Hlody středeční aneb miluji naše média


Tak se nám zase probudili jacísi notoričtí petičníci a prý Zeman ohrozil svobodu projevu. Nu, co k tomu říci? Snad toto:
„V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk



 Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo.
Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát; překrucovat pravdu; hanobit; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme.
Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.“ A kdože si dovolil něco takového říci? Šéfredaktor New York Times John Swinton v roce 1880.
Myslím, že aligátor to četl. A nyní můžeme k titulkům.

A zprávy o počasí:  Nad střední Evropou se bude udržovat frontální rozhraní, oddělující studený vzduch na severozápadě od teplého na jihovýchodě. Bude prý v noci hmlisto, cez deň tak isto. Taky bude všelicos padat. Od vody až po trakaře. Někde prý to i zmrzne. To abych v předzahrádce přikryl krokusy co začaly rozkvétat. Možná bych měl taky vytáhnout i teplé boty s protiskluzovou podrážkou, abych nedopadl jak pán na obrázku. Ptáci na zahradě rozčileně hartusí. Asi se jim nelíbí prázdné krmítko. Nic nebude kluci. Už si hledejte sami.

A z mého života: Na palubní desce mého veterána se mi rozsvítilo jakési neznámé červené oko a jakýsi anglický nápis. Intuitivně jsem vycítil, že mám v čudu brzdy. Dvorní opravář mé zlé tušení potvrdil a diagnozu zpřesnil. Až mi to prý začne pískat mám přijet a budou se měnit disky a destičky. Co to bude stát jsem se raději neptal, protože by mne mohla klepnout pepka. Radu abych raději nejezdil rychle jsem akceptoval. Podívat se autu jedoucímu přede mnou do kufru se mi totiž nechce. Ostatně jezdit v Brně rychle je úplná blbost. Jak vyjedou víc jak tři zásobovací vozy, je střed města ucpaný.

A na Fejsbůku napsali:


A na závěr něco veselého  :
 


A to je dneska všecko.


Vloženo: 13. 3. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)