ODS se brání „přesměrování poplatků do pojišťoven“ (tj. od zdravotnických zařízení, které je vybírají). Na obojí tlačí lidovci a zelení. Jde zřejmě o obranu před tím nejstrašnějším, co si český politik dovede představit, před „privatizací“ zdravotnických zařízení.„Přesměrování“ ovšem znamená, že peníze, které vydělali slušní a přičinliví, se přerozdělí tak, aby se něco dostalo i na líné, neschopné, sprosté a vychcané. To, že jste zprivatizovali celé pražské historické centrum do rukou ruské mafie a spřátelených institucí, vám vůbec nevadí: hlavně aby se neporušila mohutná rezidua minulého režimu ve zdravotnické oblasti. Protože zdraví, jak známo, není, na rozdíl od pražského historického centra a českých lázeňských měst, zboží. Přitom se přiznám, že je mi daleko milejší, kdyby moje chatrné zdraví bylo zbožím, než když se stane vlastnictvím rathovské kliky (všimněte si, že nepíši „mafie“ a oceňte mou zdrženlivost) a já, dokud ještě budu vnímat, se budu moci jen dívat na to, co mi s ním kde který Mengele, kterého mi naordinuje socialistický stát, provede.
Schůzka koaličních expertů (mezi experty patří poslankyně Zubová a poslanec Hovorka, vida, oč je koalice snášenlivější než opozice, pánové Melčák a Pohanka v žádné komisi ČSSD nefigurují) se shodla pouze na tom, že se znovu sejde 15. května. To už bude k dispozici analýza regulačních poplatků za první čtvrtletí a možná i rozhodnutí Ústavního soudu, které učiní další schůzky na toto téma zbytečným. Záleží na tom, zda se opozici podaří získat v Ústavním soudu dostatečný počet hlasů, aby v něm přehlasovala koalici. Tak jsme už daleko. Jinak se nemůžu zbavit nutkavého dojmu, že vzhledem k horlivosti, s níž dr. Wagnerová tepala při „výslechu“ (jak se psalo tuším v Právu) ministra Julínka, se opozici podařilo opět po prezidentské volbě získat na svou stranu Pravdu a Lásku, a jak by řekl pan předseda Paroubek, i člověk průměrně se orientující v politice ví, že když ÚS smete podstatné části reformy pod stůl, vláda dřív nebo později končí. Pokud by to byla pravda (je to z mé strany spekulace, ovšem), bude zajímavé sledovat, jak se Paroubek Pravdě a Lásce odvděčí. Řekl bych, že podobně jako Zemanovi, pan Paroubek je v těchto věcech politický realista. Pravda a Láska ale možná ani o žádný vděk nestojí, jde jí jen o zničení dvojjediného nepřítele Klause – ODS. Pokud je tomu tak (znovu upozorňuji, že to může být jen spekulace), je to šílená politika.
Už nejde jen o poplatky
Topolánkova vláda stojí opět uprostřed bitevní vřavy. Je otázka, zda si terén, dobu, předmět sporu i vojevůdce pro bitvu vybrala dobře, ale v tuto chvíli se s tím už nedá nic dělat, bitva probíhá.
Pod tlakem opozice, která má v téhle věci veřejnou podporu (jde o to, mají-li lidé něco platit nebo ne), se drolí koaliční jednota: experti koaličních stran se neshodli na ničem, zato experti dvou malých koaličních stran, jak to tak vypadá, se shodli skoro na všem, a zdá se, že byli aspoň v tom zásadním shodnuti už ve chvíli, kdy na schůzku šli. Požadavků je celá hromada: maximální roční výše poplatků má být určena podle příjmu pacienta; třicet korun se nemá platit za položku receptu, ale za recept jako celek; nebo se má platit za položku, ale jen deset nebo patnáct korun; od poplatku mají být osvobozeni „staří lidé“ a děti do 18. let; kojenci v porodnici; matky do šesti týdnů po porodu; důchodci; důchodci od 70let; lidé v sociálních ústavech; lidé nemají platit za psychiatra, gynekologa a specialistu, k němuž je doporučil praktický lékař; vybrané peníze nemají připadnout zdravotnickým zařízením, ale pojišťovnám. Atd.
Neklid panuje už i ve vládní straně. Hejtmani se domáhají slyšení u ministra Julínka (na obzoru jsou krajské volby). O čemsi uvažuje i ministr Nečas.
Zjevné je ovšem jedno: jakmile vláda přistoupí na některé z těchto požadavků, uvede do chodu populistický kolotoč, během něhož ze zdravotnické reformy nezbude nic. Představa, že by si tím ODS ulehčila, je úplně falešná: jednak dá najevo, že nedokáže prosadit zásadní věci, v nichž se neshoduje s opozicí, a jednak nechtě přistoupí na to, že opoziční kritika byla oprávněná. Bude to právem chápáno jako projev defétismu. Padající preference se nezastaví, naopak.
Pomohou si snad koaliční partneři. Ale k čemu? Dřív nebo později se dospěje k předčasným volbám, jak při nich dopadnou, je ve hvězdách. A i kdyby dopadly tak, jak věští průzkumy veřejného mínění (politicky ovlivněné a ne zcela spolehlivé), nebudou pak v dobré situaci. V dobré situaci bude Paroubek: bude si jako bohatá nevěsta moci vybírat ženicha – malé strany, nebo jen jednu z nich, nebo komunisty, nebo snad ODS. A bude pak moci jednoho vydírat druhým. Tak jak to dělal v posledním roce před volbami do PS, a vlastně ještě lépe.
Vládní koalice se zmocňuje panika. A tím, že propadl panice, si ještě nikdy nikdo nepomohl.