Tři slova, charaterizující vývoj kariéry člověka po valašsku. První znamená samec od kozy, druhé známý kopec na Vsetínsku a třetí slovo je ecce homo Michael Kocáb, nový český ministr.
Když byl členem Pražského výběru, divného to klonu muzikantského génia s hudebním hluchem zvaného PlasticPeople of the Universe, rád exhiboval na pokraji striptýzu nejlépe v nylonkách, pak se stal samozvaným hrdinou, kterému se osobně prý “podařilo” vystrnadit sovětskou armádu z českých luhů a hájů.
Nobelově ceně za mír unikl o fous jen proto, že se s Václavem Havlem neshodli, kdo má za nás kandidovat. Dnes je z něho čerstvý ministr pro lidská práva a menšiny, obdoba íránského ministra pro morálku, mravy a proti neřesti včetně Rady dohlížitelů a mravnostní policie.
Primátorka Chomutova Kocábovi vzkázala, aby přijel osobně, že mu ráda týdenní pobyt v domě s nepřizpůsobivými lidmi zaplatí, aby si vyzkoušel, jaké to je. Aby si užil smradu, odpadků, nepořádku a zničených kuchyňských i jiných zařízení.
Kocáb to však ignoroval a poslal za sebe tiskovou mluvčí Abbasovou, která tak přišla o možnost přivítat svého jménovce Mahmúda Abbase, prezidenta Palestinské správy na návštěvě v Praze.
Zbytečný ministr asi dostal varovný cink od exprezidenta Havla, jehož poradkyně JUDr. Jana Chalupová se v roce 1997 vydala do Ostravy, aby v Mariánských Horách a Hulvákách pokárala starostku Lianu Janáčkovou za to, že těm nebohým Romům cpe prachy, aby se vystěhovali do Kanady.
I když vše bylo záslouhou médií jako obvykle úplně jinak. Po povodních v 97 oslovil starostku Josef Klíma z TV Nova. Mám výčitky svědomí, on vlastně přijel za mnou, jelikož jsem se zrovna vrátil z Toronta a jako první český novinář jsem v jednom deníku popsal tzv. romský exodus do Kanady už v únoru 1997.
Pepino si vzal ode mě námět, aby pár měsíců poté v Torontu natočil proslulou reportáž “Cikáni jdou do nebe”. Janáčková mu tenkrát jen špitla, že by za vrácení dekretu na nájem bytu přispěla na letenku do Kanady.
Bylo totiž jasné, že když někdo emigruje a nevrátí nájemní dekret, tak není páky, aby se s takovým nájemním bytem dalo něco udělal, čímž by se stal teoreticky nadosmrti mrtvý.
Paní doktorce Chalupové bylo rovněž nabídnuto bezplatné přenocování v některém z vybydlených bytů na Železné 12, což je Dům náhradního bydlení, kde žijí Ti, které za neplacení nájmu odsoudil Okresní soud na tuto adresu. Převážně Romové…
Velmi důležité je konstatování; jen a pouze okresní soud je ten, který rozsudkem určí místo k bydlení tomu, kdo se provinil neplacením nájmu - nikoliv radnice, ta podává pouze žalobu na vyklizení původního bytu.
Když míní někdo dobrovolně opustit Česko, tak mu v tom nelze bránit a přivazovat ho řetězem k boudě, jsme svobodní lidé, ale je třeba vrátit nájemní byt. Samozřejmě, že by o tom daru - příspěvku na letenku - muselo rozhodovat zastupitelstvo.
Nic z toho, byť to bylo starostkou panu Klímovi i jiným žurnalistům vysvětleno, se nikdy nikde v médiích neobjevilo. Místo toho se na radnici v M. Horách zjevila JUDr. Jana Chalupová, dostala kytici růží a keramického čertíka z Čertovy Lhotky, jak se kdysi zmíněný ostravský obvod jmenoval.
Na Železné 12 nakonec raději nespala, ale byla se tam podívat a mluvila s tamními obyvateli, co se topili v odpadcích. Poté jí bylo nabídnuto radnicí, aby stát něco udělal s budovou v sousedství, která by se hodila pro vzdělávací kurs “Správná dívka”, kde by mohli učit romští pedagogové romská děvčata, která “dostudovala” základní školu, aby neskončila na E 55 nebo těhotné.
“Naučila by se ve státem dotovaných kursech zdravě vařit, šít, nekupovat zbytečnosti, vyplňovat papíry pro poštu a banku, nenechat se uhranout podvodníky. Proč se mají stát mašinou k rodění dětí, které pak šoupnou do kojeňáku, jen aby měly stálý příjem pro své tzv. druhy…?” říká Ing. Jiří Jezerský z mariánskohorské radnice.
To se paní Janě moc líbilo a slíbila, že se tímto nápadem na Hradě budou zabývat. Druhý den odjela a za měsíc prázdná budova školy byla do cihly svými romskými sousedy rozkradena.
“Než však odjela, dokonce souhlasila s tím, že nájem se platit má a že existuje možnost, jak ho přímo inkasovat exekučně z dávek Nepřipomíná to Chomutov…?” dodává Ing. Jezerský.
Z Mariánských Hor nikdo z tamních Romů nabídku paní starostky na příspěvek na letenku nevyužil, nikdo z tohoto obvodu neemigroval. Jen nějaká paní telefonovala, zda ta nabídka platí i pro bílé, že ona by chtěla … Když jí bylo řečeno, že ne, sprostě zanadávala a bouchla s telefonem….
Bývalá vedoucí sociálního odboru inkriminovaného obvodu Mia Ullmannová - Lukášová, toho času žijící v SRN, mi k tomu řekla:
“Když před několika lety uvedl J. X. Doležal v Reflexu statistické údaje o čerpání a struktuře dávek socialní péče v jednom z ostravských obvodů, stalo ho to málem trestní stíhání a mne několik bezesných nocí strachu z téhož, potažmo o existenci. A přitom jsem se snažila jen naplňovat heslo: nebát se, nekrást a řikat pravdu…”
Výzvy ministra Michaela Kocába (za SZ) a úřadu ombudsmana adresovaná chomutovskému magistrátu, aby zastavil exekuce finanční hotovosti neplatičů, podle primátorky Ivany Řápkové (ODS) nabádají radnici, aby porušila zákon.
„V případě, že bychom zastavili právě tento poslední možný krok, jak nás vyzývá ministr Kocáb, porušili bychom povinnosti vyplývající ze zákona o obci, protože obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k jejich promlčení,“ řekla.
V úterý 17. února pak exekutor přistoupil na exekuci finanční hotovosti dlužníků přímo u okénka v místnosti, kde dlužníci a neplatiči vybírají sociální dávky.
Michael Kocáb jen na otázku co dělat, aby Romové nevzpomínali v dobrém na starý režim, řekl se stoickým klidem:
“Rozumím vám, komunismus je masově nahnal do fabrik, ale nahnal tam všechny lidi, takže nastolil vlastně takovou zoufalou rovnost. Takovou bezmocnou rovnost, kde si společně zanadávali a šli domů…”
Takže povinnost pracovat byla a pořád je pro Romy jen bezmocná a zoufalá rovnost….
http://olser.cz/1429/cap-cab-kocab-aneb-vyvoj-kariery-povalassku/