Petr Paulczyňski: homepage

V Praze přednášel Eko-Jidáš

Česko nedávno navštívil jeden z nejvýznamnějších světových kritiků zeleného hnutí, kanadský ekolog Patrick Moore (www.greenspirit.com). Sešel se s premiérem Mirkem Topolánkem a prezidentem Václavem Klausem a na ČVUT pronesl přednášku o výhodách atomových elektráren.

„Jádro je čisté,“ řekl. „Zajistí spolehlivé dodávky energie – v opačném případě hrozí Česku závislost na plynu z Ruska. Doufám, že se nedopustíte stejné chyby jako Německo, které investovalo řádově miliardy eur do větrné a solární energie, přičemž výsledky snižování emisí oxidu uhličitého nejsou zatím vůbec patrné.“
Domácí odpůrce jádra tím Moore rozzuřil k nepříčetnosti – například bývalý předseda Strany zelených Jan Beránek zasvětil snaze o jeho diskreditaci desítky stran svého blogu (Jan Beránek – pozor, dobře placený lhář!). S nenávistí se Moore setkává všude, kam přijde. Není těžké to pochopit: je totiž spoluzakladatelem Greenpeace, bývalým dlouholetým šéfem její kanadské pobočky a ředitelem „centrály“ Greenpeace International.

V očích zelených soudruhů není horšího provinění než „zrada“. Moorův někdejší kolega Robert Hunter ho nazval „eko-Jidášem“ a ekologista Paul Watson mu napsal: „Jsi děvka velkých korporací a nízký parazit přisátý na jejich zadcích…“ Zelená skupina Forest Action Network vytvořila speciální webovou stránku, která Moora nazývá „velkým tlustým lhářem“ a zobrazuje ho s protaženým nosem. „Jidáš Iškariotský měl aspoň tolik slušnosti, že se po zradě Ježíše oběsil,“ píše se zde. „Moora ale není možné donutit ani k tomu, aby zavřel hubu.“

Duhový bojovník

Patrick Moore ale nikoho nezradil. Prostě jen prozřel. Ale vraťme se do září 1971, kdy mu bylo čtyřiadvacet let a studoval ekologii na vancouverské University od British Columbia. S dalšími jedenácti aktivisty se na vysloužilém rybářském škuneru Phyllis Cormack vydal k ostrovu Amchitka, aby protestoval proti americkým pokusným výbuchům vodíkových bomb. Ze strachu, že detonace vyvolají ničivou tsunami, přijal spolek jméno Don´t Make a Wave (Nedělejte vlny). Posádka lodi byla sice zadržena vojenským námořnictvem, ale akce měla obrovskou mediální odezvu. Prezident Nixon musel pod jejím tlakem další plánované testy odvolat.

Na zpáteční cestě si kdosi vzpomněl na legendu inidiánů kmene Krí: „Jednoho dne bude nebe černé, země mrtvá a vody otrávené. Lidé celého světa se pak spojí v Bojovníky duhy, aby zachránili zemi…“ Pod dojmem této romantické vize byl škuner přejmenován na Duhového bojovníka jeho posádka si začala říkat Greenpeace.

Patrick Moore se rychle stal vůdčí silou nově vzniklé organizace. V roce 1975 se Greenpeace střetli s ruskými velrybáři. Video, v němž těsně nad hlavami posádky nafukovacího člunu sviští harpuny, se další den objevilo ve všech amerických zprávách. Popularita Greenpeace vzrostla poté, co svět obletěla fotografie Patricka Moora, jak na východním pobřeží Kanady chrání vlastním tělem tulení mládě před lovci. Kdosi spočítal, že byla otištěna ve třech tisícovkách novin a časopisů…

Po celém světě začaly rychle vznikat lokální pobočky Greenpeace. Do poloviny 80. let jich bylo jednadvacet a příjmy organizace, získané od dobrovolných dárců, činily 100 milionů dolarů (dnešní příjmy se pohybují kolem 360 milionů dolarů). Patrick Moore byl spolu s předsedou Greenpeace International Davidem McTaggartem jedním z hlavních tvůrců tohoto raketového úspěchu.

Banda nevzdělanců

V roce 1986 ale Moore organizaci znechuceně opustil. Stěžoval si na „vzrůstající extrémismus“ a na to, že „kolegové přešli k politice, které jsem už nemohl věřit“. Muži s doktorátem z ekologie začalo vadit, že zelené hnutí opustilo vědu a logiku a nahradilo ji emocemi a senzacemi. Greenpeace nazval „bandou nevzdělanců, používajících gestapácké metody k umlčení lidí, kteří chtějí své názory vyjádřit na civilizovaném fóru.“ S podobně ostrými slovy odešli kromě něj z Greenpeace i další zakladatelé – třeba Ben Metcalfe, který později prohlásil, že „stvořil Frankensteina“. Dnešní nadnárodní kolos, orientovaný především na zisk z fundraisingu, funguje na stejných obchodních principech jako korporace, proti kterým bojuje.

Co je špatně? Co se to postupem času stalo nejen s Greenpeace, ale s celým ekologickým hnutím? Moore vysvětluje, že do něj pronikli kariéristé, kterým nejde o ochranu přírody, ale o politickou moc a peníze. Ekologické hnutí postupně dosáhlo skoro všechno, kvůli čemu kdysi vzniklo. Na atolech už nevybuchují bomby, velryby už nejsou ohroženy, jaderný odpad už nikdo nehází do moře. Západní společnost přijala zelené ideály za vlastní. „Když s vámi většina lidí začne souhlasit, je čas přestat mlátit je do hlavy,“ říká včerejší radikál. Vysvětluje ale, že kdyby ekologické hnutí své vítězství přiznalo, ztratilo by smysl existence. Jediná cesta, jak si udržet vliv, vedla přes strašení veřejnosti a vzrůstající extrémnost požadavků.

Dalším přelomem ve vývoji hnutí byl podle Moora konec studené války a krach komunismu. Západní prosovětské „mírové hnutí“ náhle nevědělo, co dál. Když se jeho příslušníci rozkoukali, přejali zelenou rétoriku a vstoupili do ekologických organizací. Sebou si přinesli neomarxismus a antikapitalismus. „V počátcích Greenpeace jsme nebyli levičáci,“ vzpomíná Moore. „Po pádu Berlínské zdi se ale objevil celý zástup levicových aktivistů. V kanceláře Greenpeace v Torontu najednou seděla spousta mladých lidí v armádních uniformách a rudých baretech.“

Ekologické hnutí tak podle Moora „unesli“ levicoví aktivisté. Jeho dnešní kampaně už nemají nic společného s ochranou přírody, ale s třídním bojem. Moore říká: „Nelíbí se mi, že ještě vůbec říkají ´ekologické hnutí´. Ve skutečnosti je totiž hnutí politických aktivistů.“

Dnešní podobu hnutí charakterizuje Moore přívlastky anti-industriální, anti-globální, anti-korporátní, anti-obchodní, anti-demokratické a anti-civilizační. Jeho anti-humánnost dokazuje Moore faktem, že brání ekonomickému rozvoji zemí Třetího světa. Když mluví o anti-vědeckosti a anti-technologičnosti, zmiňuje tažení Greenpeace proti geneticky modifikovaným rostlinám (GMO). Příkladem je podle něj tzv. zlatá rýže, kterou vědci „naučili“ produkovat provitamín A. Ve Třetím světě by díky tomu mohla zlatá rýže zabránit slepnutí dětí – kdyby ovšem aktivisté neblokovali její prosazení. „Pokud by si lidé uvědomili volbu mezi potenciálním rizikem jednoho cizorodého genu v rýži a jistotou milionů slepých dětí, běželi do kanceláří Greenpeace po celém světě a chtěli by zpátky své peníze,“ říká. Právě boj proti GMO je podle Moora dokladem „intelektuálního a morálního bankrotu“ ekologického hnutí. „Pokud jim tak leží na srdci lidské zdraví, proč nebojují proti kouření?,“ ptá se.

Jaderný ekolog

I když je Moore svými odpůrci napadán pro údajnou zradu ideálů, dodnes prý věří skoro všemu, s čím kdysi Greenpeace zakládal. Změnil se jen v jedné jediné věci - poznal, že konsenzus je vždy lepší než konfrontace. Bývalý radikál dnes tvrdí, že všechny společenské zájmy (mezi které patří i ochrana přírody) lze sladit dohromady a vyvážit tak, aby s řešením byli spokojeni všichni. Dokazuje to třeba svým propagováním trvale udržitelného lesnictví. Kácení lesů a obchod se dřevem podle něj není problémem, ale naopak řešením. Dřevo je obnovitelný materiál, který šetří fosilní paliva. Čím víc dřeva se používá, tím lépe pro lesy. Zdánlivý paradox Moore vysvětluje historickým příkladem. Začátkem 90. let minulého století prosadily americké zelené skupiny bojkot dřevařských výrobků, aby se nekácely lesy. Ceny šly dolů, a co se stalo? Majitelé pozemků začali na své půdě pěstovat jiné komerční plodiny a celková zalesněná plocha se tak zmenšila.

Zajímavý názorový vývoj prodělal Moore i v otázce jaderné energie. V roce 1976 do tiskové zprávy Greenpeace napsal, že atomové elektrárny jsou „nejnebezpečnějším zařízením, jaké kdy člověk vytvořil.“ Jejich výstavba prý není jen nezodpovědná, ale přímo „kriminální“. Tehdy prý věřil, že jaderná energie je synonymem nukleárního holocaustu. Dnes ji naopak podporuje jako jedinou rozumnou alternativu k fosilním palivům. „Jaderná energie je jednou z nejbezpečnějších forem energie, jakou člověk dosud objevil,“ prohlásil na své pražské přednášce.

K radikální změně přístupu ho přimělo setkání s britským přírodovědcem Jamesem Lovelockem, autorem proslulé teorie Gaia, podle níž je celá planeta obrovským „superorganismem“ propojeným složitým systémem zpětných vazeb. Lovelock věří, že jaderná energie může snížit emise oxidu uhličitého, který se podle některých vědců spolupodílí na změně klimatu. „Většina ekologického hnutí včetně Greenpeace je mimo, protože se zapletla do ideologie politické korektnosti,“ vysvětluje s odkazem na Lovelocka Moore. „Je logicky nekonzistentní tvrdit, že globální oteplování je největším ohrožením lidstva, a zároveň odmítat řešení, které nabízí jádro,“ shrnuje.

Problém podle něj není už ani jaderný odpad. „Vlastně to žádný odpad není,“ říká. „Nemusíme ho nikde pohřbívat, ale pečlivě uschovat, protože v budoucnosti to bude cenný zdroj energie. Reaktor využije jen 5 % energie paliva. Z ´jaderného odpadu´ se dá po recyklaci získat další energie.“

Život Patricka Moora je fascinujícím příběhem intelektuálního vývoje, který se podobá příběhům zapálených komunistických mládežníků typu Pavla Kohouta. Ukazuje, že radikální zelené (či rudé) ideály obvykle člověka opustí ve chvíli, kdy dospěje, získá informace a zahodí ideologické brýle.


Ivan Brezina


zpět | tisk | poslat odkaz
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 1132x, známka: 2.8
Kategorie: Nalezeno v tisku
online: 27
návštěv:

Locations of visitors to this page blog.idnes.cz
odkazy
Václav Klaus
eStat.cz
Město Brno
Moderní Brno
   ODS
   ODS Brno
   
   
   
   
odjinud aktuálně

TOPlist