Jen ne arogantní Klaus.

Docela slušná úvaha čtenáře J.P. nalezená na Viditelném Mackovi. Netřeba nic dodávat.

Výběr (proti)kandidátů na funkci prezidenta ČR má evidentně jen jedno nosné kritérium, tedy "jen ne Klaus!" A to je věru dost málo a vede to k trapasům až nedůstojnostem, když jsou nám nabízeni mentální přerostlí trpaslíci (Pithart), oportunističtí zbabělci a zákeřníci (Zieleniec), senilnějící alkoholici (Dienstbier) či svého druhu sice vynikající, ale každodenní politickou praxí nedotčené, kapacity (Pačes, Švejnar).
Přitom, dle mého názoru a byť to zní dost nadneseně, v osobě Václava Klause máme po dlouhé době na postu prezidenta republiky člověka, prezidenta, masarykovského ražení, tedy vzdělaného, pracovitého, přemýšlivého a logicky uvažujícího, mezinárodně uznávaného, osobními skandály nezatíženého a hlavně čitelného a názorově pevného.
V. Klausovi vyčítá opozice, že není "nadstranický", že vystupuje jako "čestný předseda ODS", čímž opozice reaguje na zcela jasnou a dlohodobě neměnnou pravicovou názorovou orientaci V. Klause. Ale nadstranickost v pojetí paroubkovského světonázoru znamená "beznázorovost", uťápnutou podřízenost a manipulovatelnost, což u V. Klause jaksi nefunguje.
A rovněž hrubě nesouhlasím s personifikací neduhů, nešvarů a ekonomických lumpáren naší sametové revoluce s V. Klausem, jak často slýchám ze sfér poněkud jednoduššího spektra naší populace i z té zapšklejší a zneuznanější části našeho intelektuálstva. Přitom mi dodnes není jasné, proč se nikdo nepokusil o objektivní či objektivnější pohled na to, jaký podíl na nerealizaci nutných reforem těsně po revoluci, které dnes lopotně, neochotně a s odporem se snažíme zavádět, měly různé ty Klidné síly KDU-ČSL, ODA, LSNS apod., dnes většinou už politických mrtvoly, které přihříváním si svých polívčiček naleptaly jednotu a soudržnost všech proreformních snah, promrhaly popřevratové nadšení občanstva a vytvořily předpoklady pro nepřetržité povolební paty.
Bohužel přes toto všechno byl viník všech nezdarů, chyb a všiváren vždy jen jeden, Klaus. Sklízel tak odměnu za svou "popularitu", konzistentnost, názorovou vyhraněnost a pevnost, argumentační vyspělost a přezíravost k lidské malosti, kterou vždy naprosto převyšoval své politické partnery i protivníky. Vžil
se názor, že "Klaus je arogantní", ale zkuste nebýt "arogantní", když máte proti sobě pitomce, kterým dáte sebejemněji najevo, že jsou pitomci a kteří pak tento blud šíří. Od lidí na úrovni jsem nikdy o aroganci V. Klause nic neslyšel.