Ve svém blogovém článku s názvem „Vláda ničí veřejný sektor“ uštědřil Sobotka ekonomickou lekci české vládě. Léčbu socialismem ve stylu „zdroje jsou“. Cituji to nejzásadnější z jeho diagnostických schopností:
Ve svém blogovém článku s názvem „Vláda ničí veřejný sektor“ uštědřil Sobotka ekonomickou lekci české vládě. Léčbu socialismem ve stylu „zdroje jsou“. Cituji to nejzásadnější z jeho diagnostických schopností:
„Pokles platů (pozn.: ve státním sektoru) současně sníží i státní příjmy. Vyberete méně na daních ze závislé činnosti, sociálním i zdravotním pojištění. Navíc podlomíte spotřebu domácností a tím i hospodářský růst v příštím roce. Pokles platů zaměstnanců veřejného sektoru se rychle přelije do soukromé sféry. Již dnes končí kolektivní vyjednávání v soukromých podnicích odkazem na mzdovou politiku vlády.“
Výše uvedené věty (celý jeho článek nabízím zde) jsou tragické hned z několika důvodů. Zaprvé je vypustil z klávesnice nejvyšší současný představitel politické strany, která dostala nejvíce hlasů v posledních volbách od českých, moravských a slezských voličů. Zadruhé má tato politická strana ambici v době budoucí opět usednout do vládních křesel. Zatřetí je takový způsob uvažování rozlezlý jak infekční nemoc po celé Evropě. Snad s výjimkou Švýcarska. No a začtvrté, a to je na tom to nejhorší, vyslovil takovou blbost člověk, který vedl ministerstvo financí ve vládách třech premiérů. Pravdou je, že výše citované věty jsou ve skutečnosti pravým důvodem nehorázných výsledků jeho státního hospodaření ve vládách Špidly, Grosse i Paroubka. Kdyby si to, co on, dovolili s cizími penězi manažeři soukromých firem, byli by v base. V Itálii by je tam možná ani nestihli dopravit a například v Číně, která ovšem nedodržuje ona lidská práva tak, jak je vnímáme my v Evropě, ale zase je ekonomicky nejrychleji rostoucí a Evropu i zbytek světa nechává daleko za sebou, takové politiky oficiálně popravují. U nás stačilo Bohuslavu Sobotkovi na svou obhajobu prohlásit „ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí,“ a byl z obliga. Mezi jeho památné majstrštyky patří také jmenování stranického kolegy Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií, což jen dokresluje tragikomičnost politiky ČSSD.
Když Bohuslav Sobotka tvrdí, že pokles platů ve státním sektoru současně sníží i státní příjmy, přičemž při platbách daně ze závislé činnosti, sociálního a zdravotního pojištění, si u státních zaměstnanců toto všechno platí stát ve skutečnosti sám sobě, jen na jiný účet, je buď vědomý lhář, s cílem urvat hlasy hloupých socialistických voličů, nebo prospěchář, který spoléhá na to, že jsou jeho voliči zvyklí okrádat ostatní pod pláštěm solidarity, v nejlepším případě pak nemocen a měl by se léčit.
Trvám na tom, že snížení výdajů ze státní pokladny není dostatečné, a že každý propuštěný postradatelný státní zaměstnanec nás vyjde na podpoře v nezaměstnání na méně peněz, než když je zaměstnán. Umělá podpora spotřeby na dluh prostřednictvím státní přezaměstnanosti, jak si ji Sobotka představuje, nic neřeší. Je to jen další dávka drogy. Mimochodem, ne nadarmo se mezi lidmi ustálilo přesvědčení (které jistě neplatí plošně - čest výjimkám), že na úřadu jsou zaměstnáni především ti, kteří neobstáli při práci v soukromém sektoru. Na druhou stranu nutno dodat, že jen využívají možností, které jim předchozí vlády daly. Pevně věřím, že nás stav společnosti a ekonomiky dožene k tomu, že Česká republika dojde jednou ke skutečné pravicové vládě, která nebude při realizaci nutných opatření koukat na to, že se blíží nějaké komunální a senátní volby. Toho se u té vlády stávající velmi obávám, tedy že ztratíme další zbytečný rok ústupky jen proto, že další volby jsou za pár týdnů a oni si to nebudou chtít rozházet u voličů. Oproti tomu mě tak trochu irituje skutečnost, že stávkou proti státu a vládě, která jej řídí, vyhrožují státní zaměstnanci, které si platíme, zatímco lidé musí v nejisté době makat v soukromém sektoru, aby z jejich daní dostávali jiní platy a benefity pravidelně.
Demokracie je velmi nákladná. Bohužel, jedním z takových nevratných, vyhozených a naprosto zbytečných nákladů jsou i lidé, jako je Bohuslav Sobotka. Přesto se na závěr pokusím pomoct mu pochopit základní souvislosti opravou a doplněním jeho citace:
„Pokles platů ve státním sektoru v žádném případě nesníží státní příjmy. Menšími náklady na platy, včetně daně ze závislé činnosti, sociálního i zdravotního pojištění, které stejně platí stát, jen ušetříme. Propuštění státní zaměstnanci nás budou stát na podpoře v nezaměstnanosti méně peněz. Jakmile začnou pracovat v soukromém sektoru, stát ihned vybere více na dani ze závislé činnosti, sociálním i zdravotním pojištění. Zároveň se v soukromém sektoru začnou podílet na skutečném hospodářském růstu. Pokles platů zaměstnanců veřejného sektoru se nepřelije do soukromé sféry. Ta je naštěstí vůči umělé přezaměstnanosti imunní již nyní. Ona totiž musí.“