Hlody pondělní aneb miluji naše média


Nejde asi nevěnovat úvodník snad největšímu ze svátků moderní doby. Svátku, který ti, co neprožili alespoň část dospělého života před 17.listopadem 1989 nepochopí. Byl to den, kdy začal protikomunistický převrat, který později dostal přídomek Sametová revoluce.




 Sametová proto, že jsme neudělali to, co se nám dnes vrací jako bumerang. Nedokázali jsme je vypráskat do gheta. S Václavem Havlem totiž přišla pravda a láska a ta nám dneska dává co proto. Holt, nebyli jsme jako oni. Řízením osudu jsem byl v těch dnech na školení v Praze a tak jsem si onu úžasnou atmosféru všech Václaváků až po onu Letnou prožil na vlastní kůži. Nelze zapomenout na úžasnou vzájemnost, obrovské nadšení a společné zvonění klíči. Neuvěřitelná sounáležitost statisíců zpívajících s hrdostí hymnu bez dodatku hymny sovětské. Netrvalo však dlouho a my co jsme nebyli jako oni jsme si nechali vnutit jako prvního popřevratového premiéra komunistu. A většina ostatních bafuňářů se křišťálově čistě změnila v dravé kapitalisty. Nebo očištěné politiky. A netrvalo zas tak dlouho a už se nám derou zpátky. Znovu začínají šířit svoje bludy a značná část voličů jakoby ztratili pamět na to slyší. Pravda, ne vše co se děje v politice je v pořádku. Spousta hajzlíků využívá svých politických postů k vlastnímu prospěchu. Ale aby  památku Opletala a Sedláčka přišli ke Hlávkově koleji uctít i stalinistka Marta Semelová a  místopředseda strany bolševiků Petr Šimůnek je na zblití. Ještěže se našel aspoň jeden mladík v sokolském kroji co Semelové plivl pod nohy. Zažil jsem 17. listopad na vlastní kůži, ale kdyby mi tam někdo řekl, že jednou budou u památníku 17/11 pokládat květiny komunisti, tak bych mu řekl, že je vůl. A to prý položil při uctění památky zavražděných a vězněných studentů u Hlávkovy koleje květiny za ČSSD její dnešní člen a poslanec, bývalý tajemník ÚV KSČ František Adámek. A na dovršení oslav si Václav Moravec si pozval do OVM Andreje Bureše. Snad nic neilustruje novou dobu lépe. Jestli šel pak Bureš taky zapálit svíčku není známo. Tak pojďme na titulky.

A zprávy o počasí: Pavouk se mi vysmál. Žádná kosa, žádný sníh. Vylezl zpod květináče a žádal vypnout topení. Pak dohonil myší holátko, sežral ho a šel zase chrápat. Chtěl jsem taky, ale dostal jsem pokyn. "Dědku, došla nám mouka. Vem si tašku a skoč do obchodu." Povídám: "Venku leje, že by ani psa nevyhnal." No a konec rozhovoru zněl: "Psa nech doma!"
                                                                                                                                  
A z mého života: Dopoledne jsem vyrazil kouknout do shoping centra, co by mohl Ježíšek přinést té mojí. Ten barák byl plnej bezdomovců a zbídačených chudáků olepených v Armaniho hadrech, nejhůř Dolce Gabanna.  Jestli to nenakoupili ve vietnamské tržnici, tak tu bundu Aeronautica a šálu Burberry hodím do popelnice, abych nevypadal jak socka. Kamarád říkal, že koupí té svojí kouzelné zrcadlo.

A na Fejsbůku napsali:

A další díl uniklých odposlechů:

A na konec něco veselého:

A to je dneska všecko.


Vloženo: 18. 11. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)