Když dojdou argumenty, uchylujeme se k podrazům

 jen aby ji vyvedl ze spárů Evropské unie a že tím "proměnil srpen v měsíc česko-ruského přátelství“. Stále prý kritizuje Brusel zatímco pro Moskvu má „slova převážně vstřícná“. Tehdy jsem se smála co vše ještě eurohujeři na něj nenakydají za špínu za to, že bojuje za naši národní suverenitu a nepřijetí nadnárodního práva EU. Je to tak absurdní nesmysl, že jsem si naivně myslela, že tomu žádný soudný člověk, který zná názory profesora Klause, nemůže uvěřit. Jak se ale postupem doby ukazuje, byla slova pana Štětky velice nebezpečná. Kdykoliv od té doby dojdou zastáncům EU, soudcokracie, ekoterorismu či jiného podobného zrůdného -ismu argumenty proti kritice od pana prezidenta, ihned protestují, že od rusofila není možné čekat nic jiného. Nic nepomohlo, že prezident Klaus ihned po vyjití článku pana Štětky protestoval, že si "není vědom, že by kdykoli, jakkoli hodnotil Rusko." Redaktor Štětka hodnotil jako „vstřícná slova" vůči Rusku i to, že ho prezident nehodnotil. Podle Štětky prostě absence silácké kritiky a nepletení se do situace v cizí zemi, procházející velmi složitou postkomunistickou fází, jsou prostě "vstřícná slova" a basta.

Přiznám se, že i já jsem tehdy hledala, co pozitivního řekl prezident Klaus o vstupu Ruska do tehdy probíhajícího gruzínského konfliktu, ale nic jsem nenašla. Jen to, že pan prezident protestoval proti jednostrannému obviňování Ruska jako jediné příčiny konfliktu a že "masivní nasazení ruské armády bylo evidentně nadsazené a je třeba požadovat úplné navrácení obou bojujících stran do pozic před gruzínským útokem“. Nicméně článek pana Štětky byl rozbuškou a ostatní pravdoláskoví komentátoři postupem doby začali na něj navazovat. Již nepomohlo ani to, že sám pan Štětka napsal „Aby bylo jasno, Klaus má v řadě svých úvah kolem Ruska akademickou pravdu“. (I když i zde je cítit jistou podpásovost, když pravdu dělí na akademickou a neakademickou, což je jasná nepravda neb pravda je jen jedna.) Přesně v intencích geniálního manipulátora s lidskou duší Dr. Paula Josepha Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, povedlo se pravdoláskovcům v čele s panem Štětkou nesmysl o rusofilství Václava Klause zaset během dvou let do hlav již mnoha občanů.

Korunu všemu nasadilo, že Václav Klaus obdržel Puškinovu medaili a že přijal spolu s padesáti dalšími prezidenty pozvání prezidenta Putina do Petrohradu. Okamžitě bylo všem pravdoláskovým redaktorům jasné, že je to za to, že byl zdrženlivý ohledně konfliktu v Gruzii. O medaili psali jako o něčem neskutečném i přesto, že o dalších více než 40 různých cenách, z nichž nejméně 20 bylo z USA, které do té doby dostal pan prezident v zahraničí, téměř neinformovali. Nikdo z redaktorů se nezamyslel nad tím jakou urážkou pro tehdejšího prezidenta Putina by bylo odmítnutí pozvání a medalie a jaký dopad to mohlo mít pro náš stát závislý na ruském plynu a ropě. Od té doby již cejch rusofila prostě na Václavu Klausovi lpí a kdykoliv cokoliv zkritizuje, a že toho je hodně, hned se objeví v polemice místo konkrétního vyvrácení toho že nemá pravdu, že nás chce připojit k Rusku místo k EU.

Ono je totiž obtížné polemizovat s pravdivou a podloženou kritikou Evropské unie, soudcokracie či nebezpečného zeleného ekoterorismu. O pravdu se dá totiž pouze zlobit, ale nejde ji vyvrátit a tak si jako berličku berou komentátoři na pomoc ničím nepodložený výrok pana Štětky.

Možná si teď někdo říká, podobně jako já před dvěma lety, že je to úsměvný argument a nikdo soudný mu nemůže uvěřit a nestojí to tudíž za článek. Ale ono to, bohužel, úsměvné není. Joseph Goebbels měl pravdu, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Během dvou let se povedl pravdoláskovcům tento nesmysl o Klausově rusofilství zaset do hlav již mnoha občanů. Pokud Václav Klaus varuje před nebezpečím zeleného ekoterorismu a tvrdí, že se ho obává víc než již přežitého komunismu, odbudou to tvrzením, že je to rusofil. Pokud upozorňuje na nehorázná zasahování Bruselu do našich životů, vyčtou mu, že podobně nekritizuje Moskvu. Pokud kritizuje moc soudců a evropský soudní dvůr ve Štrasburku, dostane, že mu nevadilo zákonodárství komunistické. A to i přesto, že o komunismu, Moskvě ani o komunistickém zákonodárství neřekl nikdy nic kladného. Je to laciné, ale účinné odvedení pozornosti. Podobná podpásovka jako byl známý sarajevský atentát. Začíná to být již opravdu nebezpečné a proto jsem se rozhodla napsat tento článek.

A proč to všechno pravdoláskovci dělají? Nemohou prostě Václavu Klausovi zapomenout, že jim zabránil zavést v naší zemi třetí cestu ke "komunismu s lidskou tváří" tím, že jím prosazená ekonomická reforma tržního hospodářství u nás nastolila kapitalismus. A že to nebylo vůbec jednoduché, o tom se můžezte v naší revue dočíst např. v článku „Patnáct let od restaurace kapitalismu v ČR“ (www.fragmenty.cz/archiv/j0875.htm).

http://haslingerova.blog.idnes.cz/c/154967/Kdyz-dojdou-argumenty-uchylujeme-se-k-podrazum.html