Není od věci zalistovat tzv. supplementy k dennímu tisku. V přílohách, které nebývají explicitně politické, se mnohé veřejné osoby vyznávají z niterných pochodů, které mohou posloužit k lepšímu pochopení jejich politického jástvi, poeticky řečeno.

Například taková ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková se v magazínu Ona Dnes (28/7) pochválila, jak je její ministerstvo důležité a produktivní, i když z něj zatím nevzešlo nic, co by stálo za psí štěk. Těhotenské průkazky zamítly těhotné ženy, adopci dětí rodinami gayů odmítli uspěchávat sami gayové, z rozmanitých návrhů na pozitivní diskriminaci nejásají ani sami pozitivně diskriminovaní, natož ostatní většinová společnost. Stehlíková zatím je tedy nejen bez portfeje, ale také bez veřejné podpory a bez výsledků. To však nebrání příslušné redaktorce (Lence Nejezchlebové), aby s ní nesepsala náležitě asertivní interview, z něhož Stehlíková vychází bezmála jako vězeň svědomí. Škoda, že se paní redaktorka nezamyslela, kolik činí roční rozpočet na nerealizované nápady paní Džamily, a kolik by se za něj dalo pořídit řekněme Leksellových gama nožů. Hned bychom k té političce pocítili konkrétnější vztah – a k médiím o kousek víc důvěry.

http://www.ceska-media.cz/article.html?id=247698