Světová krize kromě toho, že dělá starosti a obavy občanům, zcela proměnila českou politiku. Dnes už si nikdo nedovolí tolik slibovat jako v roce 2002 či 2006. I ti největší populisté si uvědomují, že na takové sliby prostě nebudou mít peníze.

Je zkrátka čas na realistická řešení, která lidem nabízejí skutečnou naději a dlouhodobou perspektivu. Ne falešné vidiny.

Všichni mohou vidět, že ČSSD, která se vždy řídila heslem „slibem nezarmoutíš“, tentokrát své nabídky halí do mlhavých frází a dává si velký pozor, aby nebyla příliš konkrétní. Aby neopakovala fatální chybu s regulačními poplatky, tentokrát v řádově větším rozměru. To je zcela jasná zpráva pro voliče, aby si od ní žádné povolební „cucky na klacku“ neslibovali. A to nejen mladí, kteří jsou s ČSSD nejvíce nespokojeni, ale ani senioři.

Nesmíme si lhát do kapsy. Situace je vážná a lidé se právem bojí o práci, o svou životní úroveň, o budoucnost své rodiny. Přitom všichni dnes už vidí, že populističtí politici nic z toho nenabízejí. Neumějí totiž nic jiného než parazitovat na dobrých časech, kdy se lidem daří.

V nich si kupují od občanů hlasy a tím i moc za jejich vlastní peníze, tedy na dluh. A občané ty účty jednou zaplatí i s úroky. Případně je zaplatí jejich děti. Je logické, že v době krize proto klesá poptávka po stranách, které jsou spojovány se štědrou sociální politikou a naopak roste poptávka po těch, u nichž lidé vnímají jako hlavní přednost schopnost řešit ekonomické otázky.
Ostatně porovnejme si dnešní směs strašení a slibů z úst představitelů ČSSD s reálnými výsledky jejich vlády a vlády vedené ODS.

Nezaměstnanost v roce 2004 vyšplhala na 9,2 procenta a na dlažbě se ocitlo 574 tisíc lidí. Přitom v polovině vládnutí ČSSD byla světová ekonomika na vrcholu. Po dvou letech vlády ODS, na konci roku 2008, dosáhla míra nezaměstnanosti jen 5,4 procenta. A to už se projevovala světová krize. Jak to jde dohromady s billboardy, na nichž se ČSSD kasá, že zabrání návratu ODS a tím vyhazování lidí z práce?

Za celé volební období 2002 až 2006 zvýšila vláda ČSSD důchody v průměru o 1200 Kč. Za dva a půl roku kabinetu vedeného ODS jsme zvýšili penze o 1700 korun. V období vlád ČSSD se sociální postavení penzistů proti zaměstnancům stále zhoršovalo. Teprve vládě vedené ODS se podařilo trend rozvírajících se nůžek otočit.

„Už žádné experimenty s důchody“ tvrdí ČSSD na billboardech. Ale nehodí se to heslo spíše na jejich politiku? Totéž platí o zdravotnictví. Tehdejší ministr Rath, aby ušetřil, odepřel vážně nemocným lidem moderní léky a nákladné operace. My jsme od každého vybírali po třiceti korunách, abychom mohli přidat miliardy třeba na léčbu rakoviny či na totální endoprotézy. Ze 4000 léků jsme zlevnili více než tři tisíce, často o stokoruny. Pětitisícový limit ochránil vážně nemocné, kteří dříve dopláceli za léky až desetitisíce.

Co se týká „zdražování všeho všem“, pak v tom rovněž vynikla právě ČSSD. V roce 2004 ministr financí Sobotka převedl cenu řady výrobků a služeb včetně energií do vyšší sazby, tedy z 5 na 19 procent. V důsledku toho se výdaje domácností zvýšily o 8 500 Kč. Naopak naše zvýšení snížené sazby o čtyři procenta se lidí nedotklo.

Díky konkurenci jsou dnes ceny potravin zhruba na úrovni let 2005 až 2006. Hlavně však bylo vše vykompenzováno zvýšením penzí, snížením daní a zvýšením slev na dani. Nejvíce přitom díky těmto přídavkům stouply čisté příjmy rodin s dětmi, a to téměř o deset procent. Na rozdíl od doby vlády ČSSD tak rostly příjmy rodin s dětmi rychleji než u bezdětných. To je rovněž v rozporu se lživým tvrzením, že ODS těmto rodinám sebrala peníze.

Sečteno a podtrženo, sociální demokraté nedokázali ani v dobrých časech dát rodinám s dětmi, penzistům a nemocným takové jistoty a služby, jako ODS v době ekonomického útlumu. Přitom právě v těchto oblastech se socialisté považují za experty a celou svoji marketingově skvěle propracovanou kampaň stavějí na strašení obyvatel, že ODS je o tyto jistoty připraví.

Vůbec tu nebyla řeč o rozumném hospodaření, o daních, či podmínkách pro podnikání, které jsou naopak považovány za doménu pravice. To samozřejmě stále platí a právě v tom tkví řešení krize. Veřejná debata jde ale jinudy. Jde cestou, kudy ji vedou stamilióny investované do kampaně ČSSD. Jde cestou populismu, demagogie a ničím nepodloženého strašení. Tyto lži lze ale velice rychle vyvrátit. Navíc přišla krize, která sebrala ČSSD střelný prach. Sliby ji totiž zcela jistě nevyřeší a lidé už to vědí.

Zveřejněno v deníku Právo.