Klause kritizujte, ale nedémonizujte.

Paroubek si nabil čenich, Pehe pletichář, divné Zelené vidění světa, démonizování Klause, nejapné Mejstříkovy projevy. Skvělé postřehy Bohumila Doležala.

ODS je zcela zahlcena úspěchem v prezidentské volbě. Topolánek bude mít v budoucnu s Klausem plné ruce práce, pokud se bude chtít udržet v sedle. Jiří Paroubek běsní na komunisty, je to velmi zábavné. Přesněji řečeno nikoli na komunisty, o těch ví, že je bude potřebovat k životu, ale na Filipa. Dokud bude předsedou, je prý spolupráce mezi oběma stranami ohrožena. (V rozhovoru pro MfD však hovořil o perfiditě komunistů, která dostoupila vrcholu a dokonce jejich voliči musí vidět, že hlasy pro komunisty ve volbách jsou zahozené.) Rozčilení pana Paroubka úplně nechápu. I kdyby byli všichni komunisté poslušně hlasovali s ČSSD (proč by to dělali), byl by Klaus stejně vyhrál. Je pravda, že jim Paroubek šel ve všem všudy na ruku, ale jeho příležitostní zelení souputníci v koalici za Švejnara ne. Rozhodující nakonec bylo, že komunisté by z podpory Švejnara získali jen čestný a rovný podíl na Paroubkově porážce. V okamžiku, když to bylo jasné, dali najevo, že se na tomto podniku nechtějí podílet. Pro Krista Pána, jak se jim může někdo divit? To je normální politické chování. Že si přitom pan Paroubek nabil čenich, je jeho problém, to se v politice stává. Jeho obvinění („Komunisté udělali vše, aby umožnili volbu Václava Klause“) jsou absurdní. Tématu se týká naše dnešní glosa a ještě se k němu vrátíme. Paroubkovi stejně nezbývá nic jiného než se s komunisty kamarádit, na tom postavil od začátku svou politiku, a pokud by ji chtěl změnit, podřeže si pod sebou větev.

Václav Havel poslal Klausovi ke zvolení blahopřání. Přitom se mi zdá být nepochybné, že v pokuse o jeho nahrazení Švejnarem má prsty, nechal to za sebe organizovat své osvědčené pleticháře (Jiří Pehe), kteří se pro tentokrát neváhali spolčit i s komunisty, pouze si myslili, že je utáhnou na vařené nudli. Že by s tím Havel nebyl svolný, tomu nevěřím. Všechno viselo jednu chvíli na vlásku, Havlův Brain Trust to nakonec naštěstí jako obvykle zvoral. I k tomuto tématu se podle možností vrátíme.

Záhadné zmizení poslankyně Zubové je obestřeno otazníky. Zbyněk Petráček k tomu v LN (na adresu zelených) píše: „Extempore s poslankyní Zubovou přesáhlo hranice nejenom vkusu, ale i zeleného vidění světa – až podezřele připomínalo znectění handicapované ženy“. Myslím, že problém veřejnosti (a taky můj) je, že nám chybějí nějaké informace. Paní Zubová se v úterý podrobila jakési lehké operaci, ještě týž den dala vědět, že s účastí na schůzi počítá. V pátek před devátou však poslala SMS paní Jacques, že jí není dobře a nepřijde a pak nebyla k dosažení až do skončení společné schůze parlamentu. Rozumná řeč nebyla ani s jejím manželem, na něhož se zelení měli obracet. Jakmile schůze skončila, poskytla rozhovor České televizi. Zelenému vidění světa nerozumím, ale mně to připadá velmi divné.

Premiér Topolánek ohlásil už v pátek ráno (zřejmě si byl jistý v kramflecích) Čunkův návrat do vlády. Je těžké to chápat jinak než jako odvetnou ťafku Bursíkovi. Je to trochu nepochopitelné, vždyť Čunek taky volil Švejnara (jen to udělal taktněji než Bursík).

Pan Paroubek už ví, že Klaus vyhrál díky přeběhlíkům. Za přeběhlíka lze označit nanejvýš poslance Snítilého, Kalbáč nakonec hlasoval jako v první volbě a údajné přeběhlictví paní Zubové bude třeba teprve nějak prokázat. Případ poslance Snítilého taky není úplně jednoduchý: dejme tomu, že v první volbě (nehlasoval pro Švejnara, před třetím kolem odešel, tvrdit, že snížil kvórum, není průkazné, o to se postarali už senátoři Barták a Kalbáč) byl pod tlakem protistrany, která měla k dispozici kompromitující informace. Nedovedu si představit, že by právě protistrana dala vzápětí ty informace k dispozici Právu, proč by to dělala? Ale kdyby to udělali Snítilého soupřátelé, aby se mu pomstili, tak by to bylo sic tak říkajíc lidsky pochopitelné, ale zároveň by mu vlastně nedali šanci jednak jinak, než jak potom jednal. Bylo by to tedy dost hloupé.

V Klausově obratně napsaném projevu jsou místa, která bych podepsal: „Některými z vás jsem byl před týdnem označen za člověka zastávajícího extrémní či okrajové názory a za muže včerejška. K tomu pár zásadních slov, která jsem možná ještě neřekl, říci musím… Pokud nechcete dbát tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.“ Je jen škoda, že pan prezident si na křesťanské hodnoty vzpomene až tehdy, když mu jde o kariéru. Taky starší výrok: „Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu“ není zdaleka tak kompromitující, jak si ti, kteří sbírku citací z Klause pro Právo vybírali, myslí. Klaus by si zasloužil věcnou kritiku a ne nesmyslné démonizování, jak je předváděli diskutující při prezidentské volbě, kteří se navíc zjevně snažili, aby příliš nepohoršili komunisty, protože s nimi pro volbu Švejnara počítali.

Agentura STEM zjistila, že před volbami poklesla důvěra ve Václava Klause, a že v souvislosti s volbou ztrácejí komunisté (pokles preferencí z 13,1 na 10,6%). Skutečně se nedivím panu Herzmannovi a Faktum Invenio, že se na tomto reji čísel nechce podílet.

Jiří Franěk píše v Právu, že je-li tu nějaký morální vítěz, jsou to snad jen ti čtyři pánové, co odmítli kandidaturu za KSČM. Ti čtyři pánové (přesněji řečeno tři, dr. Rychetský kandidaturu soustavně odmítá a není jasné, proč ho tam komunisté vůbec napsali) kandidaturu za KSČM vůbec neodmítli, chtěli jen, aby se k jejich podpoře přidaly i další strany. Což je spíš alibismus než morální vítězství.

Rovněž v Právu zveřejnili způsob, jak se vyvíjel HDP v letech 1996 – 2007. Graf je pro laika docela zajímavý: zdá se, že příznivý vývoj HDP není dán rozumnou politikou vlády, ale že naopak nepříznivý vývoj HDP ovlivňuje osud vlád.

Senátor Mejstřík se na Hradě předvedl svými dvěma nejapnými projevy coby zajímavá folklorní figurka české vysoké politiky. Včera vystoupil v roli senátorského Koziny a vyzval lidovce na Boží soud: „Páni a dámy z KDU-ČSL, zkuste si aspoň občas přečíst desatero. My vás soudit nebudeme, vás bude soudit Bůh.“ Copak asi Hospodin řekne známému populistickému komunistobijci Mejstříkovi, který se spojil s komunisty, aby smetl z politické scény nenáviděného Klause, a navíc to ještě se svými kumpány totálně zvoral?

Přejímání článků povoleno autorem.
http://bohumildolezal.lidovky.cz/