Hlody středeční aneb miluji naše média


V souvislosti s informacemi o pohřbu Ariela Sharona a omluvě palestinské ambasády za nezakonné ozbrojování u nás mi nedá, abych téma blízkého východu nezvedl ještě jednou.




Premier Netanyahu přivítal českou delegaci jako druhou nejvýznamější, hned po americkém viceprezidentu Bidenovi. Zdůraznil dále v projevu Mnichovskou dohodu a nutnost bránit demokracii. Varoval před izolací Izraele.  Z jeho projevu jasně vyplývá vztah Izraele k České republice, kterou Izrael považuje za jednoho z nejdůležitějších spojenců. Česká televize se to vše rozhodla ignorovat - v jejich komentářích živého přenosu jako by nebylo nic o naší zemi řečeno. Zato informace oplývající slovy kotroverzní  Sharon a to, že jeho politika je zneužívána extrémní izraelskou pravicí jste slyšet mohli. Zazněla i slova o "okupovaných územích Palestiny". To museli mít v Bruseli radost. K tomu se hodí jedna anekdota. Když se vedla jednání Arafat - Peres, zeptal se Peres Arafata, jestli zná historku Mojžíšova kabátu. Arafat ji neznal a protože byl čas než přijdou ostatní vyjednavači, Peres spustil: "Když vystoupil Mojžíš na horu, nechal si dole kabát a poté co se vrátil s Desaterem, kabát byl pryč......a víte na co se přišlo? Že mu ten kabát ukradl Palestinec!" "Moment", na to Arafat "tehdy žádní Palestinci nebyli..." "Tak! Teď můžeme začít jednat" odpověděl s úsměvem Peres. Tak jak je to s těmi chudáky Palestinci? Samostatný stát Izrael byl vyhlášen 14.května 1948. Vzápětí l byl přepaden mnohonásobnou arabskou většinou, vedenou zběsilou náboženskou nenávistí. O vyhnání si tutíž Palestinci řekli sami. A protože okolní státy je neakceptovaly, nepřijaly, musí v táborech zůstat. A jejich hlavní životní snahou je teze "Izrael zaženeme do moře". Jejich oficiální filozofií je genocida Izraele. Stačí pročítat zprávy, kde se který náboženský pomatenec odpálil, nebo odkud zase vypálili raketu či dvě. Vraždí mírumilovné obyvatelstvo. Proto se  Izraelci  proti nim brání zdí, drátěnými zátarasy  blokádou zabraňující pašování zbraní či jejich komponent. Já v Izraeli byl, byl jsem i v palestinském Betlémě. Viděl jsem na vlastní oči pracovitost Izraelců s níž dokáží poušti vyrvat život v zelených kibucech ale viděl jsem  lenost Palestinců. Pořád jsem si říkal, kde berou ti házející výrostci ty kameny. Už to vím. Ty se tam prostě povalují po špinavých ulicích. Všechny komentáře našich ať už "veřejnoprávních" nebo soukromých medií ronící krokodýlí slzy nad osudem "ubohých" Palestinců jsou falešné. Po osobním prožitku z tohoto území je moje přízeň na straně Izraelců. Příběh moderního Izraele je příběhem touhy lidí po svobodě, touhy po návratu na posvátná místa předků, touhy žít bez pronásledování a diskriminace.  Žádný plán přinesený zvenčí nemůže uspět, pokud na obou stranách nebude vůle ke kompromisu a smíření. Bída v Gaze není vinou Izraelců. Kdyby Arabové přijali  plán rozdělení dle Spojených národů, měli by Palestinci svůj vlastní stát už šedesát let a mohli by si užívat prosperity a ekonomického úspechu jako v Izraeli. Jenže oni se soustředili výlučně na zničení Izraele a zabíjení nenáviděných Židů a tak dnes Palestinci v Gaze žijí v bídě, kompletně závislí na tom, co dostanou od Izraele a nebo zbytku světa. Levicoví komentátoři často tvrdí, že důvodem pro bídu Palestinců v Gaze je, že je tak hustě osídlena. Ovšem Singapore a nebo Hong Kong jsou osídleny daleko hustěji a nic takového se tam neděje! Kdyby se Palestinci místo fanatického zaměření na odpalování raket do Izraele soustředili na mír a budování fungující společnosti, byla by Gaza na cestě, aby se stala druhým Singaporem. Ať se jde vycpat politicko-korektní mašinérie světových zpravodajských stanic. Co by měl Izrael asi tak dělat? Nechat se bombardovat a se stoickým klidem předstírat, že se nic neděje? Která z oněch velmocí, které Izrael kritizují, by dovolila cizí teroristické organizaci beztrestně ostřelovat svá města? Nechala by se Francie bombardovat Lucemburskem, aniž by reagovala? Nechalo by se Rusko napadat čečenskými teroristy? Považuji za obdivuhodné to, co lid Izraele udělal s kusem nehostinné pouště za posledních šedesát let. Naopak odporné mi je, že Gaza jedním velkým výcvikovým táborem pro teroristy. Školy a mešity jsou pojmenovávány po teroristech, kteří se vyhodili do povětří v davu izraelských dětí; v těchto školách a mešitách jsou palestinské děti učeny, jak vyrobit bombu a jak zabít sebe a co nejvíc Židů. Po vyučování jsou tyto děti používány jako lidské štíty pro muniční sklady a odpalovací rampy pro rakety, přičemž jejich matky to vše schvalují a podporují. Všechny peníze, namísto toho, aby byly využity ke zlepšení sociální situace obyvatel, jsou Hamasem zneužívány k rozšiřování teroristické infrastruktury a k teroristickým útokům samotným. Do nich je přímo či nepřímo zapojena většina obyvatel Gazy; podporuje je téměř každý její obyvatel. Nu a teď do mne. Ostatní co zůstali klidní mohou se mnou na pár titulků.

A zprávy o počasí: Povídal jsem pavoukovi, že se v tom počasí už prase vyzná. On povídal, že kdesi jsou záplavy a chtěl abych ho naučil plavat. Uklidnil jsem ho, že dneska už jsou všude záchranáři. Ptal se co je záchranář. Ukázal jsem mu obrázek a vysvětlil mu princip umělého dýchání. Ptal se, kam dýchá ta záchranářka napravo. To mne dostal. Manželka nás poučila oba, že oživuje asi pomocí šlaušku.

A z mého života: Z dnešní diskuze na fejsbúku: Úplný zákaz hracích automatů?  Inu, libertariánské to není, ale nemůžu říct, že bych ten návrh Okamurovi vyčítal. Napsal kolega. Odpověděl jsem mu. A já blázen myslel, že každý je odpovědný sám za sebe. Co nám zakáže příště? Šukat? Ještě že mi táhne na sedmdesátku. Na otázku .. "vy už jste si to zakázal, že jo?" jsem odpověděl. Tak zatím ne, ale omezuji to aby to nepřišlo tak naráz.

A na Fejsbůku napsali:

A nakonec něco veselého :
Záznam telefonního hovoru blond řidičky uvnitř auta
Miláčku jsi to ty? Jak kdo volá? Já! Přece tvoje prdelka. Miláčku, stal se problém.... Ne, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným Mičubiči bude něco v nepořádku. Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš, trochu se odřelo. Ne cédéčko. Autíčko. Ne, rám i elektrony jsou v pořádku. Ale Mičubiči je jako ohnutej. Jen trošku. Ze strany. Jak z který strany? Z obou stran přece. Promáčknutý? A ty se ani nezeptáš, jestli se mi něco nestalo? Ty už mě nemiluješ? Ne, nic se mi nestalo. Jsi tak pozorný, že se ptáš. Miluju tě. Já vůbec nevím, jak se to stalo. To oni. Oni se na mě domluvili a schválně na mě začali najíždět. Viděli ženskou za volantem a... Prasáci. No jako řidiči. Jako řidiči od tramvají. Jsou tak bezohlední. No já jí chtěla předjet a v tom se v protisměru objevila druhá... Oni jezdí jak prasata. Jako u Karláku víš. Kousek před tím butikem. Já myslela, že někam uhne. Jasně že vím, že tramvaj jezdí po kolejích. Neříkej mi krávo. Včera večer jsi mi říkal úplně jinak… Jakto, že tramvaj neuhne? Vždyť si mi říkal, že když je vpředu ten ochranný rám, tak že každej ještě rád uhne. Tys mi to špatně vysvětlil..... Já nevím, jestli je to prohnuté. Určitě asi ano, ne? Nemluv tak nahlas, já tě slyším dobře. Bohužel se nemohu dojít podívat. Já nemůžu ven. Ani přes centrál. Ano, zavolala jsem policajty. Nic neříkají. Jen se blbě smějou, devianti. Budeš si na ně stěžovat? Miláčku dostaň mě odsud. Prosím. K tobě do pelíšku... Jasně že vím, kolik stojí třívrstvá metla. Já vím, že je Mičubiču na lízink. Ty to s tou pojišťovnou nějak uděláš. Jsi nejlepší. Jasně, že se těším, až mě dostaneš do ruky. Pa zlato. Pa.

A fór na konec: Manželka se vrací domů z velkého nákupu a je šokována, když najde manžela v posteli s cizí mladou slečnou. Praští taškami a žene se ke dveřím, kde ji konečně manžel doběhne a říká, že jí všechno vysvětlí. Zastaví se tedy a dá mu šanci. On povídá: "Drahá, bylo to takhle… Jel jsem domů a tohle stvoření stálo na dálnici a vypadalo děsně zuboženě, tak jsem zastavil. Zjistil jsem, že ji vyhodil z auta její partner a byla úplně bez prostředků a vyhladovělá. Tak jsem ji zavezl domů a dal jí to vepřové, cos včera nedojedla, k večeři. Měla prošlapané boty, tak jsem jí dal nějaké sportovní, které už nenosíš, protože nejsou v módě. No a protože bylo venku zima, dal jsem jí ten svetr, cos dostala loni k narozeninám a nenosíš ho, protože ti prý nesluší. Pak jsem jí dal jedny tvoje tepláky, do kterých už se nevejdeš. No, a když už odcházela, tak se mě ještě zeptala: ´Je tady ještě něco, co vaše žena už nepoužívá?´ No, a bylo ......"

A to je dneska všecko.


Vloženo: 15. 1. 2014, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)