcholkem ledovce. Naprostá většina podobných každodenních případů je nám, příslušníkům západní civilizace, zkreslována, překrucována, nebo dokonce našimi vládami paradoxně úmyslně tajena, abychom nepropadli zcela oprávněné obavě o osud naší civilizace. Někteří snílci bláhově, koukajíc jen na život svůj a na pár metrů kolem, jásají nad tím, jak je svět „především barevný“. Ano, je. Jenže podstatná část tohoto „především barevného“ světa je zbarvena hlavně každodenní krví zcela nevinných lidí.

Světoví politici se teď mediálně natřásají nad tím, jak se semknuli dohromady a seč jim síly stačí usilují o to, aby íránský režim nevykonal popravu ukamenováním. Natřásají se titíž lidé, kteří jindy jednají s nejvyššími představiteli islámu, usmívají se do fotoaparátů a společně s nimi si za naše peníze užívají na rautech plných delikates. Titíž, kteří pod rouškou multikulturalismu vhánějí západní civilizaci zpět do středověku a jěště si k tomu navzájem tleskají na summitech. Doporučuji video na ČT24 zde, abyste pochopili, jak je to vše daleko.

Šaría je základním stavebním kamenem islámského náboženského práva. Toho práva, které pro Sakínu Aštíaníovou znamená smrt ukamenováním za nevěru. Chtěl jsem původně do tohoto článku vložit i názorné video, abyste si dokázali představit, o čem je řeč. Po shlédnutí třetího jsem si to rozmyslel. Nedal jsem výjimečně ani fotky. Zkuste vyhledávače sami, máte-li na to žaludek. Muslimské státy si před námi hrají na to, že jsou sekulární, tedy že jejich státní moc, státní instituce a stát sám jsou nezávislé na náboženství a náboženském uvažování. Ale je to jen hra, která má západní civilizaci uklidnit. Ve skutečnosti vládne náboženství, se kterým nikdo nic neudělá, a které se zastavilo někde ve středověku.

Islám nemá v Evropě co dělat. Rezignace na obranu před ním by znamenala konec západní civilizace, konec našich hodnot, konec svobody. Je čas začít starý kontinent bránit. Vyměnit západní politiky, kteří s islámem obcují, změnit imigrační politiku a nekompromisně ukázat, že toto náboženství má své pozemské hranice, které na úrovni Evropy prostě končí. Nebojím se ho přiřadit k totalitním ideologiím, potlačující práva a svobody lidí, které by státy Evropy neměly tolerovat.

A mnou zastávaný liberální pohled na svět plný osobní svobody? Tak přesně ten je nutné před islámem chránit, jinak z něj nezbude vůbec nic. Islám nemá se svobodou nic společného. Je to de facto přímý protiklad.

 
http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/154228/Islam-nema-v-Evrope-co-delat-Je-nezbytne-nutne-mu-ukazat-hranice.html