Před chvílí jsem v radiu zaslechl, že nějaký pako z ministerstva dopravy chce omezit rychlost na dálnicích na 120. Namísto toho, aby zakázali kamionům nacvičovat předjíždění při devadesátce. Jestli chlapci ministerští nevíte co dělat a jak nasírat řidiče, jen tak dál.A teď malá úvaha jistého D-Fense na téma rychlost na silnici.
Jsem totiž přesvědčen, že skoro celou dálnici D1 lze projet rychlostí téměř 200 km/h. Existuje jen několik prudkých a špatně klopených úseků, kde mi připadá opravdu fyzicky nebezpečné jet i 180 km/h i v momentě, kdy jsem v místě úplně sám. Příkladem budiž prudká zatáčka asi na 52. kilometru směrem na Brno nebo jeden pěkný kousek na 32. kilometru směr na Prahu. Mnohem lepší je dálnice D5 (Plzeňská), vcelku dobrá ve velké části je D11 (Hradecká), vynikající D8 (Ústecká), všude tam lze technicky vzato jet 200 km/h téměř celou dobu. Takže kvalita dálnice není až takový problém, jaký by se mohl zdát. Naopak na několika místech se dá jet doslova „co to dá“. Přiznám se, že jsem si vykoušel i o hodně víc než je 200.
Celé mé přesvědčení o tom, že maximální rychlost na dálnicích je věc, která je značně problematicky obhájitelná, vychází z vlastních zkušeností v České republice i v zahraničí. Obecně je maximální rychlost na dálnici (a v podstatě i silnicích obecně), součástí pouze určitého mixu parametrů rovnice, na jejíž druhé straně pak stojí určitá úroveň rizika provozu a úmrtí v dopravě, kterou si establishment připouští. Laicky řečeno, na jedné straně stojí mimo povolené rychlosti také kvalita silnic, jejich hustota, úroveň péče o ně, kvalita vozového parku, kvalita řidičů, kvalita práce policie. Na druhé straně je dejme tomu určitá snaha vlády snížit vaši úmrtnost, když se vezete v autě – kupříkladu v Británii, kde je maximální rychlost 112 km/h a ještě se uvažuje o zavedení automatického snížení rychlosti v autě elektronikou, bude asi tenhle index bezpečnosti vyšší, než v Turecku nebo Řecku, kde jezdí všechno, co má kola a každýmu je to putna.
S čím se musí silniční pirát opravdu vyrovnat, jsou ostatní řidiči na silnici. Samozřejmě jako první musím zmínit kamiony a autobusy. Jejich řidiči si většinou jsou vědomi faktu, že když narazí půldruhé tuny železa do 15 tun železa, tak výsledek bude asi připomínat sumo zápas Godzilly s Aťkou Janouškovou. Takže si v podstatě neberou příliš servítky. Na jejich obhajobu však musím říci, že pokud svítíte a jedete viditelně rychleji, tak to většinou nestřihnou do vašeho pruhu tak, abyste opravdu nemohli zabrzdit. Když už se kamión začne pohybovat směrem, kdy vám hodlá překřížit dráhu, můžete svítit, blikat i gestikulovat jak chcete, ale nevypudíte ho. Jediná rada tedy zní: Brzdit.
Další skupinou, se kterou se můžete potkat jsou řidiči buď ve starších autech a nebo ti, kteří prostě jezdí pomalu z principu. Kromě několika výjimek stařečků, kteří si vás prostě nevšimnou a hodí to do vašeho pruhu s nimi nebývají problémy, když se zapomenou vrátit po předjíždění zpět do pravého pruhu, tak většinou uhýbají okamžitě, když vaši letící bestii spatří ve zpětném zrcátku. Na druhou stranu musím přiznat, že ty nejnebezpečnější situace jsem zažil s touto skupinou, protože člověk jedoucí 115 kilometrů v hodině občas vůbec nečeká, že by ho někdo mohl předjíždět. Myslel jsem si, že to pro něj musí být dennodenní chleba, ale občas ho to asi překvapí a tak právě při míjení takových řidičů je nutné být stoprocentně koncentrovaný a připravený okamžitě brzdit zvlášť ve chvíli, kdy existuje možnost, že by takový drajvr mohl mít důvod někoho předjíždět.
Další na řadě jsou oblíbení šoféři f oktáfce f kombíku f tédéíčku, často si to hasicí kolem 150-170 km/h. Jestli existuje na silnici někdo, kdo vás asi vážně nenávidí, když jedete 200, tak jsou to právě tihle. Netuším jestli je to nějako formou závisti, že jejich auto by se při 200 kilometrech rozpadlo a nebo se bojí, že by snad jejich spotřeba stoupla nad 6 litrů nafty, faktem ale zůstává, že jestli vám někdo bude dělat na silnici sviňárny, budou to především oni. Tihle chlapíci prostě neuhnou do pravého pruhu, aby vás nechali předjet ani když je mezi předjížděnými kamióny skorem kilometrová mezera. Nakýblují se před vás i když by vůbec nemuseli začít předjíždět dvacetiletou Schade, když jsou ještě půl kilometru za ní. Když pojedete pomalu, budou na vás většinou blikat i v momentě, kdy nemáte kam uhnout. Prostě jedu a poser se. Občas přemýšlím jak by se chovali, kdyby měli na lízing něco rychlejšího, než tu Oktávku, jestli by zůstali takový svině, nebo by se změnili…
A konečně tou poslední chováním významnou, avšak počtem už poměrně chudou skupinou, jsou podobní piráti jako já. V naprosté většině případů (s výjimkou rozzuřeného sedmičkového bavora plného turků nebo cigánů) jsou to relativně féroví chlapíci, se kterými bývá na silnici i trochu sranda. Když uvidí, že jedete o trošku rychleji velmi rádi vám uhnou. Občas jsou mezi nimi paka, která uvidíte blikat ve zpětném zrcátku i když se budete plahočit zrovna vedle Turkova návěsu za Rumunem, který ho předjíždí, ale idioti jsou mezi všemi lidmi…
Jako každá nebezpečná činnost je i rychlé řízení o respektu. Je to především o respektu těch, kteří jedou rychle k těm, kteří jedou pomaleji. To, že to někomu jede nejvíc 130 neznamená, že je to totální nula která se před „piráty“ musí schovat pod kamión. Je to ale i o respektu pomalejších vůči rychlejší, o tom, že proto má dálnice víc pruhů, aby rychlejší auta jela v tom levém a pomalejší v tom pravém, pokud zrovna nepředjíždějí. A samozřejmě je to o respektu k fyzikálním zákonům. Když to ve 200 napálíte zezadu do návěsu nebo stojící kolony, tak vás z auta hasiči vyškrábou až za několik hodin a nikdo vás už dokupy nedá. V každé chvíli takového ježdění musíte počítat s tím, že pokud se něco semele, budete to zřejmě vy, kdo bude na sračky.