My Tepličáci jsme vždycky Ústečákům záviděli tu jejich řeku. Už pěkných pár let jsme rádi, že máme jenom potoky. Přestože se jeden jmenuje Bouřlivák, nedá se to s povodněmi v severních Čechách ani jinde v republice vůbec srovnat.
My Tepličáci jsme vždycky Ústečákům záviděli tu jejich řeku. Už pěkných pár let jsme rádi, že máme jenom potoky. Přestože se jeden jmenuje Bouřlivák, nedá se to s povodněmi v severních Čechách ani jinde v republice vůbec srovnat.
Podstatné je, že za šestnáct let, co se povodně pravidelně v České republice objevují, máme na velmi špičkové úrovni vypracované protipovodňové postupy různých složek státní moci, kterých je dobré se držet. Tyhle záchranné systémy pracují a fungují.
Loni jsem to na vlastní kůži sám zažil, když jsem byl jako šéf protipovodňové komise nucen rozhodnout, kolik kubíků se má nebo nemá vypouštět z nedaleké přehrady. To byla ale víceméně legrace proti tomu, co se děje například dnes v jižních Čechách. Musím říct, že obdivuji lidi, kteří byli třikrát za desetiletí vytopeni a mají tu sílu se otřepat a jít dál. Nevím, jestli bych tuhle schopnost v sobě měl.
Až voda zase opadne, navrhuji se zamyslet nad následující věcí: nepřevyšují protipovodňové náklady celkové škody? Jinak řečeno, není poměr mezi penězi investovanými do různých protipovodňových opatření dramaticky vyšší než jsou povodňové ztráty? Nechávám na zvážení.
http://www.pravybreh.cz/2013/06/03/jaroslav-kubera-uz-ustecakum-nezavidim/