Vážení zelení, dovolte mi abych vám poděkoval za to jak se hezky staráte o naše životní prostředí. Pocházím z venkova, kde většina obyvatel dojíždí za prací ve svých obstarožních autech domácí provenience.
Vážení zelení, dovolte mi abych vám poděkoval za to jak se hezky staráte o naše životní prostředí. Pocházím z venkova, kde většina obyvatel dojíždí za prací ve svých obstarožních autech domácí provenience.
Souhlasím s vámi, že tato auta nepříjemně smrdí a produkují onen zrádný skleníkový plyn, kvůli kterému budeme muset brzy jezdit na lyže už jen do vzdálených Alp.
U nás v hospodě jsou sice slyšet často nářky na to, že si lidé na začátku 90. let museli mnohé odříct aby si mohli koupit toho vysněného Favorita a nyní díky nové ekologické dani, kterou budou muset platit v případě, že ho budou chtít vyměnit za novější auto se jejich vůz stane neprodejný, ale stejně jako vy zastávám názor, že přírodu je třeba chránit. Přece když se kácí les, tak létají třísky. Svůj názor nezměním i přesto, že od doby co jsem ho v naší hospůdce vyslovil musím sedávat u stolu v koutě a sám.
Občas to mým sousedům nedá a na chvíli si přisednou s cílem pokusit se mne přesvědčit dalšími argumenty. Zrovna minulý pátek to Jarda od vedle zkoušel s tím, že prý nám od revoluce zrušili většinu autobusových spojů, kterými jsme mohli jezdit do práce, na nákupy, k lékaři atd.. „Stando, vždyť nám toď jede do města jeden autobus ráno v 5 a druhé zpátky ve 3 odpoledne. Copak se toď dá bez auta vegetovat? Na novy nemám a ze staršiho budu muset cálovat nějakó z…...nó ekologickó daň. Vdeť ta daň je jak moje véplata. Stando uzné, néni to blbost?“. „Není Jardo. Budeme tady mít krásně čistý vzduch“. Jen mávl rukou a odsedl si.
V sobotu si pro změnu přisedl František. Dali jsme si po malé a on začal naříkat. „Stando, vždeť viš jak ten muj Favorit vepadá. Najel jsem na něm jenom 40 tisíc, každé drohé rok nechávám dělat dutine a podvozek, každé měsíc to leštim. Vždeť je jak nové. Aj za 20 tisíc sem ho mohl prodat a kópit si to Fábio. Teď si ho mužo strčit tak akorát do špic. Toš mě to zas tak nevadi, já bodo jezdit s tim co mám, ale stará řve, že chce novy. Bode moset počkat, s tema 8 tisicema co mam v kolchoze mě bode trvat aspoň rok než našetřim na to co ztratim na té po….né dani“. „Franto, měl jsi jezdit a né toho krasavce pořád pucovat a opečovávat. Kam by to ta naše krásná fabrika v Mladé Boleslavi dopracovala kdyby si každý ten jejich samohyb hýčkal jako Ty?“. Dalšího panáka si už se mnou nedal.
Včera mne to už ale přestalo bavit. Vstal jsem a vědom si možného rizika fyzického napadení jsem pronesl řeč: „Jste tupé vesnické palice! Nevidíte dál než za svoje humna. Copak jste si nevšimli, že poslední dvě zimy nebyl žádný sníh. Čím myslíte, že to je? Za to můžou skleníkové plyny, který vypouští ty vaše staré křápy. Myslete na vaše děti, na budoucnost. Vy místo toho pořád myslíte jen na kus žvance a na pivo. Někdo přece musí začít a kdo jiný než my z nižších vrstev by to měl být. Vždyť je nás nejvíc. Měli byste v příštích volbách volit SZ. Ti vědí co dělají.“
Když jsem chtěl po návratu z nemocnice opět navštívit naši hospůdku, tak mne tam nepustili. Hospodský mi řekl, že prý to dělá v mém zájmu. Jako pan Bursík s ekologickou daní. Nevadí, zajedu si na kole do města pro lahváče.
Váš bývalý volič
http://stanislavkovar.blog.idnes.cz/c/63545/Dopis-clenum-SZ.html