Takřka všichni, nebo alespoň rozhodná většina vzdělaných a civilizovaných lidí uvítala rozhodnutí Newyorkského soudu, který na základě nevěrohodnosti hotelové pokojské, zprostil obvinění bývalého šéfa MMF Strausse Kahna.
Takřka všichni, nebo alespoň rozhodná většina vzdělaných a civilizovaných lidí uvítala rozhodnutí Newyorkského soudu, který na základě nevěrohodnosti hotelové pokojské, zprostil obvinění bývalého šéfa MMF Strausse Kahna.
Bohužel co platí navenek, neplatí u nás doma. Je zarážející, kolik vzdělaných, dalo by se říct, až osvícených lidí mělo jasno o vině třeba Jiřího Čunka. Přitom obvinění, které vůči němu vznesla jeho bývalá sekretářka, bylo od samého počátku stejně nevěrohodné a jeho nevěrohodnost ještě podtrhoval časový odstup, se kterým si na něj dotyčná vzpomněla.
Přitom tehdejší „Čunkiáda“ nesla všechny znaky mediálních kampaní se kterými se setkáváme i dnes :
- vyvolat a postupně stupňovat ve společnost pocit nespokojenosti a deziluze
- zpochybnit demokracii jako systém
- odvádět pozornost od skutečných problémů naší společnosti
- destabilizovat koaliční vládu
- v důsledku vágnosti vznesených uvedených obvinění vyvolávat iluzi o „zametání pod koberec“, neboť na základě těchto žvástů opravdu nelze nikoho stíhat
Naše média nás pravidelně zásobují mnoha podobnými „senzačními“ kauzami. To, že si s jejich věrohodností nedělají těžkou hlavu „obyčejní lidé“, na to není nic zarážejícího. To byli, jsou a budou hlupáci vždy. Mnohem víc mne však zaráží, jak snadno těmto senzacím podléhají lidé, u nichž se už přece jenom dá realistický a střízlivý pohled na věc očekávat.
Jak je snadné dělat zločince, ničemy a gaunery z jednotlivců nebo i profesních skupin, jen na základě bulvárního článku nějakého pitomého rádoby-investigativce.
Je zarážející, jak snadné je někoho odsoudit jen na základě nějakých blábolů, se kterými by jako podkladem pro něčí stíhání autor neuspěl ani u policie a soud by se jimi ani nezabýval.
Lidé typu Janka Kroupy a jemu podobných, nikdy neměli zájem na tom odhalovat pravdu. Jejich zájem byl pouze na základě senzačních zpráv zajišťovat co největší čtenost nebo dříve sledovanost pro svého zaměstnavatele.
Často se setkávám s úvahami zda žijeme ještě v demokracii nebo v mediokracii. Já věřím, že stále v demokracii, i když ne ideální a dokonalé, ale v demokracii. A opravdu bych se nerad dožil, toho, že o vině a nevině bude rozhodovat ulice, patřičně zpracovaná médii
http://simonik.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=208714&bk=66258