Islamizace Evropy je v současnosti ožehavé téma, možná více, než kdykoliv v minulosti. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám tento článek zveřejnit, nakonec jsem se rozhodl, že to udělám.

Musím však podotknout, že tento článek byl napsán již v listopadu 2010, čímž chci říct, že to není reakce na nedávné tragické události v Norsku.

Úvodem bych rád sdělil, že jsem se snažil najít nějaká pozitiva pronikání islámské kultury do Evropy, nenašel jsem však ani jedno, proto tento můj článek zřejmě vyzní jako značně negativistický vůči islamizaci evropského kontinentu. Chci říci, že nemám nic proti islámu nebo samotným muslimům, ovšem jsem proti tomu, že se mnoho muslimů nedokáže asimilovat k evropskému stylu života.

Na začátek si tedy položím otázku, na čem je vlastně založená evropská kultura. Nejdříve osvětlím, co je pro mě evropská kultura. Tou je pro mě kultura západní civilizace, čímž nechci říci, že východoevropská kultura pro mě není evropskou kulturou. Jako původní kulturu však vidím tu západní a z toho budu vycházet.

Pokud se vrátím k otázce toho, na čem je evropská kultura založená, nacházím dvě odpovědi. Tou první je, že Evropa v podobě, v jaké ji známe, je původně založena křesťanství a na křesťanských principech. Právní systém západní civilizace se v nejdůležitějších bodech odvíjí od Desatera Božích přikázání. Toto tvrzení bych demonstroval pokusem o zařazení přikázání č. 3-10 do právních odvětví právního systému České republiky - rodinné právo: 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi, 6. Nesesmilníš, 9. Nepožádáš manželky bližního svého. Trestní právo: 5. Nezabiješ, 7. Nepokradeš, 10. Nepožádáš statku bližního svého. Pracovní právo: 3. Pomni, abys den sváteční světil. Občanské právo procesní: 8. Nepromluvíš křivého svědectví (Exodus 20: 2-17). Druhou odpovědí na výše položenou otázku je, že se Evropa po konci druhé světové války (resp. celá Evropa po skončení bipolární konfrontace) formuje na základech demokratické formy vlády a lidské i ekonomické svobody.

Když se ohlédnu několik století zpátky, máme s muslimy dlouhou historii konfliktů a vzájemného obohacování. Nelze říci, že bychom s islámem neměli nic společného. Naopak s islámem jako křesťané sdílíme tu nejdůležitější hodnotu, kterou je víra v jednoho boha. Dále, obchodní styky s muslimy byly vždy na výši. Převzali jsme od nich několik nových poznatků v oblastech medicíny, filozofie nebo např. astronomie. Toto všechno je bezpochyby pozitivní střetávání se křesťanských a islámských hodnot. Avšak i historicky toho negativního střetávání s islámem bylo v naší historii více. Chronologicky např. ovládnutí Pyrenejského poloostrova Araby v 8. století. Kdyby je Kartel Martel nezastavil v roce 732 v bitvě u Poitieres, kdo ví, jak by dnes Evropa vypadala. Při křížových výpravách s cílem dobytí Svaté země se křesťanská vojska střetávala zejména s muslimy. V 16. a 17. století byla Turky obléhána Vídeň, jeden ze symbolů tehdejší Evropy, naštěstí vždy neúspěšně. To jen stručný výpis vojenských konfliktů západní civilizace s muslimy, ovšem i na tom je jasně vidět, že se muslimové snaží dobýt Evropu již více než 1.200 let a my se tak přirozeně máme čeho bát (Mizející místa domova: Islámská Praha).

Pokud se podívám na státy, ve kterých je islám hlavním náboženstvím nebo dokonce státním náboženstvím, zde se na tyto principy ve většině případů nehledí, o právním systému založeném na křesťanství nemluvě. To je ostatně problém vnitřní suverenity islámských zemí, kde si mohou dělat, de facto co chtějí (s ohledem na dodržování základních lidských práv a svobod, i když i toto bývá značně omezené). Pokud se však obyvatelé těchto zemí přesouvají do západních zemí, vzniká střet civilizací.

Islám je pro nás něco nového a upřímně si nemyslím, že by se konzervativní západní civilizace měla přizpůsobovat něčemu novému. Osobně taky nevidím jediný důvod, proč by se náš styl života měl měnit. Přizpůsobovat by se měli oni, a to z prostého důvodu - oni přišli k nám, ne my k nim. Největší problém, který s tímto tématem souvisí, pro mě není příliv muslimů do Evropy, ale jejich nechuť asimilace k evropským hodnotám a tradicím. Mnoho muslimů se necítí být součástí našeho právního systému, protože některé věci, v současné Evropě již plně respektované nebo přirozené, islám striktně zakazuje a odsuzuje, jako např. homosexualitu. Cizoložství sice není v Evropě respektováno, ale „tresty“ muslimů, jako ukamenování nebo vražda ze cti se v Evropě již objevují také (Fitna).

Nejen homosexualita nebo cizoložství, ale i bezvěrectví je muslimy tvrdě trestáno. Dovolím si citovat z Koránu: „A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě. A tak budiž! Kdyby Bůh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Bůh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na cestě Boží.“ (Korán 47:4). V Evropě je ateismus všeobecně uznávaným, a v mnoha státech i praktikovaným přístupem. Nedokážu si představit, jak radikální islámská kultura změní svůj postoj a začne uznávat nejen ateismus, ale i ostatní náboženství s judaismem v čele. Jednou citací z Koránu však nechci zatracovat celý islám. Jsem přesvědčen, že se nemusíme bát islámu jako takového, ale lidí, kteří si buď sami, nebo s pomocí imámů, Korán špatně prezentují.

Dalším problémem přílivu muslimů do Evropy je také stoupající kriminalita v cílových zemích. Je to důsledek jednoduchého vzorce, mnoho příchozích nemá dostatečné vzdělání na to, aby mohli najít práci, která by jim vyhovovala. Tito nezaměstnaní lidé pak hledají „příjmy“, kde se dá. Křivdil bych však muslimům, kdybych odkazoval na to, že za zvýšenou kriminalitou stojí pouze oni, jsou však nepochybně jedním z elementů této zvýšené zločinnosti, stejně jako nemuslimští přistěhovalci. Jako příklad uvedu vraždu nizozemského režiséra Theo van Gogha, který byl zabit v roce 2004 Amsterdamu marockým islámským radikálem kvůli filmu zachycující násilí na ženách páchané v islámském světě.[1]

Zmíním také „problematiku oblékání“. Po zákazu nošení burek ve Francii se zdvihla velká vlna protestů z řad muslimů žijících v Paříži. Já nemohu jinak, než s Francií souhlasit. Nehledě na to, že ženám, nosícím burku není vůbec vidět do obličeje, tento oděv absolutně nezapadá do evropského stylu a, budu se zde takto ještě opakovat, oni se musí přizpůsobit našemu stylu, pokud ne, vyvstává problém. Jen na okraj uvedu, že my (resp. naše ženy) musíme v muslimských zemích také dodržovat jejich kulturní tradice, nevidím tedy jediný důvod, proč by oni neměli respektovat tradice naše, když zde chtějí žít.[2]

Jedním z velkých problémů, podle mnohých tím největším, je riziko narůstání počtu teroristických buněk a teroristických činů na evropském kontinentě. Pokud poroste islámská populace v Evropě, která by se mohla začít rapidně zvyšovat přijetím Turecka do Evropské unie (viz níže), je vysoce pravděpodobné, že se do Evropy dostanou i islámští fundamentalisté z Al-Kaidá, jejích odnoží nebo spřátelených teroristických buněk. To by samozřejmě zvyšovalo možnost, aby tyto buňky efektivně operovali v Evropě. Nemyslím tím jen teroristické akty, ale i výcvik nových rekrutů. To by zřejmě zvyšovalo atmosféru strachu, která je po 11. září a po útocích v Madridu a Londýně již tak dost vysoká.

S tímto tématem nesporně souvisí případný vstup Turecka do Evropské unie. Jsem zásadně proti tomu, aby Turecko vstupovalo do „evropského klubu“, a to z mnoha důvodů. Jako první bych uvedl zejména to, jestli vůbec Turecko můžeme považovat za evropský stát. Odpověď je pro mě jednoznačná, rozhodně nemůžeme. Kulturně i politicky patří Turecko mezi země Středního východu. Dalším důvodem je schválení Lisabonské smlouvy, která upravuje rozhodování kvalifikovanou většinou na základě dvojí většiny členských států a obyvatel, což by z Turecka díky počtu obyvatel vytvořilo velmoc v rámci Evropské unie. Problém Turecka s Kyprem může být uveden jako další důvod, i když pro mě ne tak důležitý. Samozřejmě, že se vstupem Turecka by začal nový masivní příliv muslimů do Evropy, která je díky současnému počtu muslimů (v roce 2007 jich bylo v Evropě na 54.000.000) zejména v zemích jako Velká Británie, Nizozemsko nebo Francie již značně destabilizovaná. Tyto země nemají kapacity (ubytování i práce) na příchod kohokoliv ve větším počtu. Největší problém související s případným vstupem Turecka do Unie je pro mě však v rovině geopolitické. Tím mám na mysli to, s kým Turecko sousedí. Země jako Irák nebo Írán by se staly sousedem Evropské unie, což je pro mě naprosto nepřijatelné.[3]

Islám také nerespektuje jeden z elementárních atributů lidských práv a svobod, kterým je svoboda slova. Západní civilizace se dokáže smířit s humorem namířeným proti křesťanství, islám však nedokáže překonat humor zaměřený proti jejich víře. Jako příklad mohu uvést aféru s karikaturami proroka Mohameda, které se objevily v dánském tisku v roce 2005. Následkem toho byly masové protesty islámů, v Libanonu bylo dokonce vypáleno dánské velvyslanectví. Tyto protesty se však objevily i na evropském kontinentu. V budoucnu by se mohlo stát, že po podobné kauzy může dojít k vypalování vládních úřadů přímo v Evropě. Al-Kaidá, se kterou mnoho „evropských“ muslimů sympatizuje, potvrdila, že svoboda slova je pro ně naprosto cizí pojem, tím, že v rámci Džihádu vypsala trest smrti na několik evropských občanů v čele s několika dánskými karikaturisty nebo nizozemským konzervativním politikem Geertem Wildersem.[4]

Kultura Evropy se již radikálně změnila. Zejména v tzv. západní Evropě, dnes můžeme potkat mnoho islámské architektury primárně prezentované mešitami. Mně osobně nedávno přišel pohled z Nizozemska, kde byla vyfocená mešita s textem „Pozdrav z Holandska“. Dříve byly na takovýchto pohlednicích větrné mlýny nebo tulipány. To jasně ukazuje, jak se evropská kultura v závislosti na přílivu muslimů značně mění. Nejsem však přesvědčen, že tato změna je původními obyvateli Nizozemska a vůbec Evropy vítána. Já osobně jsem zásadně proti stavbě mešit (zejména s minarety) na evropském kontinentu. Tradiční evropská architektura je tím značně devastována a také bych byl velice nerad, kdybych se jednou vzbudil tím, že bych slyšel muezzina svolávat muslimy k motlitbě. To, dle mého názoru, do Evropy nepatří.

Jsem přesvědčen, že pokud muslimové, a nejen oni, chtějí žít v Evropě, musí se oni přizpůsobit naší kultuře, tradicím, právu a našemu způsobu života celkově. Evropa stojí před velkou hrozbou, která může naprosto rozvrátit naši kulturu. Evropa byla vždy zvyklá vést války a podmanila si celý svět. Nyní stojí Evropa před možností nové války, vnitřní války s islámem. Muslimové se časem ve větší míře infiltrují do politických institucí, a pokud se jim to povede, bude stát Evropa před největší hrozbou, před jakou kdy stála - Evropa jako světový region může naprosto zaniknout a dostat se do područí islámského světa. Jsem přesvědčen, že se o to i snaží. Před nedávnem se íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád nechal slyšet, že islámská revoluce je globální a bez ohledu na čas a způsob se rozšíří po celém světě (Fitna).

Na závěr bych si položil otázku: Bude Evropa islámská? Doufám, že ne. Je sice pravdou, že zde byly již v minulosti náboženské rozpory jako např. u evangelíků nebo židů. U těchto dvou příkladů můžeme dnes říci, že se úspěšně asimilovali. Dokážou se však asimilovat muslimové? Myslím, že ne. Důvodů je hned několik. Již výše zmíněná neochota se přizpůsobovat, dále jejich zvyšující se počet na našem kontinentu a také již výše zmiňovaný možný vstup Turecka do Evropské unie. Ideální by bylo, kdyby islám srostl s naší kulturou, což však v současné době nepovažuji za reálné. Na úplný závěr mě napadlo jedno pozitivum, i když marginální, které souvisí s růstem muslimů v Evropě a tím je oživení naší gastronomie. Dnes můžeme téměř na každém rohu potkat stánky s tureckým „fast foodem“, kterým je Kebab. Osobně toto jídlo bez nadsázky zbožňuji a jsem rád, že si ho mohu dát nejen v České republice, ale téměř v celé Evropě. Smutné však je, že to zřejmě jediné pozitivum, které souvisí s postupnou islamizací Evropy. Islamizace Evropy je jedním z největších problémů současné Evropy (nejen Evropské unie). Tento problém, i když námi nezaviněný, je pro Evropu velkou výzvou, se kterou se budeme muset vypořádat, pokud chceme, aby Evropa zůstala Evropou, tak, jak ji známe.

Vypadá to však, že islamizace Evropy je pro většinu evropských politiků sekundární, ne-li terciární problém. Jako jediné schůdné řešení vidím zbrzdění liberalismu v evropském pojetí a návrat ke konzervatismu, který by nastavil tvrdší podmínky pro legální migraci do Evropy a zpřísnění podmínek pro deportaci do zemí, ze kterých migrace pochází na několikátou generaci žijící na našem kontinentu.

Vloženo: 22. 8. 2011, autor: Ota Koutenský (petr@paulczynski.cz)

Islamizace Evropy a její dopad na evropskou kulturu