"Tak sousede, tady vám vracím tu lopatu. Ta násada už musela být nějaká nakřáplá, budete ji asi muset vyměnit."
"Tak sousede, tady vám vracím tu lopatu. Ta násada už musela být nějaká nakřáplá, budete ji asi muset vyměnit."
"Hmmm, já si to vyměním," říkám a jdu si koupit novu násadu.
"No, to víte, přijela nám rodina. Trochu jsme oslavovali."
"Do pěti do rána?"
"No jo, oni jsou trochu hlučnější. Jo měl byste si ostříhat tu vaši jabloň, větve mi přesahují do zahrady."
Že jsem mu z ní před měsícem přinesl dvě přepravky jablek ani slovo. A tak beru žebřík a jdu ořezat větve.
Člověk by měl být tolerantní a dobrotivý. Ale nejde to do nekonečna. Ten druhý vás totiž začne časem zneužívat. Má vás za blba a v duchu se vám za vaši "slabost" posmívá. Můžu být tolerantní k sousedům, k jiné kultuře, k jinému náboženství, k jinému politickému přesvědčení, k jiné pohlavní orientaci, ke kuřákům i nekuřákům, k jedlíkům obilek i k pojídačům vepřového, ke sparťanům a třeba i k feministkám. Ale všechno má své meze a myslím, že dnešní společnost už na ně mnohde narazila. Toleranci ano, ale jen k těm, kteří dokážou být sami tolerantní!
http://wolprecht.blog.idnes.cz/c/160163/Tolerance-k-netolerantnim.html