Něco o Židenicích

Židenice - můj šťastný domov.

 
Jako malý kluk čekající na zápraží až se táta vrátí domů, jako námořník po dlouhé plavbě nedočkavě vyhlíží světlo majáku, čekám až se mi ve schránce objeví nové vydání Židenického zpravodaje. A už je to tady. Nedočkavě otevírám poštovní schránku a opět vidím velké Ž, které tak nápadně připomíná kříž a první stranu v barvách Vatikánu, která tak nádherně ladí s barvami naší nové drahé radnice. Obrovská vlna štěstí mne zaplaví, když znovu spatřím tu známou tvář s jasným pohledem plným dobra v očích. Pan starosta se hned v úvodu zmíní o tom, jak nás potrápilo počasí a připomene seniorům, jaké blaho jim poskytl, když se večer mohli jít vykoupat do nově zrekonstruovaného koupaliště. Neopomene zdůraznit, že je to i on kdo spolu s obyvateli Hrozňatovy ulice nese těžký kříž neuvěřitelně vlekoucí se stavby. Hned vzápětí se dotkne ožehavého tématu modernizace železnice, upozorní na omlazovací kůru, kterou prošly židenické školy, aby v závěru článku sdělil občanům, že pro něj není nic důležitějšího než se v příštích týdnech s nimi setkávat a naslouchat jejich přáním a steskům.

Čtu dál. Těsně pod ním si pan místostarosta Janko položí téměř hamletovskou otázku dopravní hřiště - ano či ne, aby si hned vzápětí na ni sám odpověděl, že samozřejmě ano.

Netrpělivě otáčím na další stranu. Mé napětí stoupá, neboť pan starosta je zde požádán o rozhovor na horké téma přestavby železničního uzlu. S razancí investigativce, kterou by mu mohli závidět i ostří hoši, jež rozpoutali aféru watergate, mu pan Macura pokládá záludné otázky s jediným cílem: nachytat pana starostu na hruškách. Naštěstí nemá šanci. Pan starosta proplouvá všemi úskalími jako bezpečná loď na rozbouřeném moři! Začínám se strachovat o jeho život, neboť nabývám dojmu, že je ochoten vrhnout se pod kola vlaků projíždějících přes Židenice, jen proto, aby zmírnil utrpení občanů bydlících v blízkosti trati.

Mé obavy jsou však zbytečné. Klidná síla opět vítězí!.Hltavě čtu dál. Tajemství svého zápisníku nám tentokrát poodhalí pan místostarosta Janko. Těšil jsem na paní místostarostku, ale ta má teď  asi jiné starosti.

Soudím tak alespoň z toho, že se z Maloměřic přestěhovala zpátky k mamince jen proto, aby se mohla dál naplno věnovat své obětavé práci pro blaho židenických občanů. Maloměřičtí nám mohou jen tiše závidět.

Pan Janko nám zprostředkuje vzpomínky dlouholetého ředitele ZŠ Gajdošovy pana Josefa Poštolky, který tuto školu vedl od roku 1964 až do roku 1989, což v praxi znamená, že přežil tři prezidenty - od Novotného, přes Svobodu až k Husákovi. Kéž by to tak vydrželo i nynější ředitelce paní Olbertové. Pan Janko nám ve vzpomínkách pana Poštolky vykouzlí nádherný obraz plný vzpomínek na oslavy osvobození Brna, Dnů matek a vánočních besídek kdy srdce i duše přítomných plesaly. Musím polknout slzu dojetí nad množstvím kroužků pro děti, které tenkrát zdarma vedli rodiče i zaměstnanci patronátních závodů. Hned pod tímto článkem se dozvím, které chodníky se mají opravovat, a když tam nenajdu ten náš - řeknu si - nevadí - třeba jsou přednější. Uklidňuje mne i to, že v Židenicích je výrobna protetických pomůcek, takže to pak v případě nějaké drobné nehody nebudu mít daleko. Také si přečtu výčet šťastných firem, které obdržely zakázky od naší radnice.

Hned vedle mne zaujme annonce na Den otevřených dveří v Dělnickém domě. Pan starosta se nám právem pochlubí, co nového a pěkného nechal zbudovat a představí nám jaké obrovské množství volnočasových aktivit Dělnický dům nabízí. Hned zastydím, neboť si vzpomenu na své dávné předsevzetí. Letos se už určitě přihlásím do kurzů šití a vyšívání. Listuji dál. Potěší mne, že konečně bude slavnostně otevřen objekt na Staré Osadě a také to, že budeme mít novou zastávku U Kaufáče. Proletím očima stránky plné dětí a pozitivně žijících maminek a zastavím se u programu Dělnického domu. Musím ocenit neobyčejně bohatou dramaturgii tohoto kulturního centra. Potěší mne, když zjistím, že zde uvádí divadelní představení pro děti i muzikál. Sice se nedozvím jak se tato představení jmenují a v kolik hodin se hrají, ale to jsou jen drobné vady kráse. Inzeráty přeskočím a se zatajeným dechem otáčím na poslední stranu. Tady už pro slzy dojetí téměř nevidím a musím zavřít okna, aby sousedi neslyšeli mé vzlyky. Pan starosta se jako strážný anděl sklání nad lůžkem stoletého dědečka s dortem v ruce. Téměř nadpozemský příklad lásky k bližnímu. Hned na to navazuje pozvání pana starosty na setkání se seniory. Na tomto setkání zřejmě babičkám a dědečkům vysvětlí jak dobré pro ně bude, když jim nechá vykácet park na Staré Osadě a když nebudou moci v noci spát, můžou poslouchat dunící vlaky a sledovat podle jízdního řádu jaké mají zpoždění. Na závěr si dychtivě přečtu půlstránkový článek k výročí Chrámu spasitele s nabídkou brožury vydané u této příležitosti. Za 30,-Kč si ji rád zakoupím. Zavírám Židenický zpravodaj a pečlivě jej ukládám k těm předešlým do krabice převázané žlutou stuhou a těším se na pátek kdy si ve 22,35 hodin naladím ForCable Carneval SR 6 a podívám se na další premiéru Zpráv ze Židenic a uvidím opět tu známou tvář. Pak si nachystám budíka a budu se dívat i na reprízy v 00,35 hodin, v 02,35 hodin, v 04,35 hodin až do pondělí ve 20,35 hodin a pak se těšit na další premiéru v pátek a na další Židenický zpravodaj. Kdybyste milé babičky a dědečci nemohli vysílání ForCable Carneval SR 6 naladit, najeďte si na netu na www.tvb1.cz.pokryti.php a tam najdete bližší podrobnosti.  

Ludvík Faruga       
Poznámka redakce:

paní místostarostka Židenic Kačírková nebydlí v městské části Židenice, jen zde má trvalý pobyt v domě svých rodičů na ulici Kamenačky. Tímto způsobem obchází zákon, který definuje kdo může kandidovat do zastupitelstva MČ. Může zde kandidovat občan s trvalým pobytem na území MČ. Důvod proč zákon toto stanovuje je prostý. Člověk, který kandiduje má znát městkou část, za kterou kandiduje.

Někteří zastupitelé však tento zákon obcházejí z důvodu bohatě naplněného radničního koryta.