„Hlavní původ skoro všeho zlého ve veřejných a občanských záležitostech světa jest – dle mého mínění – ta okolnost, že lidé buďto stejné věci jmenují rozličnými slovy aneb rozličné věci nazývají stejným jménem.“
„Hlavní původ skoro všeho zlého ve veřejných a občanských záležitostech světa jest – dle mého mínění – ta okolnost, že lidé buďto stejné věci jmenují rozličnými slovy aneb rozličné věci nazývají stejným jménem.“
Tak začíná jeden z článků vyjduvší roku 1850 v červnovém čísle časopisu Slovan, jehož autorem byl Karel Havlíček Borovský, básník a zakladatel české žurnalistiky. Takový úvod se hodí, ježto v tomto svém článku hodlám se věnovat mystifikacím a „nepravdám“, jež vyslovují dnešní „mocní“ o DS a národním socialismu vůbec.
Co je národní (nacionální) socialismus, zde nebudu dlouze rozebírat, neboť články zabývající se touto problematikou si lze přečíst např. na stránkách Dělnické mládeže. Na druhou stranu je to jeden z klíčových pojmů, které nelze přejít bez povšimnutí. Stručně a výstižně se jedná o ideologii, jež spojuje prvek sociální a národní (vlastenecký). Ovšem něco jiného je socialismus takový, jak jej hlásali Marx s Engelsem (tedy součást, konkrétně fáze společenského přerodu z kapitalismu v komunismus) či socialismus, označovaný pozdějšími marxisty za utopický. V neposlední řadě je slovo socialismus klíčové pro dílo T. G. Masaryka, jež ho vydává za humanismus. Jak vidno jen z tohoto stručného nástinu, vystihnout jednou větou, vlastně definovat socialismus je takřka nemožné. Proto je docela snadné jej používat pro označení něčeho, co jím vlastně není a naopak; zvláště vezmeme-li v úvahu jeho mnohé nuance. Nicméně dle tradičního dělení je považován za jednu z demokratických ideologií spolu s konzervatismem a liberalismem. Pro liberály jsou však pojmy jako solidarita často cizí a oni sami socialismus a priori odsuzují a pomlouvají (což věru neplatí pouze pro ně).
A když se k tomuto „nešťastnému“ slovu přidá ještě národní/nacionální, je z toho teprve poprask, neboť mnozí hned vyskočí a křičí, že je kříšen Hitler a jeho NSDAP, což je absurdní. Národní socialismus totiž není dogma, není jednou pevně dán, naopak vyvěrá z vlastenectví, lásky ke své zemi, k její kultuře, tradicím, k jejím obyvatelům, snaže se svůj národ chránit a bránit, nastolit sociální spravedlnost (nikoli ovšem rovnost, jak je tomu v případě marxismu), povznášet národního ducha a jeho plody, ale také sbližovat národy a rozvíjet jejich spolupráci, z čehož plyne, že jinou podobu bude mít u nás, jinou v Německu, jinou ve Francii, jinou teď než před sto lety.
Stručně řečeno slovy Václava Klofáče, jednoho ze zakladatelů České strany národně sociální a československého státu – rovnost národů a rovnost v národě. Cožpak to je špatné? Každý, komu něco říkají slova vlast a humanismus, musí přece vzít národní socialismus za své. Je jasné, že v zemi, kde jsou podniky, média atd. vlastněny cizinci, a kde jsou lidé zahlcováni zoufalými výkřiky liberálů, komunistů, sociálních demokratů (kteří slovo vlastenectví snad ani neznají) a dalších o extremismu a nenávisti národních socialistů (tj. DS), o tom, že jediným cílem, kam může naše země dojít, je nadvláda Bruselu, je poněkud obtížné prosadit jiný názor, jiný pohled na věc a také jiný cíl. Svědomitou prací každého z nás toho však lze dosáhnout!
Kdyby se někteří namáhali a pročetli si program DS, případně DM, než jej bez jakékoli znalosti kritizovali, zjistili by, jak hluboce se ve své kritice mýlí. Není na něm nic rasistického, xenofobního, nedemokratického, jsou to realistické, humanistické a vlastenecké myšlenky, které vpravdě nelze srovnávat s programem NSDAP, případně Hitlerovým Mein Kampfem, jak se vládnoucí elita snaží lidu namluvit. A to, že někteří členové či sympatizanti nosí lehce kontroverzní trička, občas řeknou něco nepříliš vhodného či si zakrývají tváře, aby je nebylo možno identifikovat, neznamená, že DS je síla ohrožující bezpečnost lidí a toužící po násilí! Dnešní garnituře jde jen o moc a peníze, o to zalíbit se Bruselu a udržet dnešní materialistickou, liberální a konzumní společnost ve stavu, v jakém se nachází. Proto jim nic není svaté, o čemž se v poslední době přesvědčujeme na vlastní oči – omezování svobody slova a shromažďování, obklíčení mítinků těžkooděnci či razie proti údajným „nepřátelům státu“. Nepřipomíná vám to něco?
„Nebylo a není v Čechách oblíbenějšího zaměstnání, jako špinit ty, kteří kráčejíce svou cestou, nevšímajíce si vyšlapaných stezek, opovažují se mít svůj vlastní názor, odchylný od právě panujícího.“ (Budivoj, oficiální list Staročeské strany)
ZMĚŇME TO!
http://zemanek.bigbloger.lidovky.cz/c/88583/O-NS-a-DS-mystifikace-a-nepravdy.html