Pánové Kubek a Engel předložili České republice, zastoupené ministrem Hegerem, několik bodů, ze kterých prý nesleví. Jeden z nich mě zaujal zejména. Je jím zavedení „kolektivní smlouvy vyššího typu“. Víte, co takový právní akt znamená a čemu také může otevřít dveře?
Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání nabízí odborářům dvě cesty, jak právně ošetřit ve vztahu k zaměstnavateli zájmy zaměstnanců. Jsem zastáncem absolutní volnosti vyjednání si podmínek práce a odměny mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jednotlivě. Institut kolektivní smlouvy a práci odborů považuji za zpátečnické a škodící přirozenému a žádoucímu rozvoji v oblasti nejen tvorby a udržení pracovních míst. Když už něco takového jako odbory a kolektivní smlouvu máme, tak mohu jakž takž kvitovat s povděkem, že její platnost končí na hranici podniku. Jenže výše uvedený zákon pamatuje ještě na jednu variantu výsledku kolektivního vyjednávání a tou je „kolektivní smlouva vyššího typu“. Podle mého názoru v sobě skrývá fašistické prvky a nemá mít ve skutečné demokracii místo.
Na rozdíl od „kolektivní smlouvy“, v níž strany jsou jen dvě, může „kolektivní smlouva vyššího typu“ za určitých okolností, které subjekty, jichž se může týkat, nemohou nijak ovlivnit (!), přikázat, že to, co si dohodli někde, bude platit i jinde. Stačí, abyste podnikali ve stejném oboru. Jak se v zákoně píše, mohou smluvní strany kolektivní smlouvy vyššího stupně společně navrhnout, aby bylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, že kolektivní smlouva vyššího stupně je závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódem Odvětvové klasifikace ekonomických činností. Když na to úředníci tohoto ministerstva kývnou, pak se seběhne sled zákonem legalizovaných kroků, které už nikdo jiný neovlivní, jejichž výsledkem bude ve Sbírce uveřejněný seznam organizací, ve kterých budou povinně platit podmínky „kolektivní smlouvy vyššího typu“, kterou si uzavřely nějaké odbory v nějakém podniku se zaměstnavatelem na druhé straně České republiky.
Před pár dny jsem psal o tom, že odborář Martin Engel používá při jednání s Vládou České republiky mafiánské praktiky, podobné těm z doby, kdy byly odbory zakládány ve spolupráci s mafií jako nástroj k získávání výpalného od zaměstnavatelů, aby měli v podniku klid a lidi chodili do práce tak, jak se původně zavázali v pracovní smlouvě zaměstnavateli. V horším případě aby i neničili jeho stroje a zařízení. Dnes mám potřebu tento můj osobní názor na současné kroky pánů Kubka a Engela ještě rozšířit. Považuji totiž institut „kolektivní smlouvy vyššího typu“ za ustanovení nesoucí ve svém možném uplatnitelném důsledku prvky fašismu. Když si dva něco mezi sebou sjednají, pak podmínky takového ujednání mají platit výhradně a jen pro dvě zúčastněné strany. Skutečnost, že na základě platného zákona však mohou takové podmínky platit povinně i pro jiného, považuji za odporující nejen zdravému rozumu, ale i principům svobody, na kterých je náš stát dle Ústavy založen.
Na adresu pánů Kubka a Engela mám, při mém jistě subjektivním hodnocení obsahu bodů jejich návrhu, závěrem snad jen projev lítosti nad tím, že z vysoké politiky odešel Miroslav Macek. Mackovka ve správný čas na správném místě bývá stále ještě kvalitním léčivem.
Doplnění 2.2.2011 v 7:20 - Z diskuse pod článkem je vidět, jak mají někteří lidé zcela mylně spojen fašismus zjevně pouze s násilím a válkou. Než vstoupíte do diskuse a začnete mě tepat, osvojte si pár základních informací o fašistické ideologii. Koneckonců ona má i ke komunismu tak zatraceně blízko.