Sobotní premiéra v MDB. Dává se Saroyanovo Jeskynní lidé v Joskově překladu Sbohem lásko. Rozumím poselství, které přináší. Rozumím i tomu, proč je tento kus nasazen.
Avšak ponurost nízkonákladové scény, kostýmy dokreslující bezútěšnost bezdomoveckého osudu mi sobotní večer rozhodně nezpříjemnily. A to jsem věděl na co jdu. Provedení předčilo dílo samo. Snad jen výkony hlavních protagonistů mne udržely v sedadle až do konce, především pak Erich Pardus v roli Krále. Ericha alternuje Jirka Pecha, proto je ve fotkách také.

Hovory s ostatními účastníky premiery mne přivedly k výroku, jímž jsem tento článeček nadepsal. Asi i ostatní si přicházejí po týdnu plném starostí a trablů spíš odpočinout, než hledat hlubokou myšlenku vzájemnosti. Ovšem inťoši, kteří Mošu napadají budou možná spokojeni. Ti však divadlo asi nenaplní. Návštěvnost tohoto kusu mne bude zajímat. Uvidíme. Třeba zjistím, že jsem kulturní barbar.

Stando, dělej raději komerci.