V posledních dnech se předhánějí lídři Eurosajuzu v prohlášeních, za něž by každý jiný byl ještě před chvílí kamenován. Evropa pohřbívá multi-kulti. Projekt padl, shodli se státníci Merkelová, Cameron a naposledy i Napoleon, pardon, Sarkozy.
V posledních dnech se předhánějí lídři Eurosajuzu v prohlášeních, za něž by každý jiný byl ještě před chvílí kamenován. Evropa pohřbívá multi-kulti. Projekt padl, shodli se státníci Merkelová, Cameron a naposledy i Napoleon, pardon, Sarkozy.
Ten byl sice poslední, zato tomu dal korunu, když pravil: "Tolik jsme se zajímali o identitu příchozího, že jsme nevěnovali pozornost identitě země, která ho přijímá," prohlásil v rozhovoru pro francouzskou televizi a dodal, že projekt multikulturalismu v zemi naprosto selhal. To německá šéfka řekla jen že zemi, kde žijí čtyři miliony muslimů, se nepodařilo najít strategii, která by lidem z různého kulturního prostředí umožnila žít vedle sebe, aniž se integrovali.
Jak je tedy možné, že nově přicházející (hlavně z Afriky a Asie) kteří měli přinášet svoji vlastní kulturu, která by obohacovala tu stávající tak nečinili? Obě kultury se měly samozřejmě vzájemně respektovat a ono nic? Je to prosté. Přivandrovalci kašlou na srůstání identity, žijí nadále ve svém kulturním světě. Nenaučili se ani příliš jazyk přijímající země a žijí si nadále po svém. A dokonce se pokoušejí třeba i násilně prosadit svoje zvyky.
A tak evropští státnící objevili Ameriku. Nedá mi nevzpomenout řev, který se zvedl po výroku Václava Klause někdy z roku 2009. Ten tehdy pravil, že multikulturní koktejl povede k frustracím a konfliktům. Podle něho současná ideologie multikulturalismu, si implicitně klade za cíl setřít přirozené, staletým vývojem vzniklé rozdíly a odlišnosti mezi národy, státy, etniky, celými kontinenty a kulturními a civilizačními okruhy. To vše ve jménu jednoho „globálního“ univerzálního lidstva, řízeného jedinou „planetární“ vládou, která nahradí demokratický kapitalistický systém. Je to v novém, modernizovaném a módním – tzn. politicky korektním – převleku obdobná myšlenka, obdobná ideologie, jakou se řídili otcové radikálního bolševismu při konstrukci sovětského imperia, či která vedla Mao Ce-tunga k vyhlášení jeho zničující „kulturní revoluce“.
Na konci této ideologie má být člověk, obec či stát pouhou šedivou nerozeznatelnou částečkou jednoho obřího, z jednoho místa ovládaného a manipulovaného celku. V něm se všechny přirozené kulturní odlišnosti a staletými zkušenostmi vzniklé tradice rozpustí, „rozmixují“ a vznikne koktejl všeobecného „dobra“. Tradice a kulturní odlišnosti se pak už jen formálně zachovají ve skanzenech či v souborech lidových písní a tanců, jak jsme to zažívali dlouhá desetiletí v době totality.
Ukazuje se, že koktejl, o nějž multikulturalisté usilovali se stal nestravitelný a vede k novým hlubokým frustracím a k narůstání napětí mezi odlišnými kulturními a civilizačními okruhy.
A tak jsem zvědav, kdo najde konečně odvahu rozvinout ono čerstvě deklarované poznání o selhání multikulturalismu k řešení, které bych si troufl definovat asi takto. Hodláš milý imigrante přijmout společenská a kulturní pravidla chování země do níž jsi přišel? Nehodláš? Tak mazej zpátky domů. Nikdo tě sem nenutil.
Psáno pro blog.iDnes.cz