Když jsem se díval na jednání sněmovny při hlasování o nedůvěře vlády, něco mi to hemžení, natřásání a verbální útoky i cukrblikování připomínalo.
Když jsem se díval na jednání sněmovny při hlasování o nedůvěře vlády, něco mi to hemžení, natřásání a verbální útoky i cukrblikování připomínalo.
Napřed jsem spatřil malé náměstí v arabské čtvrti Paříže nebo romský piknik v parku uprostřed Toronta, na němž se srocovaly přelétavé hloučky ráj očekávající omladiny.
Přeskupovaly se, odbíhaly a zase se sbíhaly, prudce gestikulovaly, podle toho, kde se co řešilo; kde se spílalo vládě, kde se ctil korán a kde kvalitní “tráva”.
Mezi ostrůvky pod lampami neklidně kroužili snědí mladíci, dorážející na své soky a svými polibky sající nektar ze rtů dívek v šátcích, jimž ani přísný hlas muezzína, vyzývající k páté denní modlitbě, nezabránil v předvádění vrtivé mluvy svých džínových zadečků.
Bylo to tím, že měly horkou krev s infúzí rodového vzdoru ovívanou nasládlou vůní marihuany a čerstvé zapálené touhy.
Díval jsem se na to sněmovní vření a vybavila se mi též halasná pouť u nás ve vsi a dubový stůl přespolního řezníka, na němž se však o svátku Cyrila a Metoděje neodehrávaly zabijačkové orgie, ale ve slunci se na něm topila hora tureckého medu.
Krámek byl zpola zakrytý khaki celtovinou a otevřený k východu z kostela, jako beduínský stan k Mekce a český Honza v něm s fezem na hlavě tříštil sekáčkem lepkavou a zubní plomby tahající masu na lahodné ždibky.
Stačilo přivřít oči a dát své fantazii volný průchod a všude kolem znovu rejdily včely a vosy. Od jedné medové střepinky k druhé, ke kornoutům a zpět. V některé chvíli se jich slétlo tolik, že přes ně nebylo svůdnou sladkost skoro vidět. Sosáčky se jim kmitaly a chlupaté nožky těžce odlepovaly.
Nedalo se postřehnout, jestli to byly pořád jedny a tytéž lupičky, nebo jestli se střídaly. Patrně se střídaly, jinak by je po půlhodině takového hodování musel postihnout diabetes.
Vytrvale však vrtěly zadečky a touto řečí blanokřídlého hmyzu signalizovaly své nadšení z mlsných objevů. Ultrazvukově vířily křidélky a zlostnými nálety dávaly najevo, že mají svá žihadla neustále ve střehu.
Chvíly vrtěli ohonem psa, poté bzučely o radaru a Lisabonské smlouvě, neopomněly ani na Bártkova Trojského koně na Dalíkově dvorku…
Taková vize českého Parlamentu mě bavila. Pak jsem se ale probral a uviděl za řečnickým pultíkem Pavla Ivanoviče Čičikova, který se v jedné ruské gubernii v Gogolových Mrtvých duších snažil rychle zbohatnout. Měl na to svůj recept podvodníka.
Přišel na to, jak obejít zákon a abraka dabra - být bohatý. Chtělo to jen pod cenou nakoupit mrtvé duše, tj. nevolníky a mužiky i s jejichž životopisy a popisy, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu, jež bylo v carském Rusku každých deset let.
V období mezi jednotlivými sčítáními platili statkáři stále stejné daně z počtu nevolníků, bez ohledu na to, kolik jich zemřelo. Čičikov se snaží využít toho, že se statkáři tohoto balvanu snažili moc rádi zbavit.
Tak nakoupil velké množství mrtvých duší, přes tři sta, aby se mohl vykázat počtem smluvně nakoupených mrtvých, přesto živých mužiků a podle tehdejšího práva mohl požádat o přidělení půdy zdarma v nově osidlovaných oblastech Rusi.
Na dřinou a hladem zesnulé mužiky, zaznamenané v úředních listinách jako živé, by dostal peníze, za které by si pořídil statek a své vlastní živé nevolníky… Inu, peníze byly, jsou a budou vždycky až na prvním místě. I ve Sněmovně ČR.
Tak takové mám vidiny, když se v televizi nebo přímo z Bidýlka Parlamentu dívám na nestandardní schůze či vražedné interpelace a bujaré “porcování medvěda”, samozřejmě rovněž na pohyb poslanců ve foyé Sněmovnya tamního bufetu.
A najednou vidím přehršli Čičikovů, Platonovů, Pětuchů a Nozdrevů a jiných gebernátorských i statkářských typů, mezi nimiž se míhají též nevolnící a mužici, ale nezřídka i mrtvé duše poslanců.
Jsou to ti, co byli zvoleni za určitou stranu, pro kterou ale politicky zemřeli, přesto se dál drží svých poslaneckých korýtek zuby nehty, jako přeběhlícké mrtvé duše a pořád za ně daňoví poplatníci platí jejich Čičikovské mzdy.
Přestože s nimi nikdo nic nechce mít, jen při hlasování, jinak pryč s nimi, kdo zradil jednou…?
Vidím hrubiánské statkaře, připitomělé vozky rozvrzaných kočárů, obtloustlé návladní i gubernátory s nosy jak okurka a další tuneláře, co si hrají na policejní náčelníky i generály Betriščevy…
Jakoby také v Česku roku 2009 pořád ještě platily zákony carského Ruska…
Asi to v úterý 24. března 2009 proto dopadlo, jak to dopadlo a Čičikov se svými kumpány skončil všemi nenáviděn načas v base, než se opět podvodně vyplatil a zmizel z města N…
http://olser.cz/1484/snemovna-jako-islamsky-rej-valasska-pout-a-gogolova-gubernie/