V rámci on-line rozhovoru pana multifunkčního Zlatušky jsem si nemohl odpustit otázku, směřující k tomu, jak naplnil rozhodnutí soudu o tom, že se mi má omluvit. Zeptal jsem se:

OTÁZKA: Pane Zlatuška. Soud Vás odsoudil abyste se mi omluvil. Opravdu si myslíte, že tajné zasunutí této pseudoomluvy do více než rok staré diskuze pod článek, v němž jste mne osočil, je chování hodné intelektuála a chlapa? Vy asi moc prohrávat neumíte, což?

Odpověď mne nezklamala.

ODPOVĚĎ: Pane kolego, soud vyhověl Vašemu návrhu a já jsem udělal přesně to, co jste po mně v takovém případě žádal. Meritorně soud konstatoval, že kauza korupční rysy měla, na tom skutečnost, že jedna "reportáž" v rozporu s informacemi, které jsem získal od účastníků (i ministr ostatně přijel svědčit v tomto smyslu), odvysílána byla, moc nemění. S ohledem na Váš způsob jednání v této věci nemám pocit žádného provinění - jsem stále přesvědčen o tom, že byste měl zpytovat své svědomí a svou roli v této kauze v době, kdy jste byl radním města Brna a u věci jste od začátku byl.

Tak jsem se zeptal znovu:

Pane radní. Nezklamal jste mne. Chlap rozhodně nejste. Vykličkoval jste jako malý synek a melete pořád dokola jak kafemlejnek. Kdy už tedy prokážete, jak to bylo s tou Jaltou. Korupční rysy, to Vám povím, to je vše co jste dokázal? A proč jako radní neřešíte, co teda s tou Jaltou dál?

ODPOVĚĎ: Nekličkoval jsem. Jalta ještě dořešená není, ale nevidím to stále ještě úplně beznadějně. Ale děkuji Vám za přízeň. Soudě podle toho, jak se mi osobně věnujete, jste opravdu můj oddaný fanoušek (i když to mezi svými musíte maskovat do výpadů, které jsou trochu mimo způsob, kterým se mezi lidmi běžně komunikuje). Pokud se Vám o mně i zdá, pak Vám to opravdu nezávidím - lidé si zaslouží sladší sny.

Nezbývá než konstatovat,  že radní Zlatuška potvrzuje, že chlapská omluva je mu cizí. Omluvu  typu královna koloběžka - ani nahá, ani oblečená - nepovažuji za omluvu. Jestli on ano, je to jeho problém. A jeho předpoklad, že jsem jeho oddaný fanoušek pochází z říše fantasmagorií.
A představa, že by se mně o něm zdálo mne tak vyděsila, že snad dnes nepůjdu spát.