Vidím Vás, pane Dienstbiere, krásně vyfoceného a mile se usmívajícího na mnoha plakátech u našich cest a dálnic a s Vámi tam čtu mnoho líbivých hesel.

 Vyberme pár následujících pro příklad. „Politika bez korupce je možná“. „Rovný přístup ke zdravotnictví je možný“. A další hesla evokující „starostlivého“ politika vnímajícího citlivě problémy doby.

Na první pohled tedy vypadáte jako chlapík, který vyjadřuje pocity slušných lidí. Sleduji však Vaše kroky, které ostatně rád medializujete, a čtu například  Vaše poslední vyjádření v deníku Dnes a to mne již začíná trochu mrazit. Ten zdánlivě „milý“ chlapec, co vyrostl jako syn významného disidenta, který však za minulého režimu přesto regulérně studoval, má prazvláštní pamět.  Zde prosím jen krátká vysvětlující vsuvka pro mladší ročníky. Studovat, jako syn nepohodlného otce, bylo za socialismu pro normální lidi nemožné. Kdo byl proti režimu, ten musel počítat, že jej a jeho rodinu včetně dětí, komunisté šikanovali a mezi jiným neumožnili jim vzdělání.  To je prosím zkušenost naší rodiny.

Rozeberme však například propagovanou a zdánlivě nevinnou tezi o zdravotnictví, která se snaží naznačit, že dnes má obyčejný člověk horší přístup ke zdravotní péči a pan Dienstbier na to  v rámci prezidentské kampaně starostlivě upozorňuje. Všichni starší lidé si však živě pamatujeme návštěvy u socialistického soudruha doktora , kde pokud člověk nedal obálku, tak způsob léčby a nabídnuté léky byly dramaticky odlišné. Copak již pan Dienstbier zapomněl, že soudruzi měli dokonce své privilegované lékaře, kteří jediní vůbec mohli psát léky z takzvaného západu? Připomínám, že šlo i tehdy o zásadní porušení rovnosti přístupu k léčbě a to u režimu, který se navenek blahem obyčejného dělníka oháněl od rána do večera. To byl tedy ten ideál, ke kterému se chcete vrátit?

Vyjádření o obtížnosti se dnes dostat ke kvalitnímu bydlení a povzdech nad starými dobrými časy za socialismu, by mne snad již uvedl do stavu bujarého  veselí, neboť nedostatek bytů byl za socialismu tak obrovský, že jej přiznávala i jinak tvrdě censurovaná socialistická média a tudíž by se zdálo, že jste to myslel jako vtip. Na rozdíl od Vás nechci říkat, že dnes si každý může snadno koupit byt, ale tvrdím, že kdo chce pracovat, si byt vždy může dovolit pronajmout. Dokonce má mnohdy ten byt i reálně volný!

Bohužel, nic z toho, co jste komentoval ve výše zmíněném rozhovoru a bylo tam toho více, jste zřejmě jako vtip nemyslel. Je to vše tvrdě vykalkulovaná dezinformace cílená na lidi, kteří socialismus neprožili a dnes se setkávají s dnešní  mnohdy nelehkou realitou a Vy na ně cílíte, jako na snadno ovlivnitelnou skupinu voličů, které se vyplatí minulost zaobalit. Problém je tedy v tom, že Vy nechcete problémy realisticky řešit, protože to by jste nemohl takto vědomě dezinformovat o minulosti, Vy chcete jen lacino získat příznivce, v tuto chvíli pro volbu prezidentskou. Vypadá to celé jako ring volný a Vy toho s gustem využíváte. No, trestné to zřejmě není, ale pro mne jste se definitivně odhalil a já si, v připomínce na slavný výrok známé pohádky, dovolím tvrdit, že kandidát na krále je nahý.

http://hosticka.blog.idnes.cz/c/312152/Otce-jsme-znali-a-Vas-zaciname-poznavat-pane-Dienstbiere.html