Záchranáři našli mrtvé tělo potápěčky. Kolem příčin smrti jednačtyřicetileté potápěčky z Ořechova u Brna se však bezprostředně vyrojilo několik nejasností.

Milan Jeglík, vedoucí potápěčského centra, s jehož členy se Milena Bauerové potápěla, uvedl: „Identifikoval jsem tělo zemřelé. Při ohledání mě však zarazilo, že potápěčka měla úplně prázdnou lahev. To si nedokážu vysvětlit. Byla absolutně bez vzduchu."
Už když jsem psal původní článek Smutná zpráva v níž jsem použil Jeglíkův popis situace, měl jsem své pochyby o tom, že celá situace je pouhá nešťastná náhoda. Zvláště poté, co loni na podzim se stala příhoda jakoby opsaná přes kopírák. A málokdo ví, že do třetice všeho zlého, unikl smrti při potápění s s Jeglíkem v tomto prostoru další brňák-Richard P., velmi zkušený potápěč, jehož popis tamní situace svědčí o tom, že je to potápění nejen pro dobrodruhy, ale dokonce pro sebevrahy.
Neznám pana Jeglíka a nikdy jsem se s ním nesetkal. Už jsem však o něm slyšel mnoho povídat.
O tom, že pan Jeglík dobrodruh je,svědčí nejenom že na jeho přednáškách je anoncován jako instruktor potápění a dobrodruh, ale také to, co sám napsal v popisu nehody paní Mileny : "Nelze předpokládat, že všichni turisté budou využívat služeb nezáživných programů cestovních kanceláří. Značná část lidí navštěvujících Indonésii touží po aktivní dovolené spojené s dobrodružstvím, které s sebou může přinášet i určitá rizika. Mezi tyto aktivity patří též potápění. Nusa Penida a Nusa Lembongan patří k jedněm z nejkrásnějších potápěčských oblastí Indonésie, ale některé terény jsou zde náročnějšího charakteru a vyžadují nejen potápěčské dovednosti, ale i dobrou fyzickou kondici a především kázeň a dodržování specifických bezpečnostních pravidel. Vzhledem k dnešnímu komerčnímu směru výcvikových systémů potápění, které licence spíše rozdávají, narůstá i počet nedostatečně vyškolených potápěčů a to může přinášet následné problémy při náročnějším potápění". 
Když je tak chytrý, proč potom takové lidi bere sebou na proudové ponory, které vyžadují velkou rutinu a osobnostní předpoklady, ale také dostatečné zajištění? A chce-li tvrdit, že 40 ponorů je dost, tak lže. 40 ponorů má moje žena a jako její buddy sám vím, že to není skoro nic. A na takový ponor bych ji nevzal, pokud bych se ho vůbec zúčastnil sám. Mám 180 ponorů, což není málo. A přesto jsem při proudových ponorech, které jsem absolvoval, neměl pocit pohody, který je při potápění důležitý. A to nás provázeli místní zkušení průvodci, kteří z nás nespustili oči a každého kdo se trochu vzdálil ihned následovali a zaháněli do houfu.
Pan Jeglík se věci motivace potápěčů soudě alespoň podle těch se kterými jsem hovořil,mýlí. Většina lidí z naší potápěčské party skutečně touží po aktivní dovolené, nikoliv však tak, aby aktivita končila smrtí. Jeho výroky jako "Faktem je, že se snažíme dělat potápění trochu jinak než je zvykem a ukázat lidem více, než bychom museli"  nebo "Snažíme se nejít cestou neomalené a nudné komerce a zůstane tak i nadále" jsou dle mne jenom pokusem zahladit nepříjemný pocit, který se vtírá po opakovaných nehodách této partičky.
O tom, že podobný názor sdílí i jiní svědčí mail, který mi poslal čtenář mých stránek, který mne asi omylem považoval za toho, komu se nehoda stala.
Napsal: 
Vazeny pane,
neda nam to a musime reagovat na Vas clanek o smutne udalosti, ktera se stala na Bali. Potapeci jako jste Vy delaji z potapeni stale nebezpecny sport a zabavu. Vy a Vam podobni, nedodrzujete zakladni pravidla bezpecneho potapeni a tak lidem opravdu ukazujete vic nez musite. Nedivime se pak obavam, ktere maji nasi rodice a blizci, kdyz se potapime. Vzhledem k "potapecum" jako vy je pak skoro nemozne presvedcit je, ze pokud se dodzuji zakladni pravidla, tak potapeni bylo nebezpecne pred 30 lety, stejne jako skok padakem.
Na zaver bychom Vam radi doporucili, aby jste si do letaku propagujici Vase potapecske dobrodruzstvi napsali: " Uvidite Vic, ale mozna naposled"
S pozdravem a hlubokym neporozumenim pro zpusob jakym potapeni delate jinak
Jan Pravda a Eva Pitrova

A s tím se myslím dá ztotožnit. Paní Milenu to však nezachrání.
Prosím všechny kolegy potápěče i ostatní čtenáře, aby v duchu za ni podrželi minutu ticha.
Pro nepotápěče přidávám pár snímků, které ukazují, proč se my blázni zdravící se pozdravem "Vzhůru dolů" znovu a znovu vracíme tam, odkud se vrátit nemusíme.