Zasněně jsem jela na prázdném eskalátoru vzhůru z podchodu u Masarykova nádraží. A někdo se ke mně zezadu jemně přitiskl.
Zasněně jsem jela na prázdném eskalátoru vzhůru z podchodu u Masarykova nádraží. A někdo se ke mně zezadu jemně přitiskl.
Instintivně jsem strhla kabelku z ramene a pevně ji sevřela v náručí. Pak jsem se odvážila otočit přes rameno. Na prázdných schodech stála přilepená těsně za mnou mladá žena, obrácená s tázavým pokrčením ramen na muže pod schody. Muž zakroutil odmítavě hlavou a mávnutím ruky dal ženě i pro mne čitelný pokyn. Ukončit akci.
Vykročila jsem z eskalátoru a, pevně svírajíc kabelku v náručí, otočila jsem se k ženě čelem. Stály jsme teď bojovně proti sobě. Mlčela jsem a hleděla jí upřeně do očí.
Nevydržela. Uhnula pohledem a hledala očima pomoc u muže čekajícího pod schody. V duchu jsem si promýšlela ironickou větu o zlodějce, která neumí krást, když se na mne obořila:
"Co ty na mě čumíš, ty bílá s....! "
"Prohlížím si ženu, která mě chtěla okrást."
"Týýýý! …týýýýý!.... Co si to dovoluješ, ty svině! Dééééžo, Déééžo, pocééém! Ta rasýstka mně tu uráží! Pomoooooc! "
Rozklepaly se mi kolena. Přemýšlela jsem, jak se na prázdné ulici ubráním přesile. Ale Dežo na nás naštěstí kašlal. Asi vyhlížel jinou kořist.
Výhružně na mne zakoulela očima a šla dolů po schodech zpátky do svého zaměstnání.
A já šla na třesoucích se nohou do toho svého. Prostě obyčejné ráno dvou obyčejných pracujících středoevropských žen.
http://evadvorakova.blog.idnes.cz/c/82284/Co-ty-na-me-cumis-ty-bila-s.html