Jestli očekáváte hlubokomyslnou úvahu o současné situaci, sděluji, že na současnou situaci zvysoka stolicuji. Náš miláček kterého znáte z rubriky Foto dne  ochořel. Začaly mu jakoby ochrnovat zadní nohy. To je přátelé problém. To nemocné, bezmocné zvíře, smutně koukající jakoby říkal: pánečku pomoz.

 S jeho nemocí si ani kapacity které jsem zapojil neví rady. Čert vem prachy , které to stálo. Dám 100x víc, když se mi vrátí to veselé, hravé štěnisko. Seru(promiňte vulgarizmus) na všechny Čunky, Bursíky, Švejnary a Kocáby. Jejich funkce či dysfunkce jsou mi v této chvíli u řiti. Já chci zdravého psa a ti "fešáci" ať se jdou vycpat.

A na závěr této politicko-nepolitické úvahy jedna příhodná báseň jako stvořená k dnešku.

Viktor Dyk

Píseň vesnického šprýmaře (1911)

Kupředu jdeme je-li vhodná chvíle,
vhodná-li chvíle jdeme zase zpět;
při kterémkoli tak nás vidím díle:
ne zlí, ne dobří - tak něco uprostřed.

Vábení věčné vším, co pro nás cizí,
šumařit jdeme v chladný pro nás svět;
uprostřed cesty tato náhle mizí,
ne sví, ne cizí - tak něco uprostřed.

Zvedneme ruku, opět zas klesne,
dnes oheň v nás a zítra zase led.
Hrozí se dne a zítra sotva hlesne,
živí ne, ne mrtví - tak něco uprostřed.