Ludra z Lisabonu (skřeky ko/s/mické?)
Prý skvělé smlouvě přejme zdar. A odpůrcům? - Oprátku! Zmar!
Již brzy budem pod smlovou, jak lvové v kleci jatí,
ta ludra z města Lisboa už vysvléká nás z gatí.
Jak drzá štětka - perverznice, co proklouzne až do ložnice,
co čubka smilná - prodejná, už se nám tady nadejmá.
Hrdě a pyšně holedbá se chtíčem,
z hvězd zlatých kejhá eurohlas:
Už mám vás v hrsti - pojďte honem, blíže,
zapusťte rychle do připravené díže,
kdo stojí bokem, struhadlo jen líže,
hltejte lačně ďábelský eurokvas.
Pod omámené evropany už podstrkuje europanny,
každý lačný evromuž pilně brousí euronůž,
všechny sličné evroložky aplikují eurovložky
- též ostatní evrodámy, pokud mají eurokrámy...
My zajdem! Odpusť, Čechýčko,
již jsi nám, zdá se, malé,
my dav k myšlenkám spřáháme,
rozumu rád dal valé.
Tak zajdem! Duch náš už topor - jako tyč
a žlázy touhou bijí,
zimniční vášní po smlouvě
my uštkly jsme se zmijí!
http://petr.bigbloger.lidovky.cz/c/82695/Ludra-z-Lisabonu-skreky-kosmicke.html