Uzeniny v supermarketech neobsahují maso. Zelenina tamtéž žádné vitamíny. Zato umělá barviva, neboť západní občan navykl si na rajčata stejně velká, stejně červená a stejně naleštěná. Každý gram předraženého výrobku, který v marketu zaplatíte, musí uživit stovky darmošlapů na jeho cestě do vaší ledničky nebo skříně.
Někde v této zvrácenosti "moderního" světa je i značný kus dnešní sociální frustrace: já na to nemám.
Všechno je o zvyku. Na blogu není povolená reklama, ale milerád tu reklamu udělám: panu Václavu Cílkovi, geologovi a skvělému glosátorovi naší přítomnosti. Dnes jsem v rádiu poslouchal pořad, kde hovořil o tzv. bramborové revoluci ale i mnoha dalších souvztažnostech lidské společnosti a přírody. Udělejte si čas a jeho komentáře si najděte, stojí za to. Pokud tedy není vaším zájmem jen bezhlavě křičet na co všechno máte nárok, ale chcete se i vzdělat a poučit.
Všechno je o zvyku. A my jsme si zvykli na pohodlí, na supermarkety, na zločinné politiky, na lacinost. Zvykli jsme si na to, že na to máme nárok. Dokonce jsme si zvykli i na manipulátory, kteří o této naší slabosti - zvykat si - dobře vědí a zneužívají toho. Tolerujeme je, de facto tak onu mizerii duchovní i materiální podporujeme. Kdyby ji nikdo nekupoval, pak by klobása z masokostní moučky, ledu, kožní emulze a chemického gelu neexistovala. Když ono je to tak ale pohodlnější.
Kde nechá líný občan prostor, okamžitě vletí jiný občan, dravější, méně líný a bohužel, často i méně poctivý. A zmanipuluje, předraží, nabídne aušus. Je vcelku jedno, mluvíme-li o salámu, službách nebo politických vizích. Tolerujeme aušus? Máme ho mít.
Princip bramborové revoluce je v tom, že toto jednání začneme po malých kouscích, ale tvrdošíjně odmítat. Pan Cílek to uvádí na příkladu brambor v Řecku (podrobnosti dohledáte na netu), kde se radnice města domluví se zemědělcem a přiveze brambory pro své občany (v supermarketech předražené) přímo na náměstí. Ihned je spokojen zákazník, protože dostane brambory kvalitnější a za zlomek ceny, ihned je spokojen zemědělec, protože prodá víc, za hotové a za lepší cenu, než jakou mu diktuje supermarket.
A co víc: spokojení jsou i lidé, kteří objevili pocit, že onu neporazitelnou globální lobby lze přeci jenom trochu nahlodat. Není to všelék, ale je to odpověď na všeobecně prezentovaný pocit davu, umocňovaný hloupou mediokracií, že s tím stejně nejde nic dělat. Nesmysl. Je na čase pochopit, že demokracie není o zhoubném socialistickém nároku na všechno, který se nám snaží dávat sociální inženýři, jako se dává kostka cukru cirkusovým koním, když poslušně šlapou v řadě.
Tu kostku cukru je nutné odmítat, stejně jako podřadné potraviny a nakonec i zločinné politiky. Bramborová revoluce není všelék a není asi ani lék, je to ale slušná porce vitamínů do současné sychravé společnosti. Dokazuje, že výsadou demokracie není nárok dostávat a mít, ale nárok rozhodovat a spolurozhodovat.
http://jurutka.blog.idnes.cz/c/274324/Bramborova-revoluce-aneb-kdyz-jdou-Rekove-prikladem.html