Našel jsem moc zajímavý text s názvem „Desatero dobrého starosty", který se učili žáci za první republiky v učebnici Občanské nauky pro školy měšťanské z r. 1936. Musím říct, že by mělo platit nejen dnes, ale taky pro všechny naše volené zástupce a úředníky.

Dovolím  si pár bodů ocitovat:

Jsi starostou i těch, kteří tě nevolili.

Nerozlišuj při vykonávání svého čestného úřadu příslušníky různých politických stran, máš v nich spatřovat jen občany.

Další body zní:

Vynasnaž se podle sil a možností obce usnadnit život starým a chudým a práce neschopným příslušníkům obce.

Podporuj všechno, co napomáhá školství v obci. Nic lepšího nemůžeme přát svým dětem, ovšem kromě zdraví, než dobré vzdělání.

Nezapomínej na obecní knihovnu, která poskytuje ušlechtilou zábavu a vzdělání občanům.

Když čtu tohle, neubráním se srovnání s tím, jak konáme  a jaké priority máme my dneska. Hned si vzpomenu na všechny ty dozorčí rady a ministerstva přecpané vysloužilými straníky. Myslíte, že tihle trafikanti budou mezi úředníky, které plánuje ministr financí propustit?

Vzpomenu si na plány na další zvyšování daně z učebnic a knih, na další zdanění základních potravin a na zmrazené důchody. A na podfinancované školství.

Desatero pokračuje výzvou:

Obecní majetek spravuj a nakládej s ním opatrněji a úzkostlivěji než se svým vlastním majetkem. Když prohospodaříš svůj majetek, bude to Tvoje škoda, ale když promrháš obecní, ztratíš čest.

Tohle zní taky hezky, ale - víme ještě, co to je čest? A stojíme o ni?

Poslední přikázání říká:

Jediný tichý příklad mívá větší cenu než spousta řečí a velké kázání!

Měl bych, pravda, zmlknout a něco jít udělat. Ale přiznám se, že bez těch řečí a kázání to taky nepůjde - abychom mohli chyby napravovat, musíme je pojmenovat. Uvědomit si je a pak se opravdu rozběhnout něco dělat.

http://okamura.blog.idnes.cz/c/264228/Desatero-politika.html