Pro velký úspěch si dnes zopakujeme téměř on-line druhou volbu. Fotografovat bude opět pan Eduard Kožušník  (www.kozusnik.cz) v prostorách, kam ani novináři nevkročí. Jeho komentáře doplním vlastními postřehy. Report se čte odzdola

A co by mohl vzkázat Paroubkovi a Bursíkovi? Takové Topolánkovské:

Ten zpuchlej nabob mu ani ruku nebyl podat. A zakdákal: Kdo by čekal ještě před dvěma měsíci, že se podaří vytvořit tak širokou koalici proti Václavu Klausovi. Výsledek Pana Švejnara je vynikající a panu prezidentovi nestačí než blahopřát, pokud ho těší, že vyhrál o jeden hlas, a to ještě o hlas přeběhlíka. Za vítězstvím Klause stojí lobbing ODS, záhadná zmizení poslanců (Zubová ze SZ), nečekané přestupy poslanců (Snítilý), zhodnotil Paroubek. Dodal, že nepřímý podíl na zvolení Václava Klause mají komunisté.

A výsledek:

Klaus pro 141 proti 122, Švejnar pro 111 proti 119

17,45  Máme pana prezidenta. Pana prezidenta Klause. To je on. Gratuluji

17,25 A jde se počítat třetí kolo. Přijdou Vaška inaugurovat v 17,45. A zatím zase něco ze zákulisí. Všichni už to ví, ale všichni čekají až to genius Vlček zahlásí

Netřeba představovat





Velvyslanec USA, velvyslankyně Velké Británie a velvyslanec Polska


Jakub Železný: "...a už tady máme pana předsedu a také pana Kožušníka"

Můj zlatoušek. Kam on chodí na ty kravaty? Snad do dětského oddělení. Takové veselé. Jako ostatně on celý. Zdráhám se říci srandovní.

Kandidát Jan Švejnar kráčí do Španělského sálu

Ministr Řebíček s talíři

Boris Šťastný, autor protikuřáckého zákona prošel koutkem kuřáků

17,15 Tak jsem to právě stihl. Vlček vyhlásil rovnou třetí kolo. Žádná další pauza. To je teda překvapení. Václavovi teď stačí prostých 141 což měl v obou kolech.

16,20 Vlček vyhlásil co tu už čtvrt hodiny visí. A je to tady. pauza do 17,10 pro Zelené. A já se přemístím z práce domů. Cestou musím nakoupit, jinak se mnou doma nebude mluvit ani kredenc, protože  si mamuš trošku vyvrátila nohu.

16,00 Výsledky kolo druhé - podle neoficiálních výsledků pojede kolo třetí. A zelení prý chtějí vytáhnout "nemocnou" Zubovou z betle.
VK senát 48, sněmovna  93 = 141
JŠ            32                     94 = 126
Komančská hra. Václav těsně na hranici. Jestli někoho "koupí", bude zle

15,30 Výsledky kolo první
VK senát 48, sněmovna  93 = 141
JŠ            32                   104= 136

A rovnou jede kolo druhé. Funguje to stejně jako první.

Vlajky na hradě. Unijní chybí. Kdyby byl zvolen Švejnar, slibuje, že ji tam pověsí. Mně tam nechybí. Já jsem Čech, ne Unijón.

a začíná druhé kolo

15,25 Puchejř zaperlil. Přestože postoupili oba, Švejnar dostal hlasy komoušů. Ti avizují, že ve 3 kole ho volit nebudou. Protože Klaus dostal 141 hlasů, pro třetí kolo by mu to stačilo. Puchejř stáhl ocas mezi nohy a označil možné Klausovo vítězství za korupční. Kokot drevený, sedmimotorový.

15,10 pauza do 15,30 na spočítání. To jsou nervy. Podle TV prý neoficiálně postupují do druhého kola oba. Kde na tom byli, Leda že by některý novinář spočítal nohy a dělil to dvěma.

Mirek Topolánek: "Fotíš fotografa?" Edvard Kožušník "Fotím a možná se nechám ostříhat" Topolánek: pokud se necháš ostříhat, tak já taky!" Přihlíží Pavel Bobošík

15,10 Než to spočítají, představím vám bývalého stínového mimistra škloství(než jsme to nechali zelinářům) Waltera Bartoše. Vypadá torchu jako Frank Zappa, co? A taky válí na kajtru.

15,00 Hlasuje se o Klausovi. Bursík kouká jak vyoraná myš. To je divný, bez vyhlášení výsledku se hnedle hlasuje o Švejnarovi.

14,45 Volba začíná. Odsouhlaseny skrutátorky. Každá dostává k sobě člena volební komise. Kvórum pro zvolení je 41 senátorů a 101 poslanců.

14,25 Zůstane kancléř Jiří Weigl kancléřem nebo půjde do ČNB?

14,20 Senátor Pavlata a Naděžda Kavalírová

14,10 Sice všichni ustoupili od tajné volby, ale stejně se o ní hlasuje. A samozřejmě se bude volit veřejně. Neprošel ale Mejstříkův návrh(Navrhuje v případě volby veřejné, aby sněmovna archivovala jmenné seznamy volitelů po dobu pěti let a ihned po volbě byly seznamy předány médiím ke zveřejnění a byly také vystaveny na internetu. )

14,00 Ještě z pauzy. Železného harém.

13,35 Horká novinka. ODS nebude požadovat tajnou volbu. Řekl to před chvílí na ČT24 Petr Tluchoř. Ě by byly ty počty už tak jasné? Zřejmě ano. A je to zabaleno do hezkých řečiček, že ODS to nechce prodlužovat.

Čtení na přestávku -  projevy : Topol, Bobo a Švejnar
Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení kandidáti,

Uvědomil jsem si, že i já jsem tak trochu pamětník , i já k vám hovořím popáté. Minule jsem začal svůj projev slovy, že úřad prezidenta se těší mimořádné úctě a Parlament nikoli.

Minulá volba a chování některých politických stran v ní i po ní mé obavy potvrdily, ba předčily. Snažme se dnes, prosím, všichni o návrat důstojnosti, která by k volbě prezidenta republiky snad měla patřit. Zkusme se vrátit k prvorepublikové tradici. K tradici, v níž hlava státu symbolizuje naši státnost. K tradici prezidenta, který stojí nad stranami a jejich aktuálními problémy. K tradici, v níž je instituce prezidenta nadčasovým svorníkem a respektovaným reprezentantem všech občanů. My tu dnes neřešíme něčí vnitrostranické problémy. Neřešíme ani rehabilitaci jisté posttotalitní strany. Neřešíme vztah mezi vládou a opozicí. Neřešíme ani poměry uvnitř vládní koalice. Neřešíme tu poplatky ve zdravotnictví, ani radarovou základnu. A tak tu neřešme žádný z aktuálních politických problémů!

Vážení zákonodárci - milí volitelé, my tu volíme hlavu státu na příštích pět let. Za těch pět let si na naše dnešní starosti přece nikdo ani nevzpomene. Nikdo si nevzpomene na to, co kdo chtěl komu v tomto sále dokazovat. Nikdo si nevzpomene, co tu kdo říkal, zapomenuty budou všechny výčitky, ostrá slova, spekulace, výmysly, dehonestační kampaně a mediální výkřiky. Aspoň doufám. Zkusme se podívat dál. Za horizont této volby, za zdi Španělského sálu. Za naše momentální zájmy. Za hranice našich mandátů. Dívejme se do budoucnosti a mějme přitom na mysli všechny obyvatele této země. Protože, jak řekl Franklin D. Roosevelt, „pravými vládci v demokracii nejsou prezident, senátoři nebo poslanci, nýbrž voliči“. Každý se ptá prezidentských kandidátů, jaké jsou jejich názory na aktuální otázky. Zda dnes, v tuto chvíli, podporují konkrétní postoje jednotlivých stran. Pro co, či proti čemu jsou, případně by mohli být. Zda jsou ochotni změnit názor výměnou za hlasy. To jsme opravdu přesvědčení, že právě toto je důležité, zásadní a že právě toto jsou ty správné a korektní otázky? Ne, ne, ne. To jsou naopak otázky, které rozdělují, nikoli spojují.

Vážení zákonodárci, hledejme raději společná východiska, společné hodnoty, společnou dlouhodobou vizi. Naplňme přání T.G. Masaryka, který vždy žádal po stranách více svornosti. Náš první prezident napsal: „Myslím, že i straník velice urputný bude s jinými stranami ve mnohém souhlasit, mají-li stejné cíle a jsou–li dosti vzdělány, aby je pochopily a nalezly prostředky k nim. Vznikne pak taková zvláštní součinnost stran.“

Zkusme hledat ony „stejné cíle“, onu „zvláštní součinnost stran“. Jaká bude a má být Česká republika? Jaká je vize pro deset a půl milionu občanů na příštích dvacet pět let? Jaký prezident ji bude v následujících pěti letech nejlépe naplňovat? To jsou otázky, které si kladu já a které si musíme klást my všichni.

A já na ně dnes odpovím jako předseda vlády. Vlády, která je připravena s příštím prezidentem sdílet onu vizi. Která je připravena na ní v příštích pěti letech pracovat. Jaká je ta moje vize? Jaká má být ta naše Česká republika? Musí to být svobodná země s vlastní identitou. Země s vysokou mírou občanských práv, sebevědomá, zodpovědná, otevřená ekonomicky i myšlenkově. Musí to být země, v níž neosobní pravidla stojí nad momentálními politickými zájmy. Země, v níž se ctí ústavní zvyklosti a platí fair play. Musí to být země, která rozvíjí svůj hospodářský, vzdělanostní a technologický potenciál. Země, která přitom aktivně chrání své kulturní, historické a přírodní bohatství. Země, která naváže na prvorepublikové postavení 6. nejrozvinutější ekonomiky světa. Musí to být země, která podporuje aktivní a stará se o ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Země, která nikoho nediskriminuje a je solidární s potřebnými. Musí to být země, která je opřena o tradici a hledí k budoucnosti. Země, která ctí osvědčené hodnoty západní křesťanské civilizace a neustále znovu je vykládá, aby obstála v moderním světě.

Toto jsou hodnoty, které v české politice dlouhodobě prosazuje Václav Klaus. Jeho znovuzvolení prezidentem, či potvrzení jeho mandátu je potvrzením platnosti těchto hodnot. Hodnot, které může sdílet každý občan České republiky. Hodnot, které nejsou jen pro mne, které nejsou jen pro některé, které jsou pro všechny. Uplatňování takových hodnot vyžaduje specifické politické zkušenosti, hlubokou odbornost, lidskou zralost a nadhled. Prezidentský úřad je vrcholem politické kariéry, nemůže být jejím počátkem!

Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen, že se všichni můžeme ztotožnit s vizí a kandidátem, které jsem zde nabídl. Prezidentská volba není a nesmí být volbou proti něčemu. Volbou protestní, volbou obstrukční. Nevolíme totiž pro sebe, pro dnešek. Ale pro všechny občany a pro budoucnost. Hledejme a nalézejme schopnost překonat to, co nás rozděluje. Najděme v sobě sílu, která nás sjednocuje. Která nás sjednotí i v dnešní volbě. Přeji Vám šťastnou ruku!

Mirek Topolánek

Dobrý den dámy a pánové,
ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými.  Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.
A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě?  A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?
Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech….
     Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.
Vydali jsme se špatnou cestou.  Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní.  Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc.  Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek. 
Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne není a Vy to víte.
Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.
Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí „zabij nebo budeš zabit“!
Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle.  S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.   
         Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii.  A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když  - jenom  tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.
Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.
Naše země přitom v minulosti domovem byla.  Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší. 
Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.
Děkuji Vám.

Jana Bobošíková

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená paní Bobošíková, vážení hosté,
   
Když jsem vyhlásil svou kandidaturu na úřad prezidenta, mnozí mě přesvědčovali, že nemám šanci. Když jsem namítal, že David v boji s Goliášem také neházel prak do žita, mnozí se jen zdvořile usmívali. Mé přesvědčení do souboje jít, pramenilo z pocitu, že jak mé názory, tak i můj postoj k veřejnému životu, můj náhled na situace naší země i můj přístup k prezidentské funkci odpovídají postojům a názorům mnoha spoluobčanů.
   
Dnes mám tu čest před Vámi znovu stát, neboť první volba dopadla patem. Děkuji vám, kteří jste se ztotožnili s mou vizí, děkuji občanům, kteří podporují moji kandidaturu.
   
Jak jsem řekl minulý týden: prezident má mít své téma a svůj styl.
Své téma jsem shrnul do obrazu "Česká republika bez bariér". Ano, chci jako prezident pomáhat bourání bariér v našich myslích a v způsobech chování; bourání bariér, které dělí naši společnost.
Jen bych po zkušenostech z uplynulých několika dní rád doplnil, že bourat bariéry neznamená bourat veškeré meze. Naopak musíme stavět hrázi populismu, vulgaritě, nečistým metodám.
Svůj styl jsem pojmenoval slovy "dialog", "otevřenost" a dodržování daného slova. Rád bych ještě jednou shrnul, jakým chci být prezidentem. Rád bych vysvětlil, proč se domnívám, že má kandidatura je atraktivní pro každého z Vás.
Před týdnem jsem Vám nabídl společný projekt: vrátit politice úctu v očích občanů, vrátit lidem víru ve smysl politiky.
   
Jste dnes v nelehké situaci a kladete si řadu otázek: jak nejlépe volit ku prospěchu republiky? Jak nejlépe volit ku prospěchu své strany? Jak nejlépe volit, aby jste se mohli podívat do očí své rodině, svým bližším, svým voličům? Věřím, že dnešní volbou můžeme vykročit na společnou cestu, která vrátí do české politiky státnického ducha - a tím i důvěru lidí.
Zamysleme se tedy nad první otázkou. Proč tedy svým hlasem mne prospějete republice? Svým hlasem dáte nový impulz. Dokážete, že politická scéna se vyvíjí, mění, přizpůsobuje se novým výzvám. Budu prezidentem, který se s novou energií vrhá do nových výzev. Budu prezidentem, který využívá svých zkušeností doma i v zahraničí v zájmu země.
Budu prezidentem, který nevnímá svůj úřad jako odměnu za zásluhy, nýbrž jako závazek k tomu, aby co nejvíce prospěl budoucnosti svého národa.
Budu prezidentem, který nebojuje ani s parlamentem, ani s vládou, ani s mocí soudní.
Buďme konkrétní: budu ctít Poslaneckou sněmovnu a Senát, a byť to ústava nežádá, budu se zajímat o názory kompetentních výborů obou komor při nominaci členů bankovní rady České národní banky.
Budu ctít Senát i při svých nominacích ústavních soudců, nebudu Senátu vnucovat své kandidáty, ale budu již ve svém výběru zohledňovat názor senátorek a senátorů.
Budu ctít vládu, ať v ní je kdokoli; v oblasti zahraniční politiky, kterou, jak už jsem řekl, musí republika mít jen jednu, budu prezidentem, který vládě pomáhá prosazovat její priority.
Budu ctít moc soudní: pokud by se mi stalo, že Ústavní soud rozhodne pro mne nepříznivě, nebudu jeho rozhodnutí znevažovat a zpochybňovat.
To vše považuji za velmi důležité s ohledem na naše blížící se předsednictví Evropské unie. To bude velká zkouška naší schopnosti se dohodnout a sjednotit.
Druhá otázka. Proč se svým hlasem pro mne prospějete své straně?
Protože každá politická strana má zájem na tom, aby na Pražském hradě byl prezident, který je férovým partnerem všech. To je ten hlavní důvod. Prezident, který takzvaně píská na rovinu.
Nebudu jakkoli ovlivňovat předvolební soutěž stran. Budu hájit základní demokratické principy, slušnost a smysl pro míru v politickém střetu. Budu podporovat dialog - politickým stranám tak budu napomáhat hledat styčné plochy a kompromisy, to nejen prospěje státu, ale také pověsti politických stran a politiků.
Poslední týden opět ukázal, jak je dialog mezi stranami důležitý a též složitý. Já si z této zkušenosti beru především ještě silnější přesvědčení, že právě dialog je to, co česká politika potřebuje nejvíce. Věřím, že jsem kandidátem, který sjednocuje, sám o sobě nevyvolává vášně, který je schopen otevřeně a slušně jednat s kýmkoli z Vás.
Zůstává ještě poslední otázka - jak nejlépe volit, abyste se mohli podívat do očí své rodině, svým blízkým, svým volitelům. Zde mohu říci jen jediné: volte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Volte dle svého osobního srovnání kvalit kandidátů, kteří před Vámi dnes stojí.
Jak jsem řekl, nabízím vám společný projekt: obnovit důvěru občanů v politiku.
Souvisí s tím i mé silné přání, aby si za pět let prezidenta volili občané sami. To si přeje jistě mnoho z nás a o to se budu zasazovat.
Před týdnem jsem Vám řekl, že ve svém výkonu úřadu prezidenta se nebudu zaměřovat na svoji vlastní popularitu. Bylo by totiž jednoduché se dnes svézt na vlně znechucení občanů a populisticky se připojit ke kritice naší politické kultury, které jsou dnes média plná. To není můj styl.
Jako prezident budu občanům připomínat a trpělivě vysvětlovat, že politický boj bývá často malicherný, plný procedurálních kliček i emocí - to je normální, jak ve světě, tak u nás. To je paradox parlamentní demokracie: lidem se na ní mnoho věcí nelíbí, ale jak již nám řekl pan předseda úvodem, Winston Churchill nám připomenul, že stále je to ten nejlepší systém, mezi neperfektními systémy, které máme k dispozici. Dodal bych k tomu, že před více než sto lety, Bismarck též poukázal na to, že "se zákony je to podobné jako s párky, je lepší když nevidíme, jak se dělají."
Aby prezidentovo vysvětlování mělo váhu, prezident musí ale také umět dát jasně najevo, když kdokoli překročí přijatelné meze. Chci zde Vám říci všem z Vás, kteří byli vystaveni jakémukoliv nepřípustnému tlaku či zastrašování, že tyto metody jednoznačně odsuzuji, ať je používá kdokoli. Skutečnost, že v posledních dnech k takovým věcem docházelo, vrhá ovšem nové světlo na Vaše rozhodování o tom, jakým způsobem volit. Voliči budu těžko chápat, proč by v této atmosféře zákonodárci měli vytvářet prostor pro náhlou změnu svého názoru, aniž by ji museli před občany obhájit.
Jsem přesvědčen, že kdyby prezident z autority své funkce razantně odsoudil každou vulgaritu, každý hrubý politický faul, politická scéna by vypadala jinak - a i emocionálně vypjatý střet o volbu prezidenta by probíhal slušněji a věcněji. Politická kultura neprochází zázračně mimo prezidenta, on je jejím spolutvůrcem - a její stav vypovídá také o něm. Domnívám se totiž, že i atmosféra volebního boje je vizitkou kandidáta, který svůj úřad obhajuje.
Můžu vám slíbit, že půjdu příkladem v korektnosti a slušnosti.
Ano, chci být prezidentem sjednocujícím, nikoli polarizujícím. Těší mě, že i tentokrát mě a mou kandidaturu navrhli senátoři ze čtyř různých klubů, i přes jejich názorové, politické a osobnostní rozdíly. To také o něčem vypovídá.
   
Možná čekáte, že na závěr řeknu něco o 15. únoru v dějinách lidstva - nabízelo se jedno slavné narození a jedno slavné úmrtí ...
Já chci ale dnes více než kdy jindy mluvit o budoucnosti České republiky.
Pokud mi dnes, 15. února dáte svou důvěru...
Přál bych si, abych 15. února 2009 mohl jako prezident České republiky mluvit s hrdostí o tom, jak získáváme respekt mezi členy Evropské unie díky úspěchu našeho předsednictví.
Přál bych si, abych 15. února 2010 mohl mluvit o tom, že atmosféra na politické scéně dává tušit, že nadcházející kampaň do parlamentních voleb bude korektní a věcná.
Přál bych si, abych 15. února 2011 mohl mluvit o tom, že jsou optimálně nastaveny hlavní dlouhodobé reformy, poté, co proběhla ostrá, ale věcná debata mezi stranami.
Přál bych si, abych 15. února 2012 mohl blahopřát politické reprezentaci k tomu, že nedůvěra v politiku se vrátila k hodnotám, které známe z těch nejlépe fungujících demokracií.
A nakonec bych si přál, abych 15. února 2013 mohl politické reprezentaci a občanům říci, že jsme ušli kus cesty v našem společném projektu "Česká republika bez bariér".
  
Děkuji vám  Jan Švejnar

13,00 A zase něco "zezadu".Senátor Kubera vysvětluje proč na plénu nevystoupil redaktorce Noře Fridrichové

Bobošíková s "kandidátem na první dámu" odstoupila. Předseda Vlček vyhlásil přestávku.

12,55 To je prďák. Nový prvek ve hře. Bobo odstoupila z volby. Že by komančský trik? To už jsme někde slyšeli ne? Jak demokracii zakroutit krkem. Vidím to černěji než ráno. Dostali jsme se do bodu nula, jako před týdnem.

12,50 Bublanovi rozumím. Chvílemi se to nedá poslouchat.

12,45 Proboha, Mejstřík podruhé. Proč sakra diskutuje s předřečníky? To nední diskuzní fórum ale volba prezidenta pane pomatený.

12,40 Senátorka Janáčková: Jsem jedna ze sedmi, kterým bylo vyhrožováno. Jsem zvyklá bojovat, proto se nenechám zastrašovat a ovlivňovat. Přesto chci ale volit tajně. Nedávám příliš velký význam těmto dopisům, vždy je to padesát na padesát, ale kdyby se se mnou něco stalo, pane Bursíku, pane Paroubku, pane Filipe, pane Čunku a pane Topolánku, kdo se pak postará o mé děti.  Není to legrace. Nechci chodit s ochrankou a nechci se bát na perónu u metra. Budu volit Václava Klause.

12,40 Bývalá "paní prezidentová" J.E. Dr. Margot Klestilová-Löfflerová se svou kolegyní z rakouského velvyslanectví

12,30 A zase něco ze zákulisi. Třeba oběd - i když jsou projevy.

nebo stalinista poskytující rozhovory, místo aby odlezl kanálem

12,25 A co na to Slováci?
                                        

12,20 Internet žije volbou. Totok jsem našel na http://kecy.roumen.cz/roumingShow.php?file=volba_prezidenta.jpg

12,10 Latiník Mejstřík. Použil dnes jenom jeden citát. Pak vysírá (jinak se tomu nedá říct) projev proti ODS. Co to má s volbou prezidenta společného ví jen on sám. Nejzajímavější je, že má sako a vázanku. Sice vypadá jak z frcu(dnes se tomu říká secondhand), ale zřejmě se mírně civilizuje. Do sbírky vystupujících exotů chybí už jen Zlaťák. Uvidíme.

12,00 Co říkal Paroub: Hledáme nástupce osobností, jakými byli TGM nebo Eduard Beneš, hledáme osobnost, která je schopna spíše spojovat než rozdělovat lidi. Při sledování žabomyších sporů mezi zákonodárci se nemůžu ubránit dojmu, že na prvorepublikové časy zapomínáme.
ČSSD  prokázala, že jí nejde o vlastní stranické zájmy. Sociálním demokratům jde o ústavněprávního prezidenta, který nečiní rozdíly mezi stranami.
Klaus bez sebemenšího váhání podepsal zákony o reformě veřejných financí, které jsou bezohledné k občanům ČR. Chudí tak budou ještě chudší a bohatší ještě více bohatí.
Klaus nese odpovědnost za ekonomickou krizi z poloviny 90. let.
Kulky, nátlak, špiománie, pokusy o obviňování z korupce, vydírání – všechna špína v politických kruzích nyní vyplavala na povrch. KSČM navíc nominovala Bobošíkovou za svou kandidátku, která byla ještě nedávno proti sociálnímu státu. Nasazení Bobošíkové je součást strategie komunistů, jak vyšachovat Švejnara a prosadit zvolení Klause.
Chceme, aby se hlasovalo veřejně. Aby nevolili lobbisté, ale volitelé.

11,45 Žvaní Puchejř. Tak raději něco ze zákulisí. Přistiženi při vyjednávání v Široké chodbě. Ministr Kalousek s předsedou Sobotkou v pozadí Evžen Snítilý. Všimněte si prosím jasné shody. (Kravaty)

11,30 A zase něco od Edy. Jak si odskakují ze sálu. Třeba Ministryně obrany Vlasta Parkanová. Nebo Poslanci Tomáš Hasil a Petr Tluchoř s místopředsedou Senátu PČR Jiřím Šnebergerem.

11,25 VK jako by při Grebeníčkově projevu říkal: Co je to tu za smrad...

11,20 Jeden komentář, který se hodí k situaci. Mluví totiž Grebeníček.
Z www.modernibrno.cz :Ruský prezident Putin měl velkou exhibici před novináři. Prohlásil, že v Česku mají všichni veliký strach z radaru. Pak říkal, že Rusko rozhodně není agresivní. A taky, že Rusko klidně obrátí svoje rakety proti té nežádoucí české americké základně.
No, to by byl komunistický kandidát do trojky, kam se hrabe Bobošíková!

11,10 Komanč Filip:Úroveň jednání se za ten týden příliš nezměnila – dočkali jsme se ohýbání ústavy, politických útoků… V této vážné situaci vám chci sdělit nejen za sebe, ale i za voliče KSČM: jednejme s respektem a úctou k druhým a především sami k sobě.
V sále je 281 zákonodárců s různými, ale všichni jsme skládali stejný slib, že budeme věrni své zemi a svůj mandát budeme zastávat důstojně a správně. Cituje Wericha: „Jo, Klaunů, těch je málo, ale šašků, šašků těch je.“ Navazuje na citát - Přeji si, abychom nebyli šašky, ale abychom vyrostli do velkých státníků. Mnozí sem přišli s vlastními zájmy a ty bychom měli překonat. Politika je hlavně služba lidu.
Nominovali jsme Janu Bobošíkovou kterou můžete nenávidět, můžete ji milovat, můžete na ni mít svůj názor... Jediné, co o ní nemůžete říct, je, že nemá svůj názor. Bojuje, argumentuje, vrátila do volby rozměr velkých témat
Ku...a ohlašují syna estébácké mlátičky. Kde se v těch bolševicích bere ta drzost.

11,05 Topol: Uvědomil jsem si, že i já jsem tak trochu pamětník. I já vám při této příležitosti k vám promlouvám už popáté (jako Klaus). Snažme se všichni o návrat důstojnosti, která by měla k volbě prezidenta republiky patřit. Vraťme se k prvorepublikové tradici – instituce prezidenta je nadčasovým svorníkem a je pro všechny občany.
Topolánek nabádá, aby se v sále neřešily žádné z aktuálních politických záležitostí (radar, reformy, atd.), ale aby se všichni soustředili jen na volbu hlavy státu.
Hledejme společná východiska, společná přání, naplňme přání T.G.Masaryka, který nabádal ke svornosti mezi stranami. Zkusme hledat ony stejné cíle. Jaká je budoucnost pro lidi v příštích 25 letech, jaký prezident bude tyto cíle plnit? Jsem přesvědčen, že se všichni můžeme smířit s kandidátem, kterého jsem vám navrhl. Přeji vám šťastnou ruku.

11,00 A zde celý projev Václava Klause:
Páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády,

dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z Vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý pátek a sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.

Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl.

Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita. Může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když – už od roku 1850 (nikoli až v posledních letech) na zeměkouli – tají některé ledovce snad roztaje i tento. Přál bych si to. Věřím, že by si to přála i celá česká veřejnost.

Aby nebylo mýlky, přál bych si nikoli tiché, skoro nepozorované rozplývání se dnešní mimořádné éry politické svobody a demokracie a s nimi spojené možnosti či dokonce pravděpodobnosti opakování těsných volebních výsledků a složitosti vytváření vládních koalic, ale přál bych si skutečně demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu. Kolik minulý týden přinesl demagogie, nepravd, urážek a dalších nehezkých věcí, se už z povědomí občanů naší země vymazat asi nedá. Přál bych si, aby po skončení dnešní volby byli její účastníci schopni podívat se sobě navzájem do očí. Toho, po minulém pátku a sobotě, někteří bohužel schopni nebyli.

Před týdnem jsem se ve svém projevu snažil bilancovat svou práci v roli prezidenta republiky, nabídl jsem své zkušenosti a svou celoživotní lásku k naší zemi a požádal jsem Vás o podporu pro svou kandidaturu. Opakovat stejné argumenty dnes nebudu.

V dubnu mám být hlavním řečníkem na vzpomínkovém shromáždění u hrobu amerického prezidenta Abrahama Lincolna ve městě Springfield ve státě Illinois, které se každoročně koná v den výročí jeho smrti. S touto motivací jsem studoval jeho různé texty a našel jsem i projev, který přednesl v roce 1865, tedy při kandidatuře do svého druhého volebního období. Dovolte mi ocitovat malý úryvek z úvodu: „v tomto svém druhém vystoupení při této příležitosti mám méně důvodů pro dlouhý projev, než to bylo v případě prvním. Po uplynutí čtyř let ve funkci, v nichž ode mne byly vyžadovány veřejné deklarace ke každému tématu našeho zájmu, zůstává málo, co mohu nyní prezentovat“. Mám dnes velmi obdobný pocit.

Některým z Vás posloužila minulá volba spíše k politickým soubojům mezi sebou navzájem než k hodnocení kvality kandidátů. To komentovat nebudu, asi to tak být musí, možná jen ta forma či míra byla poněkud překvapující. Některými z Vás jsem však byl označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem Vám možná ještě neřekl, říci musím.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno Vaše svobodné hlasování a je zastrašován každý, kdo se opováží projevit svůj vlastní názor, pak jsem určitě mužem včerejška. Pokud se cítíte dobře v atmosféře nepřátelství, konfliktu, osočování a zesměšňování, nemohu být Váš kandidát, protože jsem se v celé své politické kariéře snažil o férové politické soutěžení a hledání konsenzu a vždy jsem odmítal hrubosti a urážky.

Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.

Vážení volitelé,

pokud toužíte po zítřku, ve kterém Česká republika nemá hájit své vlastní zájmy, ale má se pasivně podřizovat vůli úředníků těch či oněch mezinárodních institucí, pak jsem mužem včerejška též. Pokud cítíte českou korunu jako takový přežitek minulosti, že se jí chcete co nejrychleji zbavit, vyberte si z ostatních kandidátů, neboť já budu podporovat existenci naší vlastní měny tak dlouho, dokud to pro občany České republiky bude výhodné. Chcete-li žít v budoucnosti, v níž budeme bez solidně podložených argumentů přijímat opatření, postihující nejen sociálně nejslabší skupiny našich spoluobčanů, ale zejména chudé země rozvojového světa ve zbrklém zápase proti možnému mírnému oteplování naší planety, pak radši včerejšek.

V tomto negativním vymezování se bych mohl pokračovat, ale byl jsem, jsem nyní a budu i v budoucnosti zásadně a vždy pro pozitivní postoje a pohledy na svět. Věnoval jsem posledních dvacet let, a většinu svých životních sil naší zemi. Dělal jsem to rád a z nejhlubšího přesvědčení. Bylo to – přes všechny těžkosti – období rozkvětu naší republiky. Rozkvětu nejen ekonomického. Došlo k prodloužení průměrné délky lidského života. Došlo ke zlepšení lékařské péče. Došlo k obrovskému zlepšení kvality ovzduší a vody v řekách. Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme.

Věřím v Českou republiku. Věřím v lidi, kteří v ní žijí. Mám svou zemi rád a zůstanu zde aktivně pracovat, ať už dnešní volba dopadne jakkoli. Hlavně ale budu vždy usilovat o to, ať nám zůstane naše svoboda a naše národní soudržnost. Před pěti lety jsem – protože má právě v těchto dnech výročí – při stejném projevu citoval Aloise Rašína, dnes opět zvolím jeho citát. Těsně před svou smrtí řekl památná slova: „budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku“.

Pojďme touto cestou. Jedině tak zůstane Česká republika silná, nezávislá a bude dobrým místem pro život. Vidíte-li to podobně, dejte mi svůj hlas. Ať už to bude v tajné nebo veřejné volbě. Ta veřejná by paradoxně asi byla – ve světle nedávné zkušenosti – nespornější. Budu-li Vámi zvolen, pokusím se maximálně přispět k tomu, aby se výrazně zvětšila důvěra a schopnost spolupráce na naší politické scéně.

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus, Španělský sál, Pražský hrad, 15. února 2008

10,50 Neuvěřitelně populistický projev Bobo. Je to jasné. Zahájila kampaň pro volby do europarlamentu.

10,30 Poraděnko z Mišigenu se velmi "nenápadně" obouvá do Klause. Říká, co všechno nebude dělat a jakoby ukazuje, že toto VK dělá.

10,25 Začaly projevy. První si vylosoval VK. Přiznám se, že mi jde mráz po zádech.
V kostce: Volbu prezidenta označil za špičku ledovce, a „když už od roku 1850 tají ledovce, ne jen v posledních letech, doufám, že roztaje i tento“.
Přál bych si demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu.
Poukázal na nepravosti související s bojem o hlasy pro prezidentské kandidáty.
Některými z vás jsem byl před týdnem označen za člověka, který zastává extrémní a okrajové názory a za muže včerejška. Pokud toužíte po takovém zítřku, ve kterém je kontrolováno vaše hlasování a je trestán každý, kdo chce projevit svůj názor, pokud se cítíte dobře v prostředí konfliktu a osočování, nemůžu být váš kandidát. Vždy jsem odmítal hrubost a urážky.
Věřím v Českou republiku, věřím v lidi, kteří v ní žijí. Mám svou zemi rád a zůstanu v ní pracovat, ať už dnešní volba dopadne jakkoliv, budu ale usilovat stále o to, aby nám zůstala naše svoboda a národní soudržnost. Cituje Aloise Rašína: Budeme-li všichni držeti spolu, udržíme tuto republiku. Vidíte-li to podobně, dejte mi svůj hlas, vyzval Klaus. Ať už ve veřejné nebo tajné volbě.

10,20 Zlatuška zblbl. Alespoň tak to komentuje Miroslav Macek na svých stránkách:
"No a vidíte - hned je to tady. Ovšem "nezávislý” senátor Jiří Zlatuška je jinačí kabrňák: rovnou jmenovitě osočí premiéra. To takhle kráčel minulý pátek během volby prezidenta kolem Topolánka a Čunka zrovna v okamžiku, kdy premiér pokřikoval na vicepremiéra:”Jestli to tak půjde dál, může se to kolem tebe rozjet znovu. Venku už na tebe čeká auto.”
Topolánek i Čunek ovšem vše popírají a já jim zcela věřím. Kdyby totiž šlo o autentický rozhovor na toto téma, použil by Mirek Topolánek určitě nějaké to jadrnější slovo ("K..., ty p....”, tak by zřejmě začínal autentický výrok), takže jde zřejmě o "ušlechtilé” vnitřní hlasy Jiřího Zlatušky. A taky další důkaz, že z letité nenávisti k Václavu Klausovi každý nakonec zblbne.... "
A já dodávám, že by příčinou byl Václav Klaus?

10,05 Pracovnící v zázemí zakleklí v blocích. Vlastně u monitorů.

10,02 Katka Jaujau oznamuje, že jejich Zubová nepřijde, protože je nemocná. Chudera. Přeji jí brzké uzdravení, ale dneska bude sakra chybět. Vnitřní rozpory Zelených jdou na povrch. To je ona.
        

10,00 Rychlá domluva před začátkem

9,55 Senátor ubera přinesl panu Vlčkovi budík. Asi proto, aby v devět večer věděl, koli je hodin a nemuseli by mu napovídat komanči.
           

9,50 Vlček, Ivan Přikryl a neznámý poradce

9,45 Topol a Železný se na sebe zatím usmívají. Jen aby ho Mirek na konci zase někam neposlal.

9,30  Poslanec Evžen Snítilý (ČSSD) byl vyloučen z klubu své strany. Aktuálně.cz řekl, že bude ve všech kolech volit Václava Klause. "Neobhájil jsem důvody, které mě k této volbě vedly a byl jsem klubem vyloučen," řekl Aktuálně.cz. Tyto důvody nechtěl upřesnit. Snítilý si ponechá poslanecký mandát. "Budu nezařazený poslanec, který bude hlasovat stejně jako ČSSD," dodal zjevně rozladěný politik.

9,00 "Lid"před branami

8,30 Soudě podle vystoupení "fešáků" na ČT24 soudím, že to bude asi takhle.
 

V kuřárně se budou rozdávat takovéhle cigarety:

7,45 Ještě než to začne, jeden zajímavý komentář z webu:
 Od minulého pátku jsme svědky velké politické hry s názvem “Jak vyhnat Klause z Hradu?” Vytvořila se široká Národní fronta, která je ochotna svému cíli zřejmě obětovat vše, včetně vlastní hrdosti a cti. Na pravé straně spektra útočí komunistobijci Šinágl a latinik Mejstřík, ve středu operuje Bursík s nemilenkou Jacques a z levého křídla podporují tyto snahy soudruzi Paroubek a Filip.
 
Hlavním hráčem však již tento týden není težce nalezený Jan Antiklaus Švejnar, ale banda ortodoxních bolševiků z KSČM, kteří si vzpoměli na svoji slávu let minulých a drtí svoje partnery těžkými ranami na solar plexus. Nejprve zvýšili svoji váhu zdržením se hlasování ve třetím kole první volby, aby následoval dokonalý taktický tah s nominací Jany Bobošíkové.

Rudě oděná politická kurtizána s imitací třešní v uších přijala svůj presidentský štěk naprosto profesionálně. Typický úsměv z dob televizní krize, perfektní líčení, přesné frázování, mnohoslibné návrhy dalšího postupu. Kolik asi stojí taková europarlamentní společnice na týden ?

Všem zúčastněným z antiklausovské koalice musel zaskočit knedlík v krku. Samozřejmě až na Jiřího Paroubka. On přece na komunistické požadavky hledí jako na dobývání se do otevřených dveří. Na stárnoucí svazačku mrká s chápajícím úsměvem, radar přeci nikdy nechtěl, když tak jenom nějaký malý radáreček, jaderná energie je fajn a pakt o neútočení již dávno překonal svými námluvami s bolševiky během svého působení ve Strakově akademii a další spoluprací po posledních parlamentních volbách.

Takže komunistické praktiky posledních dnů a hodin mohou býti malinko proti mysli jen té menší části Národní antiklausods fronty. Nevím jak se s tím vypořádá pan Šinágl, marně pořádající demonstrace na podporu amerického profesora, kde předčítá z trestního oznámení na Václava Klause jako z Bible, nevím který latinský citát vybere senátor Mejstřík by tuto situaci popsal. Možná si oba nakonec padnou s novým kámarádem Vojtou kolem krku a co jsme si, to jsme si, vždyť politika je hra a názory nemění jen naprostý vůl.

Horší pozici má však parta greenhornů kolem neúplatného zachránce planety Martina Bursíka. Ono čerpat koruny z eurofondů na záchranu kdejakého sysla, či kosodřeviny je celkem jednoduché. Jak však odstranit z cesty člověka, který poukazuje na zveličování těchto pseudoproblémů zelenou lobby, pro kterou je to velmi dobrá obživa ? Jak jej ztrapnit, potupit a přitom neztratit svoji rádobydemokratickou tvář ?

Jediná cesta vede přes kopulaci se soft i hard komunisty v parlamentu. Jenomže věk informatiky je pro takovéto řešení velký bič. “Ani já nejsem Paroubkův hlas pro spolupráci s KSČM” hlásala zelená trika slavnostně oblečená v době ne tak dávno minulé a fotografie jejich křtu stále visí na webu SZ. Kam tedy Zelení budou schopni ve svém svatém tažení proti současnému presidentovi klesnout ? Dočkáme se brežněvovského polibku mezi Katkou a Jirkou, Martinem a Vojtou ? Vše tomu nasvědčuje.

7,30 Výrok Václava Klause na poslaneckém klubu ČSSD před první volbou:
"Jsem přesvědčen, že v této funkci mám české veřejnosti stále co nabídnout, cítím dostatek sil a odhodlání, cítím potřebnou autoritu na politické scéně, cítím i podporu v české veřejnosti. Osmnáct let jsem nesl svou kůži na trh, a to vždycky spíše, řekl bych, na čele onoho pověstného cyklistického pelotonu, kde fouká, a ne někde v závětří."
"Prezidentování je a být by mělo jistým vyvrcholením nebo, chcete-li, završením politické kariéry. Nemyslím si, že má být jejím počátkem."

Co dodat.

7,15 Míla Ransdorf podivný komunistický filozof  z Bruselu vyhodnotil situaci jako srážku dvou fekálních vozů řízených šílenými řidiči Topolánkem a Paroubkem. Pro voliče ovšem platí:

7,00 Kandidát na první dámu

a jeho životopis

0,40 Poslouchám ČT24 a vypadá to asi znovu na pořádný šaškec

obr. : http://domaci.ihned.cz/c4-10149510-22967060-002000_d-svejnarovi-hrozi-ze-nepostoupi-ani-do-druheho-kola