Známý šoumen předvedl něco veselého i na kongresu. Řekl :já vím, že vy vždycky čekáte něco veselého, ale tentokrát vás asi zklamu. Jediná veselá příhoda, která mne dnes potkala, když jsem ráno přijel a hledal jsem sál, kde je kongres, vstoupil jsem do jakéhosi potemnělého sálu, kde se na mne z obrazovky usmíval s mečem Mel Gibson se svým odvážným srdcem.

Říkal jsem si, že jsem asi vlezl omylem do multikina. Já většinou všude bloudím, tak jsem zase odešel, protože už jsem ten film viděl. Ale napadlo mě v té souvislosti, že je velká škoda, že si pan ministr nevybral Harryho Pottera, to je totiž jediný člověk, kterého byste tady teď potřebovali, aby nám tady trošku zakouzlil a pomohl nám udělat něco s tím, co nám tady za 8 let socialistická vláda zanechala.

Je to neuvěřitelná drzost, když slyším některé představitele ČSSD, jak svádějí na ODS, potažmo koaliční vládu, zdražení másla, zdražení chleba, které mimochodem s reformou nemá nic společného, protože ta nabude účinnosti až 1. ledna a neříkají lidem pravdu a bohužel jí neříkáme ani my. Velmi málo argumentujeme tím, že máslo zdražilo. Už to tady bylo naznačeno, protože EU, ve chvíli, kdy zjistila, že Čína bere sušené mléko, tak šup tam s ním. Zásoby obilí v EU, tuším, dosahují v této chvíli asi 145 000 tun, jednak se vyváží a jednak jsme vymysleli onu geniální věc, že budeme to obilí přidávat do nádrží, sice po jisté velmi levné úpravě, která potom znamená zdražení nafty i benzínu. To byla jediná humorná příhoda, kterou jsem dnes zažil.

Ty podmínky tu nejsou ideální, to každý cítí. Nemáte si ani kde napsat projev, tady vám to z toho padá a novináře jsme pro jistotu zavřeli do cely, aby nás tady neotravovali a nemohli se nikoho na nic ptát. Považuji to za velmi závažné, protože oni nám dělali program kongresu a jednu z věcí, kterou zmiňovali, bylo to, jestli se na kongresu bude řešit chování Mirka Topolánka k novinářům. Já jsem jim na to vždy odpovídal stejně. Jediný, kdo může naučit Mirka Topolánka, jak jednat s novináři, jsou novináři. Novináři přesně vědí, co potřebují, je jenom potřeba, aby to premiérovi řekli. On je taky potřebuje, my je taky potřebujeme, protože neumíme jinak prezentovat svoji politiku než přes média. Tady ji neodprezentujeme, tady si tak můžeme přesvědčovat sami sebe. Pokud chceme přesvědčovat veřejnost, tak bez médií to neuděláme. Takže já si myslím, že místo invektiv a podobných věcí by pan předseda měl udělat takové přátelské posezení, ne tiskovou konferenci. Já jsem nedávno vysvětloval jedné novinářce, že politik může být přítel novináře. Není to žádný problém, jen po něm nesmí chtít, aby o něm psal hezky. To je to základní, na co ten novinář nemůže přistoupit. Jinak samozřejmě i novinář je člověk. Není pravda to, co vždycky říkával přítel Zeman, bývalý předseda ČSSD. Novináři jsou stejná skupina jako všichni ostatní, jsou mezi nimi dobří, méně dobří jako mezi každou skupinou lidí.

Já bych řekl, že ČR na první pohled vypadá jako jeden velký bulvár. Ten, kdo sleduje dění povrchně, tak se mu zdá, že nás nic jiného nezajímá, než to, jestli se Jiří Čunek očistí, jestli Mirek Topolánek měl nebo neměl přistát v Innsbrucku, nebo jestli měl seskočit padákem, nebo jestli Pavel Bém platí správný nebo nesprávný nájem za své bydlení. Je to ovšem omyl. Samozřejmě, že Mirek Topolánek možná nemusel vystupovat v Innsbrucku, ale není to podstatné. Jestli o tom nevíte, tak 13. prosince odletí, tuším, 27 lidí do Lisabonu, který si domluvil, že podepisovat se bude v Lisabonu, aby poté naskákali do svých letadel a odletěli do Bruselu. Bude to několikanásobně nákladnější, než je tato akce, kterou vyčítají Mirkovi Topolánkovi. On, i kdyby tam nezastavil, tak by to na důchody ani na reformu nemělo žádný vliv. Opakuji po tisící, naučme se pracovat s desetinnou čárkou. Je to velmi důležité, protože mnoho lidí s ní neumí pracovat a pak se domnívá, že kdyby, co já vím, poslanci měli nižší platy, tak by se zbytek společnosti měl lépe. Je to samozřejmě nesmysl, je potřeba si jenom ta čísla napsat na papír.

U případu Jiřího Čunka mne zaujaly úplně jiné věci, než které se mediálně hrají. Zaujalo mne zaprvé, jestli je možné v ČR politika očistit nebo ne, protože když jsme Jiřího Čunka vydávali, tak bylo takovým hitem: "Ať odstoupí a když se očistí, tak se může vrátit." Já jsem tehdy v Senátu řekl, že je to velmi naivní představa a ta teď nabývá reálných rozměrů. Takže, když to shrneme. První kauza - očištěn, ale bůhví, jak to bylo. Druhá kauza - to byla ta s těmi dávkami. Nemůže být jiný výsledek, než očištěn, protože samozřejmě i boháči u nás berou rodinné přídavky, protože tak jsme si to zavedli a proč by je také nebrali, takže tam bude také očištěn. Třetí případ - jak sahal té paní na koleno, ten se taky snad nějak vysvětlil, ale kdyby se náhodou do vlády vrátil, tak je připravena další paní, které sahal úplně jinam, než na koleno, takže se očistit nikdy nemůže. Já to zobecňuji, tady vůbec nejde o Jiřího Čunka, tady jde o ty věci okolo, jak snadné je se dostat k policejním spisům, jak snadné je v této republice odposlouchávat kohokoliv, že, pane majore? A nikdo s tím nic nedělá, nikoho to neznepokojuje! Jeden poslanec dokonce říkal: "Když nic špatného nedělám, tak mě přece mohou odposlouchávat." Bylo by snad někomu z vás příjemné, kdyby vás odposlouchávali ve vaší rodině, kde si řešíte svoje rodinné věci? To je velmi nepříjemné. Vzpomeňte na příběh strážníků, kteří nic jiného nedělali, než koukali kamerou, protože se nudili, tak koukali kamerou, tuším v Plzni, že to bylo, někomu do okénka a bavilo je, jak se tam oni večer baví. A byla z toho veliká aféra, ochrana osobních údajů apod.

My jsme jediná země, kde se dozvíte rodné číslo, všechny osobní údaje a máme na to tady celý úřad. To je obchodní rejstřík a katastr nemovitostí. Neuvěřitelná věc, my tady máme ochranu osobních údajů, kde kdo se o vás dozví cokoliv. Já řeknu jeden krátký příběh, který se mi stal. Jakýsi zmetek si na mě otevřel dvě telefonní čísla, nebudu jmenovat tu společnost, abych ji nepoškodil a mně přišla faktura za čtyři tisíce. Když jsem se podivoval a šel jsem do té firmy, protože ač je to firma telefonní, neměla telefon, když jsem se zeptal, proč nemají telefon, řekli mi: "Aby lidi neotravovali." To mě opravdu dojalo. Takže jsem tam musel jít osobně a jejich vysvětlení bylo: "Podejte trestní oznámení na neznámého pachatele, tím se věc vyřídí. Já jsem to odmítl, protože mně nikdo nic neudělal, on znal jenom mé jméno, nic jiného, všechno ostatní bylo špatně. Druhá verze byla: "Tak zahoďte ty faktury." Říkal jsem: "když zahodím ty faktury, tak přijde upomínka, pak exekutor. Tudy cesta také nevede." Tak jsem firmě napsal, nakonec asi po měsíci řekli, že tedy to reklamovali, zavinila to firma, která vozí ty smlouvy, protože si nezkontrolovala, komu tu smlouvu dává a já jsem od nich měl dostat písemně, že už to můžu pustit z hlavy. Dodnes to nemám, takže pokud to nedostanu do týdne, oni to určitě slyší, tak zveřejním, která telefonní firma to byla. Tak to byl jenom jeden takový příklad ze života.

Další příklad s Pavlem Bémem. Zkuste si teoreticky představit, že Pavel Bém platí nikoliv 22 000 ale 54 000 za měsíc, což je taková nějaká suma, které si realitní kanceláře říkaly, že je správně. V tom případě ovšem přijde někdo jiný a řekne: "No jo, Bém, tak pozor, to je 52 000 nájem, teď taky v tom baráku, svítíš, topíš, tobě to nevychází, ten primátorský plat ti na to nestačí, jak ty to děláš." A Pavel řekne: "Tak já většinou chodím po těch recepcích, tam se najím, tak my celkem ty náklady nějak zvláštní nemáme." Ale ono to vůbec není směšné. Ono je to o tom, že se očistit v tomto smyslu nedá. On už tady ani tomu nikdo nevěří, že by Pavel opravdu mohl mít kamaráda, který by mu opravdu půjčil ten dům. Já jsem se ptal jednoho kamaráda, kdyby se mi rozbilo auto, jestli by mi půjčil auto, protože má autobazar, říkal: "Bez problému ti ho půjčím na týden a nic nechci." On nic nechce. To je pro nás nepředstavitelné, protože my máme pocit. No, určitě něco musel chtít, přece to zbytečně nedělal. A takto tady žijeme a přitom nám unikají ty důležité věci, které jsou podstatné, těch se nedočkáme.

Já bych se vrátil k tomu serioznímu. Ona tady je realita, ta realita ale není úplně nejlepší. Já nesouhlasím s Hynkem, jak je to bezvadné, jak je koruna silná. V tuto chvíli, dámy a pánové, státní dluh nebo veřejný dluh ČR, nebudu přesný, se pohybuje někde kolem bilionu korun českých, to je pro veřejnost samozřejmě naprosto nepředstavitelná suma, vypadá skoro jako jedna koruna, jeden bilion, je třeba si k tomu napsat ty nuly. Zadluženost domácností byla před měsícem, tuším, asi 660 miliard a jsem přesvědčen, že hned po Vánocích dosáhne bilionu, protože masáž, která se odehrává v těchto dnech, kdy si můžete koupit Fabii za 3 000,- splátky, samozřejmě to RPNS je tam napsáno takovým malým písmem, je tam 17%, 25% a veřejnost je masírována tím, že vlastně když má stát dluhy, proč já bych se nezadlužil. Jestli si někdo myslí, že americké hypotéky se nás netýkají, tak se hluboce mýlí. Jestli si někdo myslí, že nás nepotká recese, tak se mýlí, protože cyklus je cyklus. Minulý týden oznámily zprávy, že v USA se přibližuje automobilový průmysl recesi a my jsme se radovali, Škodovka má zatím rekordní tržby. Co když tomu tak nebude věčně? Kolik lidí je navázáno na automobilový průmysl? Kdyby náhodou došlo k nějakému poklesu, tak se to dotkne v podstatě několika desítek oborů. Dámy a pánové, ten náš hospodářský růst je z valné části na dluh, ledva jsme schopni splácet úroky státních dluhů, natož jistinu. Já jsem mimochodem navrhoval, aby veškeré dotace až do roku 2013 byly věnovány na splátku státního dluhu, abychom to vyrovnali. To samozřejmě chápu, že to možné není. Můj druhý návrh byl, abychom je všechny věnovali na výstavbu infrastruktury a ty peníze by na to nestačily. Abyste nepodléhali iluzi, ono to také vypadá, kolik těch peněz přijde, ale ono to žádné závratné číslo není, ani za ty všechny peníze by se nestačily ty zdevastované silnice opravit.

Co je náš problém, že neumíme občanům vysvětlit ten stav, který je. Že vlastně žijeme na dluh a já jsem vždycky rozčílen, a ať se Aleš Michl nezlobí, on často vystupuje v televizi jako analytik, Raiffeisen se nějak spojili, tuším, s eBankou, ale to není podstatné. A ti analytici, kteří půjčují peníze říkají: "Nebojte se, zadlužujte se, jsme stále ještě méně zadluženi, než ti ostatní." Ale myslíte si, že je normální, když rodina, která má měsíční příjem 30 000,- Kč, splácí 23 000,- Kč na půjčkách? Stačí sebemenší výkyv - nemoc, propuštění ze zaměstnání a ta rodina se dostane do neřešitelné situace. A co myslíte, že se stane? Zajde na radnici a řekne: "Přišel exekutor, nemám kde bydlet, pane starosto. Vy jste tady přece od toho, proto jsme si vás zvolili, takže nějaký byteček, kdyby byl." A pokud přijmeme evropskou listinu práv, kde není právo na byt, ale nárok, tak tady budeme za chvíli stavět tisíce sociálních bytů, pro některé to bude zajímavé, protože to budou velmi zajímavé stavební zakázky. Ale ti lidé, protože tak byli vždycky zvyklí, věří tomu, že se o ně někdo postará. Ujišťuji vás, že nepostará. Postarat se umíte o jednoho, o deset, o padesát, ale neumíte se postarat o padesát nebo sto tisíc, to už je velký problém, který my řešit neumíme. Takže to je jedna z věcí, které by měla ODS donekonečna opakovat. Nežijme nad poměry. Já jsem navštívil mnoho zemí, byl jsem tam v rodinách. Je neuvěřitelné, jaká je úroveň vybavení českých domácností. Já jsem měl předevčírem, budete se divit, besedu se žáky ze 3. třídy, měl jsem je pozvané na radnici, měl jsem radost, úžasné děti než se zkazí, byly bezvadné, bezvadné otázky a já jsem se jich ptal, co si přejí k Vánocům. Nejprve jsem se ptal, kdo má mobil. 28 dětí ze 30 má mobil. Což mě zaujalo. Kde jsou ti chudí? Když jsem se jich zeptal, co chtějí k Vánocům, tak mi říkali věci, které jsem nevěděl, co to je. Mobil, to jsem ještě věděl, MP3, to už jsem taky věděl, ale PSP, to jsem tedy nevěděl. Už to vím, PSP to je taková hra a ona stojí 5 000,- Kč. Několik jich řeklo, že by chtěli notebook a já jím říkám: "Jaká je šance?" Samozřejmě stoprocentní. Rodiče, i kdyby měli sami sobě utrhnout, tak nemohou připustit, aby děti vypadaly ve třídě jaksi méněcenně, takže dostanou MP3, dostanou PSP, dostanou notebooky, ale dostanou je často právě na ten úvěr. Půjčka na telefon, nic neplaťte, jenom dopravu a už to máte. Takže taková je situace České republiky.

Zažili jsme velkou aféru s RUD (rozpočtové určení daní). Pavel ví, co jsme si kolem toho užili, jak paní Jurenčáková vyvolala obrovskou nenávist malých obcí vůči velkým městům. Ve skutečnosti je to úplně jinak. To není spor státu, měst a obcí. To je špatně systémově. Je naprostý nesmysl, aby obec, kde padá hodně sněhu, chtěla vyšší RUD a říkala: "Na jižní Moravě tam se mají, tam sníh moc nepadá." Ale to říkají jenom do té doby, než přijdou záplavy. Kde pak zase na té Moravě říkají: "My jsme měli větší RUDéčko, vždyť co vy, vy tam máte sníh, ten roztaje. Co my, my tady máme všechno vytopené." A takové Vrchlabí, dámy a pánové? To je na tom úplně špatně. Ti mají záplavy a ještě sníh. Ti by museli mít trojnásobné RUD. Takže tudy cesta opravdu nevede, ani podle plochy obcí a podobně. Cesta vede jedinou cestou. Zavedením komunální daně, ponecháním peněz obcím, a ať oni zodpovídají, ať si sami rozhodnou co budou nebo nebudou upřednostňovat. A to je jedna z možných věcí, kterou by ODS měla prosazovat. Samozřejmě, a říkám to v dobrém, pan ministr Kalousek trošku fandí menším obcím, protože se naivně domnívá, že tam je jeho voličské jádro. Domníval se tak, i když sebral předsedům výborů automobily Škoda, které pak stály na dvoře a museli se prodat, ale voličsky mu to nic nepřineslo. Je to velká chíra.

Lidé sice trošku závidí, ale moc ne. Lidem je v podstatě jedno, kolik bere premiér, nebo jestli jezdí lyžovat. Lidi zajímá, kolik berou oni, samozřejmě. A je potřeba toto lidem vštěpovat, ne tu závist, ať má on méně než já. Ne. Ať dělám všechno proto, abych měl také tolik, ale to se nám zatím příliš nedaří.

Já se dostanu k další věci, ještě složitější, a to je Lisabonská smlouva. Mnohé tady bylo řečeno. Mě ani tak neznepokojuje ta sama smlouva, ale velmi mě znepokojuje Evropská listina práv a svobod, a tuším, proč Britové byli tak chytří. Oni jsou vetší než my. Všimněte si, že oni jezdí vlevo. Já jsem tu teď měl delegaci německých poslanců a velmi jsem je hecoval, aby v Evropském parlamentu, a prosím i naše europoslance, aby rozjeli tu aféru, protože není přece možné, aby jedna země Evropské unie měla privilegium, a když tam přijdete a je tam kruhový objezd, tak jste z toho úplně hotoví. Tam to všechno jezdí jinak, než tady. Tam se rozhlídnete vlevo a zprava to do vás práskne. Takže tady je pro eurofily obrovský prostor a určitě se na tom vyzkouší stabilita, jestli tedy Britové na to přistoupí. Oni si velmi chytře vybojovali výjimku, že pro ně ta Evropská listina práv neplatí. Není to tak úplně zadarmo, spekuluje se o tom, že Tony Blair bude prezidentem, ale ne Británie, tam to nejde, tak šup bude prezidentem naší federativní socialistické republiky Evropa. A jsou tu další kandidáti pan Schröder, pan Kušnar jenom se hledá, co bychom komu za flíček dohodili. Mimochodem ti němečtí poslanci nebyli nadšení, při kouření říkali to samé, co si myslíme my, ale navenek říkali, že je to bezvadné, že nás konečně přehlasují. Že to je cíl cvičení. Že ty velké státy přehlasují ty malé. Já vím, že je to velmi nepraktické, aby bylo jednomyslné hlasování je složité. Ale ta složitost brání právě tomu, aby se v Evropě nemohla zavést konstrukční rychlost automobilů 162 km/h, což je mimochodem, nemýlím-li se, přesně přepočet z mílí. A rychlost v obci 30 km/h, protože někteří komisaři přišli na to, že při třiceti je opravdu ta jízda bezpečná, ty úrazy nejsou příliš vážné a skoro vždycky se dá zastavit. Jestli vám to připadá směšné, tak si vzpomeňte na některé návrhy, které zkraje vypadaly směšně a najednou se pak ukázalo, že platily. Evropa už připravuje směrnici. Dnes to vysílal rozhlas. Protože biopotraviny skoro nikdo nekupuje, tak je třeba to nařídit rovnou směrnicí, že v jídelnách, v nemocnicích a všude budou. Tuším, že v Poslanecké sněmovně prý už to prodávají, nikdo to nechce a večer to vždycky zase odnesou, protože to nikdo nekupuje. A dokonce ti farmáři, co to pěstují, by chtěli, kdyby stát mohl třeba udělat takové ty ekofarmy a ty jim pronajmout a oni by to pak prodávali, aby to někdo kupoval. Podobně pan Veleba, ten mě vždycky dojímá. Já jsem nestihl ten Václavák. On vždycky už je skoro na umření a pak rozdává klobásy nebo jitrnice na Václaváku. A když může vyvézt mléko do Rakouska nebo do Německa, tak to samozřejmě udělá. Teď nás straší vepřovým. Kdyby všichni naši zemědělci od zítřka přestali chovat vepře, tak vás ujišťuji, že se ho v supermarketech bude prodávat pořád stejně, protože vepřového je tolik na světě a možná bude levnější, než to naše. A je potřeba toto na rovinu říkat, protože oni si zvykli jaro, léto, podzim, zima. Buď prší - to je špatně - dejte dotaci, neprší - taky dejte dotaci - vždycky dejte nějakou dotaci. Já nebudu dávat žádné usnesení, ale vážně vyzývám poslance a senátory ODS, aby zvažovali, zda dají, či nedají podporu Lisabonské smlouvě. Není to tak, že to je proti vládě. Samozřejmě premiér podepíše, když jsme se zavázali, ale premiér neumí zaručit, a žádný premiér, zejména v zemích, kde je referendum, přece neumí zaručit, že bude smlouva ratifikována. Stalo se snad něco Francii? Stalo se snad něco Nizozemsku? Jestliže jsme plnoprávným členem Unie tak ANO má stejnou váhu jako NE, jestli tomu tak není, tak tam nemáme co dělat. Říci ANO má stejnou váhu, jako říci NE, to není žádné - potížista - nic jiného. A jak tady bylo řečeno, ta smlouva není na rok, ani na dva. Ta nás zavazuje na desetiletí. A já bych také nerad, aby se mě můj vnuk ptal: "A dědo, proč jste to tedy udělali, když to takhle dopadlo? Když ta říše dobra nakonec zkrachovala?" Prostě to není možné. Je evidentní, že takovýto celek se uřídit nedá. Je to příběh každé megafirmy, která skončí krachem, protože se nedá uřídit. Ani Unie se nedá uřídit, pokud nenecháte těm jednotlivým článkům alespoň minimální svobodu, a že to tak být nemůže, to je evidentní. Evropa bude chtít jednotnou daň, žádných 15 procent, třicet, třicet dva? To není možné, aby jeden stát měl patnáct, přece to je logický vývoj, pokud dojde k tomu, že to bude federace, a všechno k té federaci, samozřejmě, směřuje. A pak ta federace sama sebe zahltí. A pak už je tady jenom Čína, Indie a pak už se jenom budeme divit. Mě přesvědčil včera pan Barosso, který poskytl rozhovor jakýmsi českým novinám, a řekl tam: "Kdo podepíše, musí ratifikovat." Tím mě přesvědčil, že nejsme ve svobodné unii, protože to tak není. Může podepsat a nemusí ratifikovat. Takže já moc prosím, ještě je na to prostor. Já mám jiný názor. Já si naopak myslím, že kdyby Česká republika byla první, kdo nebude ratifikovat, tak by se přidali. Oni se všichni bojí. Já věřím, že v tomto sále je mnoho lidí, kteří si myslí totéž. Ti němečtí poslanci mi na chodbě řekli, že si myslí totéž, ale že se to bojí říct, jako se mnozí z nás bojí říct, že se možná otepluje, ale málo.

Já jsem panu ministrovi Bursíkovi nedávno řekl, že uhlí je obnovitelný zdroj. A já na tom trvám. Jenom to trochu déle trvá. Ale to je právě ten problém, že my se pohybujeme v tomto našem krátkém horizontu. Jak kdo, já mám vředy tak nějakých 62 let, někteří 80 let, ale pořád je to málo. Jsme takový maličký úsek těch dějin a my se tady snažíme predikovat a ono to není vždycky tak nevinné, že? Oni jsou v tom také velké peníze, že? Vzpomeňte na ty točící elektrárny. To je úžasná věc. Jediné perpetuum mobile je větrná elektrárna. Tu připojíte na síť a ty dotace jsou tak velké, že ještě pořád vydělává. Nic lepšího jsem ještě neviděl.

Pak jsou tady evropské dotace, naše modla. Ministři padají kvůli tomu, že nepřipravili správně naše dotace. Zkusme se zamyslet, jak to asi dopadne. Když bude dotací dost, tak to povede k tomu, že některé obce si řeknou, to je bezvadné, postavíme aquapark. Obec 400 lidí postaví aquapark, v roce 2014 skončí dotace a roční náklady aquaparku, myslím ty mínusové, jsou 6 milionů, rozpočet obce je 900 tisíc. Zřejmě vznikne další iniciativa malých obcí za další přerozdělení RUD, protože nemají na ty všechny stavby, co všichni postavili, protože já nepřepokládám, že by ještě Evropa dávala dotace na provoz. To zase takoví hrdinové nejsou, tam to spíš skončí. Takže já varuji před tím, a to nemluvím o tom, že špatné vyplnění dotazníku bude trestný čin, jak navrhuje naše Ministerstvo spravedlnosti, aby se s těmi penězi dobře hospodařilo. Všichni známe ty anabáze s vracením dotací. Teď zrovna, tuším, Jablonec má vracet nějakou docela pěknou sumičku za sportovní halu a Evropa má 10 let na to, aby našla chybičku, a co je lepšího než takzvaná obratná dotace. Víte, co je obratná dotace? To dáte 10 milionů, najdete chybičku, vezmete 20 milionů, protože tam se platí ještě jednou tolik a dáte dvě dotace 10 milionů. To je takové letadlo. A vy jste pořád jako ten hodný strejda, který vlastně pořád dává peníze a ti lidi na to slyší, jak je to bezvadné, že máme ty peníze. Takže já bych velmi varoval, jak bude s těmi dotacemi nakládáno a já to budu mít nejtěžší, protože my do nich nejdeme, protože máme všechno hotové a my jsme tam nenašli nic.

Vzpomenu na čističky, to je dobrá kauza. Nebyli jsme to my, kdo se zavázal, že do 2010 vyčistíme obce do 2 tisíce obyvatel a ejhle, Francouzi, kteří nás kdysi donutili uzavírat smlouvy na 20 - 30 let s francouzskými společnostmi, teď říkají: "Tak takhle to nepůjde. To je na moc dlouho." Tehdy, když jsme je uzavírali, nemyslete, že to uzavřete na 4 roky do toho žádný investor nepůjde, to nemá žádnou jistotu. Tak jsme je uzavřeli, a teď říkají: "Ne takhle to nepůjde." Ono to není tak nevinné, víte, o čem to je? To je moc dobrá věc. My je teď vypovíme, abychom dostali na ty čističky a ti Francouzi nám vyúčtují penále, takže dostanou zase peníze zpátky. Geniální tah. A my na to koukáme a nevíme, co s tím, protože jsme se tak zavázali. A my jsme se zavázali k lecčemus, k čemu bychom se dneska asi už nezavázali, kdybychom bývali byli věděli.

Poslední dva body - volba prezidenta. A teď opravdu vážně. Pravděpodobnost zvolení profesora Švejnara prezidentem České republiky je stejně vysoká, jako pravděpodobnost, zvolení mě europoslancem za Albánii. Volba prezidenta Klause. Pavel mi to odpustí, já si myslím, že to usnesení pražského regionu bylo nadbytečné. Nadbytečné z toho důvodu, že volba Václava Klause prezidentem České republiky je jistá. Já vám zkusím vysvětlit proč. Je to velmi jednoduché. Je skupina, jako jsme my, která podporuje kandidaturu. Pak je skupina, která by ji podporovala, ale z různých důvodů se jí do toho nechce. A pak je skupina, která vůbec nemá Václava Klause ráda a byla by radši, kdyby byl prezidentem kdokoliv jenom ne on. Ale problém je v něčem jiném. V tuto chvíli v České republice není vygenerován žádný kandidát, který se může čestně postavit Václavu Klausovi. To je ten problém. Já jsem přesvědčen o tom, že i ti poslanci a senátoři, kteří Václava Klause takzvaně nemusí, si to vyhodnotí a svůj hlas mu dají. Jiná situace nastane po tomto dalším období, kdy samozřejmě máme vygenerovaného kandidáta, a to je Livie Klausová, takže to radši ani neříkám, protože ono to bude tak, že bude zvolena a Václav Klaus zůstane prezidentem další období. To je teď taková móda a hlavně konečně bude prezidentkou žena, splní se všechny naše dokonalé sny. Já jsem opravdu hluboce přesvědčen, že Václava Klause zvolíme prezidentem, je to ostatně i přání většiny lidí v České republice a zmíním ještě přímou volbu. Kdykoliv budeme mluvit s někým o přímé volbě starostů, prezidenta, ptejte se ho na B a C, ostatní je podvod. Přímá volba sama o sobě, ať je to starosta, prezident, nemá žádný význam, když nevyvážíte to ostatní, to znamená kompetence, ať je to u prezidenta nebo u starosty. A to je ten složitý příběh. Na tom složitém příběhu se to vždycky zasekne. Jak to vyvážit? Ale samo o sobě horovat je jenom takové politické gesto, které tak vypadá, můžeme si to rozhodnout sami, je to bezvadné, o ničem jiném to není. Takže opakuji znovu, já jsem přesvědčen, že Václav Klaus bude zvolen prezidentem republiky. ODS - to je to nejhorší, ale není to tak špatné.

Vláda pracuje mnohem lépe, než to "z vonku vyzerá". Mnohem lépe. Uvědomte si v jaké situaci. Je v situaci reformy, ministři nemají čas jezdit a přesvědčovat, ale co by měli udělat, přesvědčit nás ostatní a přehodit to na nás, abychom my vysvětlovali. Zaprvé v členské základně, že nejhorší co vás může potkat, když přijdete na nějaké místní sdružení a tam si připadáte jak na schůzi socanů, když je slyšíte, co tam říkají. To tam jenom koukáte. Říkáte si, jsem na jiné schůzi, jako já dneska v tom kině. My jsme ti, kdo to musí odargumentovat. Řeknu zase jednoduchý případ. Včera nebo kdy v novinách. Za porod se bude platit 680 Kč, lidi jsou vystrašení. Ale já nevím z paměti, kolik činí porodné teď, protože ono se to pořád mění, ale jsou to řádově desetitisíce. Je to víc než deset tisíc. Sedmnáct tisíc. Takže poslouchejte znovu, sedmnáct tisíc dostanu, 360 zaplatím a noviny mě straší. To bude hrůza. 30 Kč zaplatím, když normálně každý měsíc kupuji Wobenzin za patnáct stovek. Já tedy ne, ale vidím to v lékárně, když si tam jdu pro nějaké kapky, kolik peněz lidi utratí za nějaké doplňky, které viděli v televizi. Protože tohle pomůže. Teď momentálně nevidíte, kupte si nějaké ty kapky do očí a uvidíte! To jsou všechno přípravky, které nejsou léky, ale kupují se. Takže je potřeba paralyzovat toto strašení.

Já jsem kdesi řekl, že po novém roce se nic dramatického nestane. ODS není vláda, která zlevňovala či zdražovala. ODS už tady, zaplať pánbůh, neřídí cenovou politiku, kolik co bude stát, ale vysvětlovat tyto věci může. Tam já vidím náš největší problém, že neumíme dosti přesvědčivě vysvětlit, o čem je ta reforma, že je právě o tom, abychom se z těch dluhů vymotali, protože, když se z nich nevymotáme, tak to bude jednou pro někoho velmi obtížné. Budeme ve stejném kolečku jako ten zadlužený člověk, už to nepůjde, už ani snížením mandatorních výdajů a drastickými opatřeními nebude možné ty dluhy zlikvidovat.

Druhá věc kde máme obrovský prostor i v koaliční vládě. Ani jeden z koaličním partnerů není pro. Další zaplevelování naší legislativy pro narůstání byrokracie, tam jsou všichni v naprosté shodě. A proč to tedy, probůh, neděláme? Podívejte se na legislativní plán práce vlády, na program sněmovny, na program Senátu, a to nemluvím o obecních vyhláškách, které nám rostou jako houby po dešti. I naši milí starostové, kteří mi nadávají, co to tam přijímáte v tom Senátu, tak každý má 26 až 28 vyhlášek. Jednou reguluje alkohol v pytlíku, pak sekání trávy, v neděli se nesmí tohle. Chodíte spát v deset hodin, protože pak to vadí. Takže se chovají stejně. On má každý radost, kdyby mohl někoho regulovat a velet tomu a rozhodovat o tom člověku, aby nám tady v tom nedělal žádný nepořádek. A to panuje od vlády, až po posledního starostu. Takže tam vidím obrovský prostor. Dá se redukovat. Teď byla konference v Senátu o bodovém systému. Všichni se shodli na tom, že to tak dál nejde, že bylo 580 pozměňovacích návrhů. Na novelu teď bude 1500 pozměňovacích návrhů. Oni totiž jsou dvě komise. Každá komise je smrt. A tady jsou dvě komise, ve kterých jsou policisté a Centrum dopravního výzkumu a autoškoly. Výsledek tedy bude zjevný.

Abych skončil optimisticky. Netrapme se nebo se utrápíme. Opravdu je to mnohem lepší, než se vám zdá?!

Hezké Vánoce.

Jaroslav Kubera, člen VR a senátor PČR a primátor Teplic