Co to vlastně je politická korektnost? Často pouhý nástroj extrémních levičáků na likvidaci svobody projevu. Údajně prý má sloužit k tomu, aby menšiny nebyly raněny ve svých citech, výsledek bývá ovšem takový, že například o zločinech muslimů se musí mlčet, ale do křesťanů se může bít hlava nehlava.
S tím je potřeba skoncovat a nebojme se říct, že kolonie přinesly domorodcům i mnoho dobrého.
Neříkám, že kolonizátoři byli beránci, kteří milovali své černoušky a rozdávali jim radost. To jistě ne, takový belgický král Leopold měl k lidumilovi hodně daleko.
Jenomže evropská kolonizace nebyla k africkým, asijským a americkým zemím pouze vyloženě nepřátelská. Nemusí se nám to líbit, ale evropská civilizace byla od 16. století, kdy začaly koloniální výboje, humánnější než neevropské kultury.
My Evropané jsme byli vážně hrozní, když jsme ostatním zakazovali jejich úžasné lidové zvyky. Tak například mexičtí Aztékové si libovali v lidských obětech, a na stupních svých chrámů indiánům z porobených kmenů vyrvali zaživa srdce. Byla to úžasná podívaná na kterou chodila celá města, jako u nás na fotbal. A o tuto kratochvíli je zlí Španělé spolu s křesťanskými misionáři připravili.
Jednu staletou ušlechtilou tradici měli také Indové, upalování vdov (popsáno třeba v románu Julese Verna Cesta kolem světa za osmdesát dní) bylo v této zemi velmi populární. Ovšem přišli Angličané a konec, ženy přestaly na hranicích plápolat. Chápu, že u mnoha Indů muselo vyvolat velkou nenávist vůči svým bílým vládcům.
A mohli bychom pokračovat třeba skalpováním poražených nepřátel, tolik oblíbeným u severoamerických indiánů.
Přiznejme si zkrátka, že evropští kolonizátoři v mnoha případech domorodcům pomohli, protože byli nositeli vyšší vzdělanosti a humánnější kultury, a to i přes některé násilnosti, které se staly a musíme je odsoudit. Domorodé násilí páchané indiány nebo černochy na porobených kmenech bylo totiž daleko brutálnější než to bělošské. A tak v již zmíněném Mexiku se s dobyvatelem Cortézem proti Aztékům spojili bojovníci z indiánských kmenů, kteří jim sloužili jako zásobárna lidských obětí.
Evropanům se také vytýká otrokářství a vyvážení černochů z Afriky do Ameriky. Děla se přitom hrozná zvěrstva, jenomže samotné africké černošské kmeny, které dominovaly a podrobily si své rasové příbuzné se ke svým otrokům chovaly daleko hůř než bílí pánové.
A vůbec daleko nejhoršími otrokáři byli Arabové, kteří v Africe lovili černochy jako zvěř ještě v době, kdy už evropské mocnosti otroctví zakázaly.
Nebo takové dobytí Alžírska Francii v roce 1830. To výrazně napomohlo bezpečnosti lodi plujících ve Středozemním moři, které přepadali alžírští piráti. Ti kradli převážené zboží a osádky prodávali do otroctví. Po francouzském vítězství pirátství v této oblasti skončilo.
A ptejme se rovněž, zda se povedla dekolonizace? Nebojme se říct naplno, že za kolonizátorů takové masakry jako bylo vyvraždění téměř milionů Hutů ve Rwandě neexistovaly a že mnozí současní černošští afričtí vládci jsou daleko horší než jejich bílí předchůdci.