Na adrese  http://www.ods.cz/zpravy/prispevek.php?ID=4875   byl zveřejněn článek - Vlastimil Tlustý: Nenechám zkompromitovat svoje dílo.

13.04.2007, Lidové noviny

Nad stolem ve své kanceláři má karikaturu Mirka Topolánka s heslem Pozor na Valachy. Před premiérem je poslanec Vlastimil Tlustý odhodlán ubránit i svůj koncept ekonomické reformy, z nějž podle něj ve vládním návrhu nic nezbylo.  

Proč odmítáte přijmout reformu jako koaliční kompromis?

Deset let jsem poctivě pracoval na skoro ekonomickovědeckém díle, které se jmenuje Rovná daň. Bylo pečlivě zkonstruováno. Stala se z něj vlajková loď, kolem které byly soustředěné politické diskuse nejméně od roku 2002 a s níž jsem já identifikován. V tom je rozdíl proti ostatním politikům ODS. Nečas, Langer, Topolánek ani Říman na tom neodvedli tolik práce jako já. A dnes je toto dílo nahrazováno podvrhem, kdy skoro pod týmž názvem prezentují něco jiného. Projděte se po ulicích! Lidé si myslí, že je to můj původní návrh. Bohužel je tam i to číslo patnáct, které to celé symbolizuje. Sice také není pravdivé, ale vytváří dojem, že jde o původní reformu. Po mně se teď chce, abych se pod tento podvrh podepsal a nechal ho distribuovat veřejnosti. Ale já se nenechám ufackovat k smrti. A nenechám zkompromitovat svoje dílo.  

Premiér řekl, že vaše reformy byly nerealizovatelné. Prý to měl propočítané už před volbami.

Samozřejmě to propočítáno neměl. Vím jistě, že nikdo jiný než já nic nepočítal. Bohužel ani v ostatních politických stranách. Tento výrok Mirka Topolánka považuji za tragédii na politické scéně. Když premiér řekne, že prezentoval projekt, o kterém věděl, že je nerealizovatelný, je to nepravda na druhou. Za prvé realizovatelný je. A za druhé tím říká, že mluvil nepravdu buď tehdy, nebo dneska. Můžete si vybrat. Nevím, co z toho je horší.  

Ale je tu nějaký program, na němž se vaše strana dohodla v koalici. Proč jim nechcete umožnit, aby tento kompromis uvedli do praxe?

Jasně jsem řekl, že kompromis musí správně nazvat. Tohle totiž není reforma veřejných financí, a už vůbec ne z dílny ODS. A pokud tomu ještě někdo poťouchle říká tlusťoch, čímž vytváří dojem, že jsem se na tom podílel, prohlubuje nesoulad mezi názvem a obsahem. Takže buď bude obsah posunut směrem ke kompromisu, nebo vyjmeme body, které vytvářejí dojem, že jde o reformu veřejných financí, a nazveme to třeba Úsporný batoh koaliční vlády. V tu chvíli nemám žádné námitky, protože všichni budou vědět, že s mým dílem to nemá nic společného.  

Jak probíhala v ODS debata o obsahu reformy?

Celý poslanecký klub byl postaven před hotovou věc. Minulý týden jsme se na prezentaci dozvěděli, co to je. Zároveň nám bylo sděleno, že je to definitivní a že to musíme podpořit, protože to bude spojeno s důvěrou vládě. Kdyby se nám něco nelíbilo a chtěli bychom to měnit, prý ohrozíme vládu. Když jsme na to reagovali, tak u toho premiér dokonce ani nebyl, protože po úvodních slovech ministrů se sebral a odešel.  

Co jste říkal slovům premiéra, který reformní balík nazval tlusťochem?

Jde přinejmenším o poťouchlost, možná trochu i o zlý záměr, snahu spojit to s mým jménem. Je to dokonalý způsob, jak toto dílo jednou provždy odstranit z povrchu.  

Proč vás premiér provokuje?

Podívejte se, co premiér vůči mně dělá a říká nejméně dva roky. Nedávno jsem na nějakém jednání čistil staré zprávy, které si schovávám, abych se k nim případně mohl vrátit a byl co nejpřesnější. Už ve zprávách z roku 2004 jsem našel - diplomaticky řečeno - poťouchlosti.  

Proč jsou vaše vztahy s premiérem tak špatné?

Racionálně to je nevysvětlitelné. Když se vrátíme až k hledání nového předsedy ODS po odchodu Václava Klause, těsně po volbách v roce 2002 si mě Klaus pozval, aby se mnou konzultoval okruh svých možných nástupců. On totiž už týden po volbách začal uvažovat o odchodu z funkce. Vrátil se k mému konceptu z roku 1997, kdy jsem pro známý poděbradský sjezd přišel se způsobem, jak urovnat tehdejší vypjatou situaci v ODS. Tehdy jsem mimo jiné navrhl vznik funkce čestného předsedy. V rámci těchto konzultací jsem Mirka Topolánka Klausovi jmenoval mezi pěti možnými kandidáty. Dokonce tentýž den jsem to řekl i Topolánkovi. Takže pokud by Topolánek vycházel z faktů, musel by si z toho červnového dne zapamatovat, že sebe jako předsedu ODS jsem ze hry jednoznačně vyloučil a jeho doporučil. Bohužel od té doby vidíte, že Topolánek je člověk emotivní, který se neřídí fakty a racionálními úvahami. Jedná impulzivně podle toho, co mu city a kamarádi nakukají.  

Kdy jste si poprvé řekl, že něco není v pořádku?

Začalo to jeho zvolením. Už při volbě prezidenta. Tady mě napadá slovo žárlivost. Topolánek velmi těžce nesl, že jednou z rozhodujících osob při Klausově volbě prezidentem jsem byl já. Nikoliv on. Jenom pro zajímavost: když jsem se od něj snažil dozvědět, co znamenají jeho věty o mém selhání, co se skrývá za směsí racionálních a iracionálních důvodů, jako příklad uvedl s ním nekonzultovanou prezentaci reforem na kongresu 2005 v Brně. Jestli si vzpomínáte, tak to bylo mé nejúspěšnější vystoupení na půdě ODS. Z toho docela jasně vidíte, o co jde. Je to prostě žárlivost.  

K Václavu Klausovi máte rozhodně blíž než Topolánek. Teď se však prezident postavil na jeho stranu. Řekl, že reformy jsou kompromis, což si prý musíte uvědomit i vy.

Chci, aby na obálce toho návrhu bylo napsáno, že Tlustý je proti. Pokud mé stanovisko vláda nevezme v úvahu, je to její věc. Když jsem si to přečetl v novinách, měl jsem stejný dojem jako vy. Pak jsem si pečlivě přečetl, co je v uvozovkách a co jsou komentáře. V uvozovkách je napsáno, že všichni včetně Tlustého si musí uvědomit, že nelze realizovat program žádné koaliční strany, protože to není jednobarevná vláda. To podepisuji. Nicméně když prezident říkal tyto věty, ministři Nečas a Kalousek na klubu ODS tvrdili, že z programu ODS nelze realizovat nic. V tom je přesně vidět, kam až stanovisko prezidenta jde. Výzva ke kompromisu je správná. Jsem k němu připraven.  

Nemáte pocit, že se vás Klaus tímto výrokem snažil přimět k disciplíně?

Vím jedno. Po výrocích pana prezidenta budu trvat na tom, že nic není kompromis.  

Teď stojíte v čele vzbouřenců...

Já nejsem žádný vzbouřenec! Přece jsem naprosto jasně řekl, co udělám. A řekl jsem to dlouho dopředu. V souladu s tím, co říkají premiér a dva ministři, tvrdím, že toto nemá s reformou ODS v podstatě nic společného. Ano, vím, že program Tlustého nemůže být realizován ze sta procent, ale rozhodně se nepodepíšu pod program, kde je nula nebo deset procent. A tak říkám vládě: je na vás, zda nesoulad mezi názvem a obsahem vyřešíte změnou obsahu. A jestli to nechcete nebo nemůžete udělat, tak z toho vyndejte věci, které vytvářejí dojem, že je to program ODS. Nazvěte to korektně a spojte s tím důvěru vládě. Nejste-li však ochotní udělat ani jedno, nechte to tak, jak to je, nespojujte s tím důvěru, rozdělte to do více částí, ale nepočítejte s mou podporou u daní. Když mě dotlačíte do kouta a řeknete mi, ať se pod to podepíšu a podržím vládu, tak já dopředu definitivně říkám, a podepíšu to vlastní krví, že na hlasování budu a zmáčknu NE. Chci, aby na obálce toho návrhu bylo napsáno, že Tlustý je proti. Jestli mé stanovisko vláda nevezme v úvahu, je to její věc.  

Dejme tomu, že by Topolánek padl a po něm nastoupil třeba Pavel Bém. Nebyl byste pak úplně izolován?

Současné vedení ODS se neshodne skoro na ničem, kromě toho, že já nejsem jejich kamarád. To je asi patrné. Umím si představit, že už nebudu politik, ale neumím si představit, že budu do konce života chodit po ulicích a vysvětlovat lidem, že dílo prezentované pod mým jménem se mnou nemá nic společného.

(Autor: Petr Kolář, Jaroslav Plesl)