Eurodudy!
Z Bruselu vzešla další opravdu originální směrnice. Už si pamatujeme tu o správném zakřivení banánů či optimální velikosti euro-broskví. Také je ještě v živé paměti jediný (naštěstí neprosazený) legislativní pokus našeho eurokomisaře Vladimíra Špidly
o nařízené regulaci slunečního svitu (pokud se vám teď vybavila píseň Poručíme větru, dešti, není to náhodou).
Nu a nyní bruselští všeználkové přišli s tím, že zvuk skotských dud škodí zdraví. Spočítali, že správná dudácká kapela mašírující za zvuků národní hudby městem, vydává až 122 decibelů, což je téměř tolik jak startující letadlo, a dokonce víc, než kolik vyprodukuje průměrný noční klub. Mimochodem, docela by mě lákalo vidět námezdní evropské měřiče, jak si to s aparáty brousí kolem barů a lokálů, aby naměřili hluk z nich se linoucí a pak ho mohli srovnat s randálem, který vyluzují chlapi v sukních a podkolenkách. Ale to jen na okraj.
Tak jako tak, výsledkem bruselského měřičského úsilí je výnos, který přikazuje dudákům hrát tišeji, a tím přispět k lepšímu zdraví posluchačů.
To je ovšem zpráva tak absurdní, že by vydala nejen na posměšnou glosu, ale zasloužila by opravdu řádné, argumenty o nově se rodící totalitě vyfutrované, žurnalistické nakopnutí do nastaveného bruselského pozadí.
Výsledek? Nula, nebo téměř nula. Snad jen těch pár ironických noticek v masovém tisku (třeba v Metru). Jenomže on ten výnos o správném evropském zvuku dud vůbec není k smíchu. Proč to novináři nepíšou? Proč nebubnují na poplach, že se tu pošlapává základní lidské právo hrát na dudy jak cit, tradice a vlastní vůle dudákova velí?
Možná proto, že pořád, či zase už, jako by platilo jiné dávné heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám.






