Hlody pondělní aneb miluji naše média


Poté, co jsem narazil na neuvěřitelné výroky oficiální palestinské reprezentace po úmrtí bývalého ministerského předsedy Izraele Ariela Sharona, opustil jsem rozepsaný úvodník o dnešní slovní přestřelce mrzi Mioušem  Vašíkem.



 Protože úmrtí velkého muže má přednost před slovním šťoucháním kašparů. Protože Ariel Šaron byl muž, který změnil historii Izraele. Ať už porážkou egyptské armády v šestidenní válce na Sinaji, tak v jomkipurské válce. „Vstaň a předejdi toho, kdo tě přišel zabít“ řekl kdysi izraelský ministr Roni Milo. A Ariel to vzal za své. Denodenní realita, které je Izrael od roku 1948 vystavován, je dokladem toho, že nešlo o paranoidní reakci na virtuální nebezpečí. V Izraeli jsem byl už 2x , dokonce jsem se dostal na palestinské území a udělal jsem si docela představu danou ovšem délkou pobytu, kdo je kdo. Základní premisou podle mne je,  že buď se islám poevropští, nebo Evropa poislámští. Obavy levicové Evropy před silovým řešením konfliktů pramení z hrůz prožitých světových válek. A kupodivu. Židé, kteří nesli nejvíc břemena těchto hrůz znovu absolvují chování, které vede k nedůvěře k Izraeli, a u některých i k touze po jeho zničení. A to pro jeho schopnost možné inspirace sebeobrany Evropy. Je si Evropa vědoma faktu, že doba, po kterou se podaří udržet Izrael při životě v moři arabského živlu, je dobou existence evropské civilizace? Boj o Evropu vstoupí do své poslední vrcholové etapy poté, co Evropa umožní svojí protiizraelskou, proarabskou politikou zeslabení Izraele a porušení jeho územní celistvosti vedoucí k jeho existenčním problémům. Nechci dožít až svět obětuje Izrael, protože to bude znamenat konec evropské civilizace. Uvědomují si ti Izrael odsuzující křiklouni a pomatení aktivisté, že Izrael byl, je a musí být enklávou západní civilizace, svobody a demokracie? Uvědomují si, že obklopen nepřátelským islámem je vystaven od prvního dne vyhlášení své samostatnosti Izraele snaze po svém zničení? Izrael není faktorem destabilizace tohoto regionu, jak levice v současnosti vykřikuje, ale naopak zárukou budoucí transformace této oblasti a zároveň pojistkou pro existenci evropské, potažmo západní civilizace. Proto se připojuji ke kondolenci, kterou na FB pověsil můj přítel Tomáš Haas:
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Státu Izrael v Praze
Vaše Excelence, vážený pane velvyslanče,
Dovolte mi, abych se připojil k tisícům těch, kdo chtějí vyjádřit svou upřímnou soustrast Izraelskému lidu a rodině generála Sharona, který dnes zesnul.
Generál Ariel Sharon byl skvělým a jedinečným vojákem, sloužil své vlasti a obětoval její kauze, kauze Izraele, židovského domova a obránce demokracie, celý svůj život.
Byl i skvělým politikem a v občanském životě projevil stejnou odvahu a stejnou oddanost Izraeli, kterou demonstroval v uniformě.
Jeho smrt je těžkou ztrátou nejen pro lid Izraele, jeho rodinu, ozbrojené síly státu Izrael a všechny židy kteří věří ve věc Izraele, ať už jsou kdekoliv ve světě.
Je ztrátou pro každého kdo věří v myšlenku demokracie, spravedlnosti a hodnot evropské judeo-křesťanské civilizace.
Budeme vždy vzpomínat na generála Sharona jako na hrdinu, který byl i naším hrdinou. No a koukneme na některé titulky.

A zprávy o počasí: Pohled na teploměr ukazuje mínus. Asi konec oteplování. Ptá se pavouk, jak je to možné. Vysvětlil jsem mu, proč se to počasí tak zblblo. Vyprávěl jsem mu pohádku o dvanácti měsíčcích a vysvětlil mu, že ty hovada se museli ožrat tak, že si navzájem popletli místa a teď to máme. Ale zas to má výhodu. Ozdoba brněnského náměstí, které nikdo neřekne jinak než kkt, se po zasněžení změní na skutečnýho. Jestli teda vtipálci zas provedou svou performanci.

A z mého života: Doznívající chřipka mě o víkendu přidržela nedaleko lože, ba většinou přímo v něm. Takže událostí nebylo mnoho.Tak jsem si trochu početl, trochu pospal a trochu požíval potraviny. A zdál se mi docela pěkný sen. Jen mi ho pořád rušila nějaká blbá kočka.

A na Fejsbůku napsali:

A nakonec něco veselého :
 

A fór na konec: Kdo je nejlepší přítel muže?
Pes.
A žena?
Bojuje s ledničkou o deváté místo.

A to je dneska všecko.


Vloženo: 13. 1. 2014, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)